Marlena De Santis je studentka na volné noze, která se po vysoké škole odstěhovala do Itálie, a kde také žije svůj nový život. Je velkou fanynkou rockové kapely Måneskin, u které by nikdy nevěřila že ji pozná osobně. Co se stane, když se vydá jeden...
Vůbec jsem se nedokázala vzpamatovat z toho, co se tu právě odehrálo. Cítila jsem, jak mi tečou z očí proudy radostných slz a vytvářejí si cestičky na mém obličeji. Nedokázala jsem překvapením ani pomalu mluvit.
"Ano, ano, vezmu si tě!" řekla jsem s uslzeným obličejem a skočila mu do náruče. On mi pomalu nasadil snubní prstýnek na levý prsteníček a snažil se mi slzy utřít. I on plakal.
"Ale no tak, přece tu nebudeme brečet.." řekla jsem statečně a utřela mu pod dolními víčky kapky slz. Zasmál se.
"Máš pravdu.. Nebudeme si kazit takový důležitý večer." usmál se a pohladil mě po tváři. Poté si mě přitáhl blíže k sobě.
"Tak tohle bylo to, co jsi řešil s Victorií?" pousmála jsem se pro sebe a podívala se na něj.
"Vlastně ne úplně doslova.. O naší svatbě ještě neví, ani kapela. Řekl jsem jí jen, že si chci s tebou zatančit, tak ať tě oblékne ale ať ti nic neprozrazuje." přiznal a začervenal se.
"Páni, ty mě nikdy nepřestaneš udivovat.." dala jsem mu pusu na tvář a položila ruce za jeho krk. Usmál se.
Měsíc nám svítil do tváří a já se zadívala na hvězdy. Zívla jsem při pomyšlení na to, kolik může být hodin.
"Ty jsi unavená? Už je dost pozdě, měla by jsi jít spát.." starostlivě se zeptal.
"Možná trochu, ale to je v pohodě.. Nemusíme odcházet." protestovala jsem a snažila se co nejvíc prodloužit dnešní noc. Ale to už bylo pozdě, protože si mě hodil na záda a šel pryč z altánku a mířil si to ke studiu.
"Kam mě to neseš?" zeptala jsem se, když se mnou procházel chodbou v nahrávacím studiu.
"Uvidíš.." řekl a vešel do jedné z místností.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
