Marlena De Santis je studentka na volné noze, která se po vysoké škole odstěhovala do Itálie, a kde také žije svůj nový život. Je velkou fanynkou rockové kapely Måneskin, u které by nikdy nevěřila že ji pozná osobně. Co se stane, když se vydá jeden...
Když jsme zamknuli hlavní dveře a později i druhé dveře od domu, vyšli jsme na ulici. Začínala být trochu tma, ale stále bylo vidět na cestu. Vydali jsme se na metro. Ples se měl odehrávat někde v centru Říma a my tudíž museli ujet pár stanic hromadnou dopravou, abychom se tam dostali. Mohli jsme to vzít autem, ale já si chtěla prohlédnout město. Tolik jsem se těšila až si spolu opět zatančíme. Milovala jsem s ním tančit, byl skvělý tanečník.
"Věděl jsem, že ti budou slušet." podotknul.
"Opravdu?" zeptala jsem se vesele a zatočila se dokolečka. Spodní část šatů se začala vlnit a pak zase lehce spadla na mé stehna.
"Poslyš, proč zrovna takové šaty?" zeptala jsem se.
"Takhle to možná vyznělo jako že by se mi nelíbily, ale právě naopak. Spíš mě zajímá jak jsi věděl že se mi budou tolik líbit, jsou tak překrásné.." zasmála jsem se a znovu si své šaty na sobě prohlédla. Cítila jsem se v nich tak půvabně..
"Protože chci aby jsi zářila jako hvězdy na obloze. Ty šaty podtrhují tvoji krásu a tvojí jedinečnost." odpověděl po chvíli a podíval se na mě.
Usmála jsem se a stydlivě si začala hrát s mými vlasy.
Za chvilku jsme byli už v metru. Vagon byl plný lidí.
"Chceš si sednout?" zeptal se a ukázal na jedno z volných míst. Naproti seděla žena s malou holčičkou.
"Ty si nesedneš?" zeptala jsem se, poté co jsem se posadila.
"Není už volné místo, ale neboj, jedeme jenom chvíli." Usmál se a mrkl na mě jedním okem, abych si nedělala starosti. Rukou se přidržoval kovové modré tyče připevněné k mé sedačce.
"Mami, až vyrostu, chci být taky tak hezká jako ona." žvatlala holčička, naproti které jsem seděla a která na mě také ukazovala a tahala maminku za rukáv.
"To víš že budeš taky tak hezká broučku." chlácholila ji maminka a pohladila ji po vláskách.
"Pojď, vystupujeme." vzala ji za dětskou umatlanou ručičku a šla s ní ke dveřím vagonu, odkud vystoupili.
"Tak ahoj!" zamávala na mě vesele holčička mezi dveřmi a utíkala s maminkou pryč. Přívětivě jsem jí zamávala na rozloučenou a metro se pak opět dalo do pohybu.
Slyšela jsem za sebou Ethana se chichotat.
"Jednou budeš skvělá máma." políbil mě do vlasů.
"Ale tu holčičku musím zklamat. Tvé kráse se žádná jiná dívka nikdy nevyrovná." zašeptal mi do ucha a políbil mě na rty.
Na další zastávce jsme oba dva vystoupili a vyšli zpátky na tmavou noční ulici. Byla o něco větší tma než předtím. Naštěstí ulici už osvětlovalo několik lamp. Jejich světlo se odráželo od našich šatů a my se blýskali jako ty hvězdy, které svítily nad námi na obloze. Bylo ticho. Jediné co bylo slyšet byly naše kroky a vzdálená svištění kol od aut na silnicích.
A pak jsem to uviděla. Slavnostně osvětlený dům, ve kterém se ples odehrával. Ke vchodu vedli kamenné schody se zdobeným zlatým zábradlím, po kterých jsme se vydali. Poté Ethan zaklepal na veliké dveře, zpoza kterých nám někdo otevřel. Tomu člověku jsme dali naše lístky a on nás pustil dovnitř. Uvnitř v chodbě byla hrozná tma. Celým domem se rozléhala hudba, která byla slyšet z reproduktorů.
Ten člověk, jehož jsem pořádně neviděla nás zavedl až ke sálu.
"Tudy prosím." ukázal na dveře před námi a odešel.
"Protančíme spolu celou noc.." naklonil Ethan svojí hlavu k mé a dveře otevřel.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
