Marlena De Santis je studentka na volné noze, která se po vysoké škole odstěhovala do Itálie, a kde také žije svůj nový život. Je velkou fanynkou rockové kapely Måneskin, u které by nikdy nevěřila že ji pozná osobně. Co se stane, když se vydá jeden...
"To je úžasný! Když jsi mě vyhodil do vzduchu, měla jsem opravdu pocit jako kdybych létala!" řekla jsem a mnula si oči, abych z nich dostala vodu.
"Já vím, je to zábava že?" zasmál se.
"Chceš, abych to udělal znovu?" zeptal se a upravil si vlasy, aby mu nepřekážely.
"Ne ne, spíš se půjdu na chvilku opalovat na lehátko. Chytám křeč do nohou, jsem ve vodě už moc dlouho." zakroutila jsem hlavou, omluvně se na něj usmála a vylezla z vody.
"Taky už půjdu." přikývl a z vody také vylezl.
Vyždímala jsem si z vlasů vodu a oblékla se do županu abych se trochu ohřála a osušila.
On se také osušil a vydal se dovnitř našeho domu. Pak se vrátil, převlečený do černého tílka a šortek. Všimla jsem si, že si sebou nese knihu. Lehl si ke mně na lehátko a knihu otevřel.
Já ze sebe sundala župan a lehnula si vedle něj.
"Co to čteš?" opřela jsem si hlavu o jeho rameno a stejně jako on se zadívala do jeho knížky.
"Jmenuje se to Aktivní tvář nekonečna. Je to hodně o šamanství a tak.." vysvětlil mezitím co jsem si prohlížela stránky v knížce, jenž listoval.
"To zní zajímavě." řekla jsem zaujatě. Nikdy bych od něj nečekala, že by něco takového četl. Ale přeci jen indiány a jejich kulturu měl vždy moc rád..
"Já vím." usmál se.
"Máš nějakou oblíbenou knížku?" zeptala jsem se znovu.
"Mám, jmenuje se Alchymista." odpověděl.
"Tu neznám." přiznala jsem potichu.
"To nevadí." dal mi pusu na čelo a do své knížky se začetl.
Zavřela jsem oči. Užívala jsem si jeho přítomnosti. Poslouchala jsem jeho klidný dech a šustění stránek papíru jeho knížky, nad kterou jsem přemýšlela. Tolik mě zaujala. Od hodně fanoušků jsem slyšela že si o Ethanovi myslí, že je příbuzný indiánů a že má v sobě jejich krev, ale doteď nikdo neví co je na tom pravdy. Možná jen takový dojem budí jeho pleť či dlouhé černé vlasy. Byla tu moc klidná atmosféra.
Takhle jsme odpočívali asi dvě hodiny a pak jsme se rozhodli jít domů se naobědvat. Dali jsme si pizzu se spoustou sýra. Chutnala výborně.
"Mám pro tebe na večer přichystané překvapení." řekl v jednu chvíli během oběda. Zvědavě jsem se na něj podívala.
"Mám se bát?" zachichotala jsem se a svůj prázdný talíř od pizzy položila do dřezu.
"Myslím že ne. Jsem si jistý, že se ti to bude líbit." pousmál se a také se zvedl od stolu a podal mi svůj prázdný talíř. Otočila jsem kohoutkem a talíře omyla vodou a smyla z nich zbytky oběda. Poté jsem je ještě otřela ručníkem a uklidila.
On si mezitím sednul na pohovku do obývacího pokoje a pokračoval ve čtení své knihy.
Vzdychla jsem únavou z horka a vytáhla z poličky dvě sklenice, do kterých jsem nám udělala studený ovocný čaj s ledem a vydala se za ním do pokoje.
"Udělala jsem ti čaj." usmála jsem se a položila na stolek před něj sklenici. Sedla jsem si vedle něj a pomalu se napila.
"Děkuju." knihu odložil a vzal skleničku do rukou.
"Pověz, jaké je to překvapení?" vyzvídala jsem.
"Ty jsi ale netrpělivá." zasmál se a pohladil mě po vlasech.
"Za to nemůžu.. Neměl jsi mi to říkat, teď tě nenechám v klidu." zachichotala jsem se a usrkla ze své skleničky.
"To nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Tvá přítomnost je pro mě velmi důležitá. Kdybych s tebou nechtěl trávit každý den, každou volnou chvíli ve svém životě, tak bych si tě přece nevzal." políbil mě na tvář.
"Manželé by ale před sebou neměli nic schovávat. Žádné tajnosti, to je součástí slibu." nevzdávala jsem se a drze se na něj usmála.
"Stejně ti to nepovím." řekl a také na mě vyplázl provokativně špičku jazyka. Zasmála jsem se. Vypadal roztomile.
Nezbývalo mi tedy nic jiného, než čekat až nastane večer a já se dozvím, jaké překvapení na mě čeká.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
