Marlena De Santis je studentka na volné noze, která se po vysoké škole odstěhovala do Itálie, a kde také žije svůj nový život. Je velkou fanynkou rockové kapely Måneskin, u které by nikdy nevěřila že ji pozná osobně. Co se stane, když se vydá jeden...
Když jsme vešli, uvnitř byla tma a tak jsem jen stěží poznala, jak pokoj vypadá. Ucítila jsem, jak mě opatrně položil do něčeho měkkého.
"Kde to jsme?" zvedla jsem se opatrně do sedu. Snažila jsem se zaostřit očima a poznat tak, kde jsem.
"Tohle je můj pokoj." odpověděl a rozsvítil malou lampu.
Celou místností se rozlilo příjemné teplé světlo. Až teď jsem si to tu mohla pořádně prohlédnout. Byl to malý útulný pokoj s bílými zdmi. Naproti posteli, která byla ve středu místnosti u zdi, se nacházela bicí souprava. Na pravé části pokoje stála malá knihovna s židlí. Hned vedle ní bylo okno, z kterého bylo vidět na noční oblohu. Na levé straně pokoje stál šatník a vedle něj dveře, kterými jsme přišli.
"Přespáváme tady jen občas když něco nahráváme, takže to tu nemám moc vybavené." dodal omluvně, dívajíc se na mě a lehl si na postel vedle mě.
"Máš tu dvakrát bicí.. Jedny bubny už jsem viděla u vás ve zkušebně." všimla jsem si.
"Někdy si tu hraju jen tak pro sebe.. Ty ve zkušebně jsou hlavní, hraju na ně když nacvičujeme nebo tak." vysvětlil a usmál se.
"A ta knihovna? Nevěděla jsem, že rád čteš.." zvedla jsem se z postele a prohlížela si názvy děl na hřbetech knih. Romeo a Julie, Pýcha a předsudek, Alchymista,... Otočila jsem se a lehla si zpátky vedle něj na postel. Hrál si s mými květinami, které mi daroval. Začal mě jimi šimrat na obličeji. Zachichotala jsem se.
"Zkoušela jsi někdy spočítat, kolik je na nebi hvězd?" zeptal se zamyšleně, dívajíc se na noční oblohu z okna, která si získala jeho pozornost.
"Ne, nikdy.. Ale myslím si, že bych se ani nedopočítala.. Je jich tam opravdu moc." přiznala jsem a přitulila se k němu. Vzala jsem si od něj zpět svoje květiny, ke kterým jsem si přivoněla. Pak jsem se také podívala na oblohu. On zhasnul světlo, aby jsme lépe na hvězdy viděli, a začali jsme spolu počítat.
A tak jsme počítali a ukazovali si souhvězdí, dokud jsem neusnuli.
Když jsem se ráno probudila, hvězdy na nebi vyměnilo slunce, které nám svítilo do pokoje a tvořilo tak jemné světlo po celém pokoji. Otočila jsem se na druhou stranu a zjistila, že Ethan ještě spí. Pomalu jsem se posadila, abych ho nevzbudila, a pozorně jsem se na něj podívala. Ležel na břiše s tváří napůl zabořenou v polštáři. Byl moc roztomilý. Vypadal tak něžně.. Jemně jsem ho pohladila po vlasech a měla jsem pocit, jako kdyby se ze spaní snad na mě i usmál. Úsměv jsem mu opětovala, i když mi bylo jasné že o tom nebude ani vědět. Najednou se začal pomalu probouzet.
"Dobré ráno.." zašeptala jsem, když jsem viděla jak pomalinku otevírá oči, a stále jsem ho hladila po vlasech. I přestože je měl trochu zacuchané ze spánku, pořád byly hebké jako hedvábí..
"Dobré ráno princezno." zašeptal a usmál se při všimnutí mé přítomnosti.
Začervenala jsem se a dala mu pusu na čelo. Pak jsem si prohrábla rukou své vlasy a pomalu se zvedla z postele.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
