Marlena De Santis je studentka na volné noze, která se po vysoké škole odstěhovala do Itálie, a kde také žije svůj nový život. Je velkou fanynkou rockové kapely Måneskin, u které by nikdy nevěřila že ji pozná osobně. Co se stane, když se vydá jeden...
Když se za mnou zavřeli dveře mého bytu, opřela jsem se o ně zády a začala štěstím brečet. Nikdy by mě nenapadlo že by se něco takového mohlo stát! Takové věci se děly jen v nejtajnějších snech a ten můj se stával realitou..
Rychle jsem se vzpamatovala a otřela si slzy. Sundala jsem si lodičky a vložila je zpátky do botníku. Šla jsem do koupelny a rozpustila si vlasy, které jsem rozčesala hřebenem. Odlíčila si make-up a vydala se do své ložnice. Tam jsem se ze sebe sundala veškeré oblečení a převlékla se do mé noční košilky. Pak jsem skočila po hlavě do postele a zachumlala se do jeho bundy, kterou jsem použila jako přikrývku a za pár minut v ní usnula.
Ráno mě probudilo zvláštní ťukání na okno. Otevřela jsem oči a chvíli jen poslouchala. Nic jsem nezaslechla.. Myslela jsem si, že se mi to jen zdá a tak jsem zase zavřela oči a snažila se usnout. V tu chvíli se ale ozvalo další zaťukání. Zvedla jsem se tedy do sedu a než jsem úplně vstala, tak jsem si pomalu přičichla k jeho bundě ve které jsem prospala celou noc. Stále voněla jako on.. Už ne tak moc výrazně ale voněla. Byla to velmi zajímavá vůně. Cigaretový kouř, divoké květiny a vanilka.
Vstala jsem z postele a pomalu došla k oknu. Otevřela jsem ho a podívala se ven. Dole u vchodových dveřích stál Ethan a vypadalo to, že se snaží něčím házet. Všimnul si, že jsem vzhůru a dívám se na něj. I přesto jak vysoko se můj byt nacházel, dokázala jsem rozpoznat jeho úsměv.
"Dobré ráno!" pousmála jsem se a zamávala na něj.
"Dobré ráno Marli!" pozdrav mi oplatil a já se začervenala.
"Pustíš mě dovnitř?" zeptal se. Přikývla jsem na souhlas a odběhla od okna. Hodila na sebe jeho bundu a rychle si nazula baleríny. Poté jsem sebrala klíče a běžela dolů ke dveřím mu otevřít.
Byl oblečený v bílé krajkové košili s dlouhými rukávy a vypadalo to, že něco drží za zády. Očima si mě měřil, zatímco jsem mu držela dveře. V tu chvíli mi došlo, že tam stojím jen v košilce. Schovala jsem se do bundy a snažila se zakrýt celé své tělo.
"Chyběla jsi mi!" řekl a otevřel mi svou náruč, do které jsem bez váhání skočila.
"Strašně ti to sluší.." pošeptal mi do ucha. Poté se odtáhl, postavil mě zpátky na zem a podal mi růži, kterou celou tu dobu přede mnou schovával.
"Taky jsi mi chyběl." řekla jsem a růži si od něj vzala.
"Ta je překrásná! Děkuju!" usmála jsem se a pohladila ho něžně po tváři.
"Když jsem ji uviděl, vzpomněl jsem si na tebe. Jsi stejně krásná jako ona.." vysvětloval, ruku nataženou ke květině v mých rukou.
"Jen myslím že by bylo fajn jí dát do vody, moc dlouho bez ní nevydrží." zachichotal se.
"Máš pravdu, půjdu ji dát do vázy.. Chceš jít se mnou?" zeptala jsem se a kývla hlavou směrem k mému bytu.
"Jasně." usmál se a šli jsme spolu ke mně.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
