𝑳𝒐𝒗𝒆 𝒂𝒕 𝒇𝒊𝒓𝒔𝒕 𝒔𝒊𝒈𝒉𝒕 | 𝙀𝙩𝙝𝙖𝙣 𝙏𝙤𝙧𝙘𝙝𝙞𝙤

𝟑𝟗.

"Myslíš že to všechno uneseme?" podívala jsem se na něj a pak na igelitky s nákupem před sebou na pultu. Byli plné všelijakého jídla. Sušenky, ovoce, maso, čokoláda,..

"Jsou to jen dvě tašky, to mi nedělá problém." pohladil mě ve vlasech abych si nedělala starosti a vzal je do rukou.

"Nashle!" rozloučili jsme se a vyšli ven.

"No to mě podrž." zašeptal s překvapeným obličejem. Zastavili jsme se pod střechou u vchodových dveří a dívali se na cestu před námi. Ještě před chvílí bylo slunečno, na nebi ani jeden mráček ale teď tu byl pořádný déšť. Na zemi byly kaluže do kterých padaly kapky deště a dělaly v nich tak malé kruhy. Po slunci, které bylo na obloze, ani stopy. Ve vzduchu se mísila vůně čerstvého letního deště kterou jsem tak milovala.

"Co budeme dělat?" dívala jsem se zoufale na kapičky deště, které padaly z nebe pomalu na zem.

"No.. Buďto počkáme až přestane pršet a nebo poběžíme." odpověděl.

"Promokneme ale tak jako tak, Marleno." pokrčil rameny a lehce se zasmál. Podíval se nahoru. Skoro to vypadalo jako kdyby se těch mraků nahoře ptal, jestli má cenu běžet nebo čekat.

"Poběžíme." řekl najednou. V jeho očích jsem zahlédla odhodlání.

"Já ti nevím.." řekla jsem nejistě. Podívala jsem se na něj a pak zpět na déšť před námi. Nebylo dusno tak jako předtím a já věděla že bych cestou zmrzla pokud bych zmokla.

"Vem si moji bundu." řekl po chvíli Ethan, když si všiml že váhám a svoji džínovou bundu si sundal. Zůstalo mu už jen černé tričko, které měl pod tím. 

Nevěděla jsem zda si ji mám vzít či ne. Bylo to od něj velmi pozorné gesto ale na druhou stranu jsem nechtěla aby byla zima jemu.

"No tak, mně zima nebude." řekl, skoro jako kdyby věděl na co myslím, a věnoval mi povzbudivý úsměv.

Dotkla jsem se jeho ruky, kterou ke mně natahoval. Hřála. Byla jako kamínka. Asi měl pravdu..

"Potřebuješ ji víc než já." dodal, když  jsem mu ji brala z ruky.

Přikývnula jsem a přehodila si ji přes sebe jako deku.

"Až řeknu 'Teď', poběžíme!" řekl a připravil se ,s taškami v rukou, k běhu. 

"Teď!" řekl a my začali utíkat. 

Kapky deště přistávali na mém obličeji a stékali mi do očí a vlasů. Celé mé šaty byli promočené a obepnuté na mém těle, čímž odhalili veškeré křivky a jiné neduhy. Možná jsem si vážně měla vzít podprsenku, ale na to bylo teď už moc pozdě. A i přesto že jsem nechtěla zmoknout, líbila se mi představa tančit mezi kapkami deště a skákat přes kaluže, ještě ke všemu s mužem kterého miluju. Připadala jsem si jako v nějaké knize. Milenci proti celému světu. Občas jsem i dokonce šlápla do některé z kaluží a voda mi pocákala boty a nohy.

Pomalu jsem se otočila na Ethana. Hleděl před sebe, smál se a utíkal tak rychle jak jen dokázal. Voda z kaluží cákala všude okolo něj i mě. A za chvíli už jsme byli doma pod střechou u dveří.

"Dokázali jsme to!" zasmála jsem se a on se usmál. Byl celý od deště stejně tak jako já a naše vlasy byly tak mokré, že by se dali ždímat. Položil tašky na zem a obě jeho ruce položil na můj pas. Jeho teplý hřejivý dotek, jeho paže jsem na sobě cítila skoro stejně tak dobře, jako kdybych žádné šaty na sobě ani neměla a stála tu nahá. Naklonila jsem hlavu dozadu a on se sehnul k mé tváři. Pomalu přilož své rty na mé a věnoval mi tak polibek. Okolí se rozplynulo. Jen já a on. Žádné kapky deště, které na nás stále pršeli a bubnovali do země. Jen já a on.

Když poté své rty odtáhl a podíval se mi do očí, sklopila jsem studem svůj pohled na zem. Musela jsem se děsně červenat..

Potichu jsem se zasmála a věnovala mu polibek na tvář. Poté jsem vytáhla z kapsy bundy klíče od domu a odemknula dveře, kterými jsme záhy poté i s nákupem prošli.