Marlena De Santis je studentka na volné noze, která se po vysoké škole odstěhovala do Itálie, a kde také žije svůj nový život. Je velkou fanynkou rockové kapely Måneskin, u které by nikdy nevěřila že ji pozná osobně. Co se stane, když se vydá jeden...
Když jsem vyšla ven, zjistila jsem že dávno přestalo pršet a naprosto se setmělo. Byl už večer a nade mnou svítily na obloze hvězdy a já vyhlížela svého prince. Myslela jsem že bude stát a čekat tady na mě jako na svoji princeznu. Jenže nestál. Místo něj jsem tam našla na chodníku vytvořenou cestičku ze zapálených čajových svíček, které mě vedli kamsi do dáli. Pousmála jsem se a vydala se za nimi.
Došla jsem až na louku plnou rozkvetlého kvítí a na ní stál malý bílý dřevěný altánek s lampiony, ke kterému byla z dřevěných prken vyrobená cesta. Tu jsem následovala a všimla si, že je někdo uvnitř.
Vešla jsem a objevila Ethana. Stál ke mně zády a díval se na louku před ním. Všimla jsem si, že drží v ruce natrhané kvítí. Opřela jsem se o sloupek u vchodu a založila si ruce na prsou. V tu chvíli se otočil a usmál se na mě. Zářil jako sluníčko, šťastný že mě vidí.
"Co to mělo znamenat?" hrála jsem naštvanou a pak se začala chichotat.
"Překvapení pro mou Marli.." podal mi květiny a přitiskl si mě k sobě.
"Ty jsi nějaký plný překvapení.. Ráno nečekaný výlet za kapelou a teď tohle." zasmála jsem se a rozhodila rukama okolo altánku, ve kterém jsme stáli.
"Co tu vůbec děláme?" podívala jsem se zpátky na něj a přičichla si ke květinám.
"Uvidíš.." zdvihl ukazováček a zapnul malé rádio, které stálo u vchodu. Hodil do něj cédéčko, které vytáhl z kapsy svého saka a zmáčknul tlačítko. V tu chvíli se po altánku rozezněla známá pohádková melodie z mého dětství.
On se poté vrátil zpátky ke mně a chytnul mě v pase a začal s námi pomalu kývat ze strany na stranu do rytmu hudby. Rychle jsem si květinu předala do jedné ruky a chytla se jeho ramen. Poté jsem se mu opřela o hruď a nechala se kolébat.
"Jsi moje princezna.." zašeptal a políbil mě za krkem.
"A ty můj princ." zvedla jsem hlavu a podívala se mu do očí. Byly šťastné a dívaly se jenom na mě. Zastrčila jsem mu pramen vlasů za ucho a něžně ho políbila.
"Chtěl jsem si s tebou zatančit vlastně už ten večer v restauraci, ale došlo na to až teď.." zašeptal a potichu se zasmál. Zasmála jsem se s ním a pak jsem se k němu ještě víc přitulila.
"To nevadí, líbí se mi tenhle večer.. Vic na mně odvedla kus práce, za to jsem jí opravdu vděčná. Bez ní by to teď nebylo tak perfektní." přiznala jsem a podívala se mu do tváře.
"To máš asi pravdu.." pohladil mě po vlasech.
Hudba přestala hrát a Ethanův obličej zvážněl. Stále se ale usmíval. Pustil mě a tak jsme stáli naproti sobě a hleděli si navzájem do očí. Držel mě za ruce.
"Víš, musím ti něco říct.. Ještě jsem nepoznal někoho jako jsi ty. Už od prvního dne co jsme se viděli jsem věděl, že jsi výjimečná. Jsi zcela jiná než ostatní.. Nikoho nemiluji více než tebe. Chci aby jsi žila se mnou po mém boku do konce našich životů.." řekl a políbil mi hřbet rukou. Zachichotala jsem se a pohladila ho po tváři. Potom jsem zase vrátila svoji ruku do jeho sevření.
"A proto se tě chci na něco zeptat.." řekl a poklekl. Poté si sáhl do pravé kapsy svého saka a vytáhl malou černou sametovou krabičku, kterou otevřel. Uvnitř se skrýval zlatý prstýnek s malým černým kamínkem. Překvapením jsem otevřela pusu a z očí mi začaly téct slzy štěstí. Věděla jsem přesně, co vyjde z jeho úst.
"Marleno De Santis, vezmeš si mě?"
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
