Marlena De Santis je studentka na volné noze, která se po vysoké škole odstěhovala do Itálie, a kde také žije svůj nový život. Je velkou fanynkou rockové kapely Måneskin, u které by nikdy nevěřila že ji pozná osobně. Co se stane, když se vydá jeden...
Když jsme dotancovali, bylo už pozdě večer. Usnula jsem mu na hrudi a on mě položil do postele, kde poté usnul vedle mě.
Ráno mě probudil hluk. Otevřela jsem oči na malinkou škvírku a podívala se, co se děje. Spatřila jsem otevřené okno, díky kterému dovnitř svítilo slunce a foukal slabý vánek. Otočila jsem se a čekala, že uvidím Ethana vedle sebe. On ale v pokoji nebyl. Musel vstát dřív než já a někam odejít.
Odhodila jsem ze sebe peřinu a vstala. Celou noc jsem prospala ve včerejším oblečení, které naštěstí nebylo ani moc pomačkané. Nemusela jsem se tedy převlíkat a tak jsem si jen lehce projela vlasy rukou a vydala se z pokoje.
Když jsem procházela chodbou, uslyšela jsem ten hluk znova. Pak mi to došlo.
Ten hluk který jsem slyšela, byla kapela. Nejspíš měli zkoušku nebo nahrávali nějaký nový song. Otevřela jsem dveře a vešla za nimi do zkušebny.
"Copak tu děláte?" usmála jsem se a rozhlédla se po místnosti.
Damiano stál u mikrofonu s papírem v ruce a něco si pro sebe prozpěvoval. Thomas ukazoval Victorii nějakou skladbu na kytaře, kterou se ona snažila napodobit. Ethan seděl za bubny a bouchal do nich do rytmu nějakého songu. Při mém příchodu všichni zvedli hlavy a podívali se na mě. Victoria a Ethan mi věnovali úsměv.
"Zkoušíme nový song!" vysvětlil Damiano a zazubil se na mě.
"Neprobudili jsme tě?" zeptal se. Všimla jsem si, že se snažil nevyprsknout smíchy. Vic s Thomasem se také trochu uculovali. Pousmála jsem se pro sebe. Cítila jsem, jak se červenám.
"Je pravda že jsem něco zaslechla, ale nic hrozného to nebylo." zachichotala jsem se a mávla nad tím rukou. Poté jsem si sedla na zem vedle bicí soupravy, za kterou Ethan seděl.
"Vlastně bych s vámi potřebovala něco probrat.." začala jsem zlehka mluvit ,s hlavou sklopenou k zemi, a nervózně si hrála s vlasy. I když jsem nikomu neviděla do tváře, cítila jsem na sobě jejich pohledy.
"Týká se to mé svatby s Ethanem." dodala jsem a vzhlédla. Všichni byli potichu a poslouchali, co řeknu.
"Chci říct, vadilo by vám kdyby se svatba odehrála pouze mezi námi pěti?" zeptala jsem se a podívala se především na Ethana.
Nemám ráda, když jsem středem pozornosti spousty lidí.. Nedokázala bych si představit, jak se s ním líbám u oltáře před zraky stovky lidí.
"Také jsem nad tím přemýšlel.." odpověděl a zamyšleně zakýval hlavou na souhlas.
"Nám by to nevadilo.. Myslím, že to bude fajn." řekla Vic usměvavě a Damiano s Thomasem s ní začali souhlasit.
"Dobře, tak to bychom měli vyřešené. Kdy se svatba bude konat?".
"Co třeba pozítří?" navrhl Ethan a podíval se na mě. Věnovala jsem mu udivený pohled.
"Pozítří? To nemůžeme všechno stihnout.." namítla jsem a zakroutila hlavou ze strany na stranu.
"Ale ano, dalo by se to stihnout.." podpořil Damiano Ethanův návrh.
"Vic nám řekla že budete možná potřebovat pomoc.. My vám pomůžeme, od toho jsme přeci kamarádi." řekl Thomas a povzbudivě se na mě usmál.
"No jasně!" zakřičel Damiano a začal s nadšením tancovat. Zasmála jsem se.
"Dobře, ale teď mě ještě zajímá jedna věc.. Kde je nějaké hezké místo, kde by se naše svatba mohla konat?" zeptala jsem se a začala přemýšlet.
"Náš altánek.." zašeptal Ethan a na tváři mu pohrával sebevědomý úsměv. Věděl, že lepší místo pro naši svatbu neexistuje.
"V tom případě ale budu potřebovat odvézt do mého bytu, abych si mohla zabalit nějaké oblečení na líbánky." řekla jsem a uzavřela tím naši, již už vyřešenou, debatu o svatbě.
"Já tě odvezu." pousmál se Ethan a natáhl ruku, aby mě pohladil po vlasech. Poté se zvedl, vzal mě za ruku a šli jsme spolu k jeho autu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
