Marlena De Santis je studentka na volné noze, která se po vysoké škole odstěhovala do Itálie, a kde také žije svůj nový život. Je velkou fanynkou rockové kapely Måneskin, u které by nikdy nevěřila že ji pozná osobně. Co se stane, když se vydá jeden...
"Nevíš, kde najdu nějakou deku?" nakoukla jsem do kuchyně na Ethana. Krájel ovoce a házel ho do mističky. Připravoval pro nás nějaké občerstvení na náš piknik. Vedle něj byl na lince proutěný košík, do kterého chtěl všechny naše dobroty naskládat. Zatím v něm byl zbytek našeho a balíček želé bonbónků.
"Zkus se podívat do ložnice nebo do obývacího pokoje. Jedna by měla ještě ležet na pohovce ze včera." kývl hlavou směrem k vedlejšímu pokoji.
Otočila jsem se a šla se podívat k televizi, kde přesně jak řekl, ležela bavlněná deka.
"Mám ji!" oznámila jsem vesele.
"Šikulka." usmál se na mě. Miska s ovocem už byla také v košíku.
"Pomohla bys mi?" ukázal na dveře, když do košíku dal i pomerančový džus a dvě skleničky.
Bez přemýšlení jsem přikývla a otevřela veliké prosklené dveře, které vedli na zahradu. V tu chvíli mě na jednu vteřinu oslepilo slunce. Zahrada vypadala kouzelně. Byla zalitá sluncem a plná květin s nádhernými vůněmi.
Když jsem se vzpamatovala z té veškeré krásy jenž na zahradě panovala, na trávník jsem rozložila deku kterou jsem celou dobu držela ve svých rukou. Opatrně jsem se na ni vedle Ethana posadila a nechala se na slunci opalovat.
"Počkej chvilku ještě.." řekl a s omluvným výrazem ve tváři utekl zpátky dovnitř. Přikývla jsem, na znamení že na něj počkám a dál se opalovala na slunci. Ptáci, jenž se ukrývali ve stromech, nádherně zpívali. Rozhodla jsem se že se položím na záda. Než jsem to ale stihla udělat, slyšela jsem Ethanovy kroky. Otočila jsem hlavou směrem k němu a všimla si akustické kytary kterou nesl v ruce. On umí hrát i na kytaru? Existuje vůbec něco co tomu klukovi nejde?
"Kytara?" věnovala jsem mu překvapený výraz, když si opět přisedával na deku vedle mě.
"Ty hraješ na kytaru? Odkdy?" divila jsem se. S pianem a bicím už to byli tři hudební nástroje, na které uměl hrát. Neuvěřitelné..
"Thomas a Victorie mě něco málo naučili.".
"Zahraješ mi na ní?" pousmála jsem se a zastrčila si pramen vlasů za ucho.
"Právě proto jsem ji také přinesl." zasmál se a uchopil kytaru oběma rukama. Levou rukou uchopil krk kytary a přitiskl struny ke hmatníku. V druhé ruce držel mezi prsty černé trsátko které přiložil ke strunám.
"Co mám zahrát?" zeptal se.
"Umíš Supermodel? Však víš.. 'Hey, don't think about it, hey just let it go,.." začala jsem zpívat úryvek písně a snažila se co nejvíce napodobit hlas Damiana.
"Cause her boyfriend is the rock'n'roll.." začal zpívat se mnou a oběma rukama ukázal na sebe že on je ten 'boyfriend' o kterém se zpívá. Zasmála jsem se.
"Ano. Přesně tenhle song.." řekla jsem se smíchem.
"Dokázal bys to?"
"Pokusím se." s úst mu vyšlo uchechtnutí a potom vzdech.
"Pro moji supermodelku." ukázal na mě nataženou rukou a uchopil kytaru pevně v rukou.
Když začal hrát a hudba se rozléhala po celé naší zahradě, pokyvovala jsem hlavou do rytmu a házela vlasy, stejně tak jako Ethan vždycky když seděl za bubny. Někdy jsem dokonce předstírala že hraju na elektrickou kytaru. Celou tu dobu jsem ale s Ethanem zpívala a připadala si jako frontman nějaké rockové kapely. Skoro jako kdyby bych byla jedna z nich. Pátý člen kapely. Čím déle Ethan hrál, tím víc jsem si uvědomovala jak moc jsem o tomto světě snila. Chodit s rockerem.. Užíváte si spolu života a podnikáte každý den ty největší šílenosti.
"To byla senzace!" řekla jsem nadšeně když
"Vážně se ti to líbilo?" zeptal se překvapeně, šťastný z mé reakce.
"Jo, bylo to úžasný!" přikyvovala jsem hlavou a obejmula ho kolem krku.
"Co ještě umíš a já o tom nemám ani ponětí?" zasmála jsem se.
"Hm, nech mě přemýšlet." řekl a hned vzápětí na to položil kytaru na deku a natahoval se k našemu košíku. Vytáhl z něj tři pomeranče.
"Co třeba tohle?" řekl a začal s nimi žonglovat.
"Wow!" tleskala jsem udiveně. Zasmál se a pomeranče zas schoval do košíku zpátky. Místo nich vytáhl misku s třešněmi a jednu z nich si hodil do pusy.
Opřela jsem si hlavu o jeho rameno.
On se rozhlédl po zahradě. Jeho pozornost upoutala malá ochmýřená pampeliška, která rostla na trávě vedle naší deky. Utrhl ji a než mi stihlo dojít co má s ní v plánu a odvrátit včas hlavu od něj, foukl mi ji do obličeje a pak se začal smát.
"Hej!" řekla jsem nahlas a začala si z obličeje a vlasů vybírat chmýří. On se stále smál a mezitím co jsem si ze svých vlasů vybírala všechny ty malé chlupaté smítka, položil se zády na deku. Už se nesmál, na tváři mu pohrával jen jemný úsměv. Oči měl zavřené.
Položila jsem se na břicho vedle něj a chvilku ho pozorovala. Zahrada se najednou zdála tichá klidná. Jediné co jste mohli zaslechnout cvrčci ,které sem tam vydali nějaký zvuk a ptáci na obloze, které si zpívali. Ten moment byl tak kouzelný.. Společně s těmi květinami okolo Ethan vypadal tak.. Tak sladce a nevinně. V ruce jsem držela pampelišku. To by snad stálo za to mu ji fouknout do obličeje.. A tak jsem se naklonila nad jeho spící tvář a pomalu na pampelišku foukla jako když zhasínám svíčky na narozeninovém dortu.
"To není vtipné.." zamračil se a prsty si prohrábl vlasy. I když se mračil, věděla jsem že se snaží zadržet smích.
A tak jsme si až do setmění povídali, pozorovali nebe, hráli na kytaru a dokonce i pletli věnečky ze sedmikrásek.
"Vezmeš dvě, stonky přiložíš k sobě a obtočíš. Tahle!" ukazovala jsem. Byl už večer, slunce bylo zalezlé za mraky ale ani jednomu z nás se nechtělo domu. Proto jsme stále seděli na dece, nebo teď už spíš jen on seděl protože já ležela, hlavu položenou na jeho klíně a s rukami ve vzduchu pletli věnečky.
"Akorát to pak musíš ještě trochu utáhnout.." dodala jsem když se natahovala k další sedmikrásce co rostla na zemi.
"Myslím, že pletení věnečků není moje silná stránka.." uchechtl se, když se mu jeho věneček rozpadl v rukou na dvě poloviny.
"To nevadí.." řekla jsem konejšivě, zvedajíc se do sedu a svůj věneček mu položila na hlavu. Zachichotala jsem se.
"Co?" smál se.
"Vypadáš roztomile." poznamenala jsem a upravila mu pramen vlasů. Políbil mě na čelo.
"Radši bychom se měli vrátit dovnitř. Brzo bude tma a je už dost pozdě na to, abychom tu dále zůstali." řekl a začal se pomalu zvedat.
"Ale mně se nechce... Ještě chvilku.." žadonila jsem, on ale zakroutil hlavou.
"Pojď, půjdeme.. Jestli nejsi unavená, můžu ti udělat teplou koupel." navrhl mezitím co uklidil věci do košíku a skládal deku, kterou později přes košík přehodil. Natáhl ke mně ruku.
Povzdychla jsem si a svojí rukou mu vklouzla do té jeho.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
