Marlena De Santis je studentka na volné noze, která se po vysoké škole odstěhovala do Itálie, a kde také žije svůj nový život. Je velkou fanynkou rockové kapely Måneskin, u které by nikdy nevěřila že ji pozná osobně. Co se stane, když se vydá jeden...
"Proč jsme koupili tolik ovoce? Vidím tu třešně, jahody,.." ptá se mě zmateně mezitím co vybaluje v kuchyni na lince náš nákup. Já stála u dřezu a točila vodu do vázy, do které jsem pak vhodila kytici natrhaného vlčího máku z pole. Byla už trochu povadlá ale stále pěkná. Vázu jsem postavila doprostřed jídelního stolu a pak se otočila k němu.
"Neřeknu, je to překvapení.." řekla jsem vesele a zavrtěla hlavou že víc neprozradím. Chtěla jsem upéct pro nás dva ovocný koláč, ale bylo to tajemství.
Poté co jsme uklidili nákup mě Ethan, se slovy že se brzo vrátí, opustil a vydal se převléct. Stejně tak jsem se šla převléct i já z mokrých šatů, které jsem pověsila na šňůru nad pračkou v prádelně a hodila na sebe první tričko, které mi přišlo pod ruku. Bylo trochu vytahané, do půli stehen, ale čisté a hlavně suché. A tak jsem se nakonec jen v tričku vrátila do kuchyně a rozhodla se upéct koláč jak jsem slíbila. Ethan se poté vrátil do obývacího pokoje. Měl na sobě jen šedivé tepláky. Viděla jsem jak míří k pianu, ke kterému si později sednul a začal hrát. Já mezitím vyndala veškeré suroviny, které jsem k přípravě koláče potřebovala potřebovala. Během pečení jsem se zaposlouchávala do hudby, kterou on na piano hrál. Netušila jsem, že hraje i na něco jiného než jen na bicí. Už první den co jsme přijeli, jsem si všimla jak krásně hraje. Tehdy mi ale zahrál ledabyle jen nějakou melodii. Teď ale hrál skladby které jsem znala. Právě hrál Claire De Lune od Debussyho. Cítila jsem nostalgii. Když jsem tu skladbu slyšela poprvé, kráčela jsem v bílých nadýchaných šatech s květinou a brala si muže svých snů.
Cítila jsem jak mi po tváři tekla slza. Setřela jsem ji rukou jako malé smítko a usmála se. Hotové těsto jsem odložila stranou a pustila se do krájení ovoce. Nejdřív třešně. Nasypala jsem je do misky a pod vodou umyla. Odtrhla jsem stopky a rozkrojila na dvě půlky. Na malý talířek jsem dávala pecky, které jsem pak vyhodila do koše.
A teď jahody. Taky jsem je umyla a odstranila všechny malé lístečky. A stejně tak jako třesně i jahody jsem rozkrojila na dvě půlky.
"Copak tu vyvádíš?" zaslechla jsem Ethana přicházejícího ke mně. Chytil mě zezadu za boky a políbil na temeno hlavy. Něžně si mě přitáhl k sobě.
"Mělo to být překvapení, ale když už tu jsi.. Peču nám koláč. S jahodami a třešněmi." usmála jsem se a vzala jednu nenakrájenou jahody. Otočila jsem se zády ke kuchyňské lince a dala mu ji do úst.
"Trochu kyselá ale i tak moc dobrá." přikyvoval a vtipně se zašklebil. Oba dva jsme se zasmáli. Náhle jsem si na něco vzpomněla.
"Pamatuješ na ten den kdy jsme byli spolu u mě v bytě? Pomáhal jsi mi balit oblečení. Přemýšlel jsi jak chutnají moje rty." zasmála jsem se.
"Tehdy jsem odpověď na to věděl, ale myslím že jsem ji už zapomněl." řekl se záludným úsměvem a proto vzal můj obličej do dlaní, aby mě políbil na rty.
"Jahody.. Jako ty nejsladší jahody." odpověděl sám sobě na otázku. Pohladila jsem ho po tváři.
"Rozhodně ne jako tyhle kyselé." zasmál se a vyplázl jazyk. Zasmála jsem se a stoupnula si na špičky abych ho mohla políbit na čelo. Poté jsem se otočila zpátky ke kuchyňské lince a pokračovala v krájení.
"Buď opatrná, neřízni se." dodal a chytil svými dlaněmi ruce mé, takže jsme krájeli spolu.
"Myslím že s tebou se mi nikdy nic nestane." začervenala jsem se a podívala se mu do obličeje. Usmál se a já ho políbila na krk.
Když jsme dokrájeli, ovoce jsme naházeli do těsta, které jsme ještě předtím vlili do formy a dali péct.
"Hraješ tak krásně.. Nezahraješ mi?" zeptala jsem ho nadšeně, když jsem zavírala dveře od trouby a kývla hlavou směrem k pianu.
Přikývl a chytil mě za ruku. Vedl mě do obývacího pokoje.
"Co mám zahrát?" zeptal se mě mezitím co si sedl na stoličku a já se mezitím opřela o piano.
"Cokoliv." odpověděla jsem a dívala se na jeho ruce a prsty, jak pomalu s citem začali tancovat po klávesách od piana. Přemýšlela jsem jakou skladbu nakonec vybral. Po chvíli už jsem dokázala rozeznat tóny velmi známé písně od Johna Lennona, která se rozléhala po celém domě.
"You may say I'm a dreamer But I'm not the only one I hope someday you'll join us And the world will live as one... " zpívali jsme poslední sloku, hledíc si navzájem do očí.
"Chtěl bych ti něco dát.." řekl a vytáhl z kapsy svých tepláků řetízek, který mi pomalu pustil do dlaní.
"Co je to?" řekla jsem zmateně, nechápajíc proč mi ho předává.
"Tenhle řetízek jsem pro tebe vyrobil." oznámil mi a já si mezitím předmět ve svých rukou pozorně prohlížela. Byl na něm zavěšený, bledě modře zbarvený kamínek a v něm vyrytý obrys vlka.
"Bude tě chránit na každém tvém kroku." dodal s očima spočinutými na onom řetízku.
"Je tak krásný.." zašeptala jsem.
"Má ten vlk nějaký význam?" zeptala jsem se zvědavě a jemně přejížděla prsty po obrysu.
Pousmál se.
"Victorie si občas ze mě dost utahuje, že vypadám jako Jacob ze Stmívání.. A Jacob je vlastně.."
"Vlkodlak." řekli jsme ve stejnou chvíli.
"A kdybych si jednoho dne musel vybrat jakým zvířetem se stanu, taky bych byl vlkem."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
