Drahý Severusi Snape (Snarry CZ)

Kapitola čtvrtá

"Takže, jak šel oběd zkázy v hnízdě Weasleyů? Řekni mi úplně všechno."

Harry si povzdechl.

"Vážně o tom musíme mluvit, Draco?"

"Jo, Harry, musíme. Celý den jsi jako tělo bez duše a kromě toho, o čem jiném bysme mohli mluvit?"

"Nebyl jsem jako tělo bez duše." Argumentoval Harry.

Draco na chvíli přestal pracovat a podíval se na Harryho.

Harry zvedl ruce jako že se vzdává.

"Dobře, dobře. Včera jsem se rozešel s Ginny."

Draco si odfrknul.

"To je všechno? Ale člověk by si při pohledu na tebe myslel, že jsi někoho zabil."

"Jen je mi z toho na nic."

"To by nemělo. Byla to správná věc. Říkal jsi, že už ji nemiluješ, takže rozchod byl pravděpodobně to nejlepší řešení."

"Já vím. Ale stejně je to na prd. A co ty? Jaký byl oběd s mámou?"

Draco se zakřenil.

"Vůbec ne příjemný."

"Tak zlé to bylo?" Zeptal se.

"No, otec byl odsouzen ke 25 letům v Azkabanu a ona to nenese zrovna dobře."

"To je mi líto."

"Ne, není."

"Máš pravdu. Není mi líto, že je tvůj otec v Azkabanu. Je mi líto, čím si s mámou procházíte."

"Ty víš vždycky, co říct, Pottere. Cítim se teď o dost líp." Odfrknul si sarkasticky.

Harry ho tentokrát kvůli použití jeho příjmení neopravil.

Kromě mumlání kouzel, pracovali oba dva v tichosti.

Okolo jedenácté hodiny měli hotovo.

Oba muži poodstoupili, aby si prohlédli svou práci, a Harry si všiml, že laboratoř byla skoro stejná jako ta stará.

"Myslíš, že by to Snape schválil?" Zeptal se Harry.

Draco se pousmál.

"Nejspíš ne. Vím jistě, že by si našel něco, co by kritizoval, když jsi to stavěl ty."

Harry nic neřekl, cítil se zvláštně nostalgicky, když se rozhlédl po místnosti.

"No, Pottere, chceš začít starým skladem a já začnu dělat na kanceláři?"

Harry přikývl.

Starý sklad ještě z půlky stál, takže oprava nebude trvat tak dlouho.

Rozešli se každý svým směrem. Harry stál uprostřed zničeného skladu.

Některé sklenice s ingrediencemi byly v pořádku, tak je Harry odlevitoval do laboratoře, kde budou v bezpečí.

Šel zpět do sousední skladové místnosti, kde byly lektvary.

Harry se lekl, když uslyšel tiché zasténání z rohu místnosti. Byla moc velká tma, aby viděl, co to bylo, tak Harry zamumlal, 

"Lumos."

Skoro ze šoku upustil hůlku, když se tmavý kout rozzářil.

Snape ležel na hromadě rozbitých hnusů, jeho krk krvácel.

"Pojď sem, Harry..." Zašeptal.

Harry ochromeně došel k profesoru lektvarů. Klekl si k němu a stiskl jeho krvácející krk.