Marlena De Santis je studentka na volné noze, která se po vysoké škole odstěhovala do Itálie, a kde také žije svůj nový život. Je velkou fanynkou rockové kapely Måneskin, u které by nikdy nevěřila že ji pozná osobně. Co se stane, když se vydá jeden...
Otevřela jsem své oči. Ležel vedle mě, líbajíc můj krk přesně tak jako v tom snu. Usmála jsem se. Moc hezké probuzení.
" Rozhodla jsi se, že dneska nebudeš vstávat?" zeptal se rozespalým hlasem a potichu se zasmál.
"Kolik je hodin?" řekla jsem zmateně a mnula si oči.
"Asi deset.." odpověděl.
"Zdálo se ti aspoň něco hezkého?" usmál se. Pyšně jsem přikývla.
"A copak se zdálo tobě?" zeptala jsem se a začala se protahovat.
"Také se mi zdál moc hezký sen. Pluli jsme na loďce překrásnou krajinou jako z obrazu nějakého slavného malíře. Vypadala jsi jako víla, nebo dokonce jako anděl. Měla jsi bílé krajkové šaty, stejně tak i já jsem měl na sobě bílý oblek.." vyprávěl a já ztuhla.
"Mně se zdálo to samé.." vzdychla jsem ztěžka, nechápajíc jak je to možné a zvedla se z postele do sedu. Jak je možné že se nám zdál ten samý sen?
"Opravdu?" divil se. Byl stejně překvapený jako já.
"Slyšel jsem, že něco takového opravdu existuje. Že je opravdu možné aby se dvou lidem zdál stejný sen ve stejnou dobu. Prý když se něco takového stane, tak ti dva jsou spřízněné duše." usmál se od ucha k uchu, oči mu zářily štěstím.
"To znamená že k sobe patříme.." také jsem se usmála a radostí se k němu přitulila.
"Co budeme dělat dneska?" zamumlala jsem s obličejem přitisklým na jeho těle.
Zasmál se.
"Máš moc ráda ty naše dobrodružství že?" pohladil mě něžně po vlasech.
Spokojeně jsem přikývla.
"To je tajemství." zašeptal a přiložil si ukazováček ke rtům.
"Povídej, mám ráda tajemství." přemlouvala jsem ho s nadšením.
On ale zakroutil hlavou.
"Ne, ne maličká, to by jsi pak nebyla překvapená." políbil mě do vlasů. Zamručela jsem.
Poté co jsme oba dva vstali z postele a oblékli se, seděla jsem u jídelního stolu v kuchyni a čekala, až mi udělá snídani.
"Dobrou chuť." položil přede mě misku s mlékem a čokoládovými cereáliemi. Druhou misku položil na své místo a přisedl si naproti mě. Poděkovala jsem a lžící si vložila do úst první sousto. Nepřítomně jsem snídala a dívala se ven z okna naproti mně. Letní vánek ohýbal květiny na zahradě. Bylo slunečno, jako pomalu každý den od chvíle co jsme sem přijeli. Zahrada byla moc krásné místo.
"Marli? Posloucháš mě?" zeptal se mě. Podívala jsem se na něj se svraštěným obočím a zakroutila hlavou, abych se vrátila zpátky do přítomnosti.
"Zase máš hlavu v oblacích.." zakroutil Ethan hlavou, s lehkým úsměvem.
"Slyšela jsi, co jsem ti říkal?" zeptal se mě znovu.
"Promiň, zadívala jsem se ven.." nabrala jsem si další sousto.
"Dneska má být horko. Napadlo mě, jestli by jsi si nechtěla zaplavat v bazénu na zahradě?" vstal od stolu s prázdnou miskou a položil ji do dřezu. Poté se opřel o kuchyňskou linku a díval se na mě, jak dojídám zbytek svého jídla.
"To zní moc fajn. Jen nevím, jestli mám sebou plavky.." řekla jsem nejistě a dojedla svojí snídani.
"Půjdu nahoru a podívám se po nich." řekla jsem s plnou pusou.
Položila jsem prázdnou misku do dřezu, dala mu pusu na tvář a běžela nahoru po schodech do naší ložnice. Otevřela jsem svůj kufr s oblečením a začala hledat. Byly tu, černé dvojdílné plavky. Dokonce jsem našla i lak na nehty, vínově červený. Vypadal docela hezky.
Svlékla jsem ze sebe oblečení a převlékla se do nich. Oblečení jsem složila zpátky do kufru, vzala z koupelny župan a s lakem na nehty utekla dolů do kuchyně ke stolu.
"Našla jsem je!" řekla jsem, celá zadýchaná od běhu.
"A taky jsem našla lak na nehty. Hezký, nemyslíš?" ukázala jsem mu lahvičku s lakem a sedla si ke stolu. On umýval v dřezu talíře a uklízel je do příborníku.
"To tedy." souhlasil, vypnul vodu která tekla z kohoutku a sedl si ke mně ke stolu.
"Můžu?" otevřel lak a s štětečkem v ruce naznačil, že mi chce nehty nalakovat. Mile jsem přikývla. Vzal moji ruku do své a nehty mi začal lakovat. Dal si opravdu záležet. Pomalu se soustředěným výrazem ve tváři mi lakoval jeden nehet za druhým, dokud nebyly všechny červené. Ani na jednom z prstů nepřetáhl. Byl velmi šikovný.
"Chceš abych nalakovala tvé nehty?" zeptala jsem se a namočila štěteček do laku.
"No jasně!" řekl vesele a položil přede mě na stůl své napnuté ruce. Jednu jsem vzala do své ruky a oparně začala lakovat první nehet. Zase se mi díval do tváře a mně se tak nervozitou malinko klepaly ruce. Až po nějaké chvíli jsem si zvykla a nehty mu, bez jediného přetáhnutí, nalakovala.
"Budeme k sobě ladit." zachichotal se.
"Sluší ti." přikývla jsem.
"Děkuju princezno." dal mi pusu na čelo a odešel. Poté se vrátil, také už převlečený do bazénu, s ručníkem přehozeným přes rameno.
"Jdeme si teda zaplavat?".
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
