Marlena De Santis je studentka na volné noze, která se po vysoké škole odstěhovala do Itálie, a kde také žije svůj nový život. Je velkou fanynkou rockové kapely Måneskin, u které by nikdy nevěřila že ji pozná osobně. Co se stane, když se vydá jeden...
Tu noc jsme šli spát hodně pozdě. Netuším kdy přesně. Jediné na co si vzpomínám jsou naše vzdechy, které se rozléhaly po celém domě a na ten úžasný pocit který jsme oba dva spolu sdíleli. Ještě teď na sobě cítím jeho tělo, jeho rty. Celou noc mi dokazoval, jak moc mě miluje a jak nepředstavitelně moc pro něj znamenám. Nikdy jsem se necítila tak moc milována jako teď. Ještě než jsem poznala Ethana, myslela jsem si že moje poprvé nebude nic extra ale mýlila jsem se. Tahle noc byla perfektní, prostě nezapomenutelná. Chvíli poté jsme si pak ještě povídali, než jsem usnula v jeho náruči.
A když jsem se toho rána probudila, uslyšela jsem jeho šeptající hlas, sladký jako med.
"Dobré ráno hvězdičko"..
Pousmála jsem se nad přezdívkou, jakou mě oslovil.
"Dobré ráno.." řekla jsem se zívnutím a pomalu otevřela oči. Díval se mi do očí a usmíval se. Vlasy mu jako vždy padaly do obličeje. Pomalu jsem se posadila, motajíc si peřinu okolo mého nahého těla, a vlasy mu upravila. Slunce opět příjemně svítilo do naší ložnice.
"Jak jsi se vyspala?" zeptal se a políbil mě zezadu na rameno. Prstem mi začal malovat obrázky po holých zádech, až mi naskakovala příjemná husí kůže.
"Moc hezky.." začervenala jsem se při vzpomínce na dnešní noc.
"Jak jsi se vyspal ty?" zeptala jsem se ho.
"Taky dobře." přikývl s úsměvem.
V tom mi zakručelo v břiše. Pomalu jsem se tedy začala zvedat z postele, abych se mohla převléknout a udělat nám snídani. Než jsem se ale zvedla, něžně si mě přitáhl zpátky k sobě.
"Kampak?" řekl provokativně a políbil mě na spánek mé hlavy.
"Půjdu nám udělat něco k snídani." vzdychla jsem, políbila ho na čelo a on mě konečně pustil. Oblékla jsem si noční košilku, která ležela u naší postele a vydala se z naší ložnice až do kuchyně, kde jsem nám oběma ukrojila dort a uvařila čaj. To vše jsem dala na jeden podnos a odnesla zpět do našeho pokoje.
"Už se to nese!" pronesla jsem slavnostně a podnos položila do naší postele. Poté jsem si sedla zpátky k němu.
"Páni!" zvolal, roztomile tleskajíc údivem.
"Vždycky jsi mi snídani připravoval ty a dneska jsem ti ji chtěla udělat já." podala jsem mu zdobený talířek s kouskem dortu a lžičkou.
"Kéž by andělů jako ty na tomto světě bylo více.." pohladil mě hřbetem své ruky po tváři a poté se pustil do své snídaně. Pousmála jsem se a také si lžičkou ukrojila první sousto. Dívala jsem se z okna na prosluněnou zahradu plnou květin. Přemýšlela jsem.
"Co budeme dělat dneska?" zeptala jsem se, nadšená z dalšího dobrodružství který tento den přinese. Chvíli jen mlčel, ztracen ve svých myšlenkách a poté mi odpověděl.
"Jak by se ti líbilo si udělat piknik?" navrhl s úsměvem, pyšný na svůj nápad. Zatajil se mi dech. Zbožňovala jsem představu že budeme spolu sedět na dece a jíst všelijaké dobroty a přitom si povídat a dělat hlouposti na naší prosluněné rozkvetlé zahradě.
"Moc!" zvolala jsem nadšeně a snědla poslední kus ze své snídaně. Poté jsem se napila čaje, dokud jsem ho nevypila úplně. Ethan stále ještě dojídal. Já jsem odnesla svůj prázdný talířek s hrnkem do kuchyně a rozhodla se jít převléct. Šaty ze včerejšího dne už byly naštěstí suché a já se do nich mohla převléknout.
"Ty dnes nebudeš vstávat?" zeptala jsem se ho, když jsem stála ve dveřích naší ložnice a viděla, že je stále v posteli. Už dávno dojedl a nyní se snažil opět usnout.
Cosi zamručel do polštáře.
Vdychla jsem si a začala tahat za konec jeho peřiny.
"Ne, mně ji brát nebudeš." zlomyslně se usmál, oči zavřené a peřinu si přitáhl víc k sobě.
Vlezla jsem tedy k němu do postele a nahnula se nad něj.
"Vstávej.." řekla jsem s chichotem, odhrnula peřinu a začala ho lochtat.
"Dost!" křičel mezi smíchem až jsem přestala a jen jsem se nad ním nakláněla, ruce opřené o polštář na kterém měl položenou hlavu. Jeho řetízek, který jsem měla na krku zapnutý, se houpal ve vzduchu nad jeho obličejem. Chvilku ho jen pozoroval, jako kdyby ho měl každou chvilkou uvést do hypnózy. A poté ho jemně, s provokativním úsměvem na rtech, skousl zuby a nepouštěl.
"Hej!" bránila jsem se a snažila mu z pusy řetízek vyndat a neztratit přitom rovnováhu.
"Tohle mi nedělej.." kárala jsem ho se smíchem i když jsem věděla, že je to jakýsi druh flirtování.
"No tak, vstávej.." udělala jsem na něj psí oči a začala sbírat špinavé nádobí od jeho snídaně.
"Fajn." pousmál se a s přikývnutím z postele přeci jen vylezl.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
