Marlena De Santis je studentka na volné noze, která se po vysoké škole odstěhovala do Itálie, a kde také žije svůj nový život. Je velkou fanynkou rockové kapely Måneskin, u které by nikdy nevěřila že ji pozná osobně. Co se stane, když se vydá jeden...
Stála jsem před zrcadlem natěsněná v malé kabince. Měla jsem na sobě jedny z několika dalších svatebních šatů. Byly bílé jako sníh a na nich z krajky ušité květiny s listy. Přemýšlela jsem, co tu vlastně dělám. Strašně moc jsem se těšila na svatbu a věci okolo toho ale netušila jsem, jak moc složité to všechno je. Seznam hostů, výzdoba, datum, svatební dort, výběr šatů,.. Točila se mi z toho hlava.
"Možná na svatbu ještě nejsem připravená.." zašeptala jsem si zoufale pro sebe a dál se dívala na svůj odraz v zrcadle. Myslela jsem jak mě bude bavit výběr šatů, ale ať jsem si na sebe oblékla jakékoliv, připadala jsem si v nich ošklivá. Cítila jsem jak mi tečou po tvářích slzy.
"Je všechno v pořádku?" zaslechla jsem Ethana, jak mluví zvenčí. Skoro jsem zapomněla, že stojí opřený vedle dveří kabinky a s naprosto klidnou trpělivostí čeká až si vyberu.
"Žádné mi nesluší.. Vypadám ošklivě." hlesla jsem a propukla v pláč. Rychle jsem si utřela slzy. Nesměla jsem si dovolit jakkoliv pošpinit šaty.
"Ty pláčeš?" zeptal se zlomeným hlasem. Slyšela jsem jeho kroky blížící se ke mně.
"Nechoď sem.." zamumlala jsem přes uslzený obličej, že mi bylo sotva rozumět a sedla si na zem. Všimla jsem si jak se vlečka okolo mě zavlnila.
On ale stejně ohrnul závěs a podíval se dovnitř co se děje. Opatrně mě zvedl do stoje a přitiskl si mě do své náruče.
"Nedívej se.. Ženich nesmí vidět nevěstu v šatech dřív než před oltářem.." vzpírala jsem se a snažila se ho odstrčit zpátky ven. On však byl silnější než já a bylo mi jasné, že jsem s ním nehnula ani o centimetr. Vzdala jsem to.
"Ještě můžu, protože jsi si žádné šaty zatím nevybrala." pohladil mě po vlasech.
"Podívej se na mě." řekl, když si všiml že mám obličej stále zabořený v jeho hrudi.
Zavrtěla jsem hlavou. On mě rukama odtáhl od svého těla a podepřel mi svým ukazováčkem bradu, abych se mu podívala do očí. Provinile jsem se na něj podívala.
"Nikdy o sobě nepochybuj. Rozumíš mi? Nikdy." snažil se mě motivovat. Pak si mě zase přitiskl k hrudi.
"Otoč se." řekl a když viděl že ho nechci poslechnout, otočil mě sám. Stála jsem naproti zrcadlu ve kterém jsem zahlédla náš odraz. Dívka s uslzeným obličejem, černým od řasenky, která se opírá o muže jehož si nikdy nemůže dovolit.
"Vidíš tam tu překrásnou dívku?" ukázal na můj odraz v zrcadle.
"To je ta dívka kterou miluju. Neznám žádnou jinou dívku, žádného jiného člověka který by byl krásnější než je ona." dal mi pusu do vlasů a neodvracel zrak od zrcadla.
"Nedovolím jí aby o sobě říkala něco, co není pravda." klekl si přede mě a utřel mi slzy. Usmál se na mě.
"Miluju tě a to si pamatuj ano?" zašeptal mi do ucha a znovu mě obejmul.
Cítila jsem se lépe. Nikdy jsem nedokázala být dost dobrá sama sobě a on byl jediný člověk, který mě přinutil mít se ráda i přes veškeré mé nedostatky. Položila jsem si hlavu na jeho rameno.
"Taky tě miluju." zašeptala jsem.
Zastrčil mi pramen vlasů za ucho, a s pocitem že mi zlepšil náladu zmizel zpátky za závěsem.
Neměla jsem nad čím přemýšlet. Tohle byly šaty které mě nejvíce zaujaly. Jestli se v nich jemu líbím, nevidím žádný důvod proč si je nevzít. Svlékla jsem se z nich a pověsila je zpátky na ramínko. Úhledně jsem je přejela rukou ve snaze aby nebyly pomačkané. Pak jsem se převlékla zpátky do mého oblečení a utřela si černá místa okolo očí. Vzala jsem ramínko se šaty do a vylezla z kabinky.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
