Marlena De Santis je studentka na volné noze, která se po vysoké škole odstěhovala do Itálie, a kde také žije svůj nový život. Je velkou fanynkou rockové kapely Måneskin, u které by nikdy nevěřila že ji pozná osobně. Co se stane, když se vydá jeden...
A tak jsem s ním u naší večeře popíjela víno a debatovala o našich životech. Čas s ním utíkal strašně rychle. Za tu chvíli jsem mu dala i svoje telefonní číslo, které jsem mu napsala na papírek.
"Mohla by ses mi tam i podepsat?" zeptal se, když se díval jak píšu číslo po číslu a zakousl se do svého hamburgeru s hranolky. Prozradil mi, že je to jedno z jeho oblíbených jídel. Zvedla jsem hlavu od papírku před sebou a podívala se na něj.
"Jasně, ale proč?" pousmála jsem se s chichotem.
"Včera večer jsem ti dal svůj podpis a chci aby jsi mi dnes dala ty svůj.." usmál se pro sebe a sklopil oči na stůl.
"A také bych i rád věděl jak se jmenuješ.." zachichotal se.
Pousmála jsem se pro sebe a pokračovala v psaní čísel. Potom jsem se mu pod to podepsala svým škrabopisem a papírek mu podala. On si ho prohlédl a poté se zarazil.
"Marlena? To je krásné jméno.." řekl a usmál se.
Úsměv jsem mu oplatila a poděkovala.
"Víš, tvé jméno a především ty jsi nám pro kapelu velkou inspirací. Jsi něco jako naše múza, pomáháš nám vymýšlet nové songy.." vysvětloval, mezitím co papírek složil do úhledného čtverečku, který pak strčil do kapsy od kalhot.
"O tom už jsem něco slyšela ale myslela jsem že to jsou jenom nějaké fámy. Lidé jsou poslední dobou hodně nápadití." zasmála jsem se potichu a napila vína.
"To máš asi pravdu ale žádné fámy to nejsou.. Napsali jsme o tobě spoustu songů a hodně jich je ještě rozepsaných..."
Pousmála jsem se a upřímně se podívala do jeho očí. Připadal mi takový jiný než ostatní z kapely. Byl tichý ale zároveň upřímný, milující, oddaný a vtipný. Dokázal být pro člověka vším a přesně to on znamenal pro mě.
"Jsem rád že jsi dnes přišla." prohlásil upřímně, když číšník odcházel od našeho stolu a odnášel sebou prázdné talíře od jídla.
"To já jsem ráda že jsem tě mohla zase vidět a blíže tě poznat." nervózně jsem se pro sebe usmála a podívala se na něj. Usmíval se na mě a bylo poznat, že se i trochu začervenal. Poté jsme dopili víno a on zaplatil (i když jsem byla proti a chtěla si zaplatit jídlo za sebe). Hodil si přes rameno svoji černou koženou bundu, které jsem si ani nevšimla že má sebou, a odešli jsme.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
