Marlena De Santis je studentka na volné noze, která se po vysoké škole odstěhovala do Itálie, a kde také žije svůj nový život. Je velkou fanynkou rockové kapely Måneskin, u které by nikdy nevěřila že ji pozná osobně. Co se stane, když se vydá jeden...
Po společné koupeli jsme se oba dva navzájem usušili, převlékli a šli spát.
Noční můry mi však nedaly spát a já se další den probudila velmi brzo ráno. Mohlo být něco okolo čtyř nebo pěti. Převalila jsem se na druhou stranu a dala si polštář přes hlavu ve snaze nadále usnout. Ať jsem se ale snažila jakkoliv, usnout jsem už nedokázala. Ten sen jsem měla neustále v mysli a kdykoliv jsem zavřela oči, stále jsem to viděla před sebou.
Tentokrát jsem neběžela s Ethanem tmavým lesem ani nějakým jiným dalším způsobem zachraňovala nás a naše životy, ale něco mnohem horšího.. Ethan musel odjet na turné s kapelou po světě a my jsme se nemohli ani vidět. V tom snu mi neodpovídal na zprávy ani telefonáty.
Vypadalo to tak reálně, skoro jako kdyby to ani žádný sen nebyl.. Měla jsem velký strach že když usnu, bude se mi o tom zase zdát.
S tichým povzdechnutím jsem to vzdala. Položila jsem polštář zpátky pod sebe a zvedla se do sedu. Opřela jsem se zády o záhlaví naší postele a přitáhla si přikrývku těsněji k tělu. Byla jsem schoulená do klubíčka, skoro jako bezbranné zvíře, a nahlížela jak nic netušící Ethan spí. V pokoji bylo takové ticho, že jsem slyšela jen jeho dech. Pomalý, klidný a plynulý. Rozcuchané vlasy mu padaly do obličeje.
Pousmála jsem se, štěstím že je tu se mnou. Svůj řetízek na krku, který mi věnoval, jsem sevřela pevněji v dlani. Opatrně, abych ho nevzbudila, jsem mu vlasy upravila. Bříškem svého ukazováčku jsem pomalu přejížděla po jeho obličeji.
Dotýkala jsem se jeho čela, znamének, obočí,.. I jeho rtů. Ty byly obzvlášť krásné. Jemné, načervenalé jako okvětní lístky kvetoucí růže.
Svojí ruku jsem odtáhla a místo toho se k němu nahnula, abych ho políbila.
Připadala jsem si jako ten princ, který zachránil princeznu ze stoletého spánku. Ale on nemohl být ta princezna, protože to on zachránil mě. On mě naučil jaké to je někoho oddaně a nekonečně milovat. Nikdy jsem na pravou lásku, ani na lásku na první pohled nevěřila ale když jsem ho poprvé spatřila, všechno se změnilo.
Své rty jsem odtáhla a položila si hlavu na jeho hruď. Oběma rukama jsem objala jeho tělo a, tentokrát už bez žádného strachu, zavřela oči a snažila se znovu usnout. A po nějaké chvíli jsem opravdu přeci jen usnula.
Ocitnula jsem se na překrásném místě. Seděla jsem, v bílých krajkových šatech posetými perlami, na dřevěné loďce a plula po klidné řece. Okolo mě kvetly vrby, jejichž šlahouny s listy mě sem tam spadly do obličeje a bránily ve výhledu. V jejich korunách zpívali ptáci.
"Krásné že?" podotkl mladý muž sedící naproti mě, kterého jsem si doteď nevšimla. Byl to on. Měl na sobě bílý oblek. V rukou držel vesla, která byla k naší loďce z obou stran připevněná.
"To ano.." vzdechla jsem a vyklonila svojí hlavu z loďky. Podívala jsem se na hladinu. Pod námi plavali ryby zbarvené ve veselých barvách. Smočila jsem ve vodě ruku. Ze začátku trochu studená ale čirá a velmi příjemná na dotek.
On začal pádlovat a ve vodě se dělali malé vlnky, které se postupně oddalovali na konec břehu jenž byl v nedohlednu a houpali tak s lekníny, které na hladině rostly.
Tajil se mi z tohoto překrásného místa dech. Nechtělo se mi ani věřit, že takové místo doopravdy existuje.
Po nějaké chvíli pustil vesla a také se kochal krásou tohoto místa. Naše loďka plula dál, až nás dovezla na malinký ostrůvek. On vystoupil a napřáhl ke mně ruku a já jí přijmula. Společně jsme se, ruku v ruce, procházeli mezi kvítím které rostlo ze země. Poté jsme si sedli na trávu a hleděli si navzájem do očí.
A v ten moment jsem se probudila.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
