Drahý Severusi Snape (Snarry CZ)

36.kapitola

Harry byl nervózní, když dorazil před svůj dům. Prsty automaticky zaputoval ke stříbrnému náramku, který už tam nebyl a tiše zaklel. Zatracený Neville a jeho náramko-žravá kytka.

Grimauldovo náměstí pro náhodné procházející vypadalo temně a prázdně, ale Harry věděl. Viděl slabé chvění předních závěsů, které ho upozornilo na Snapeovu přítomnost. A Merline, on se Snapeovy přítomnosti děsil. Nebylo pochyb, že Snape mu připomene, že brzy odejde a on si nebyl jistý, jestli by takovou konverzaci zvládl.

S povzdechem otevřel přední dveře. Hlasitě to zaskřípalo a on se zakřenil. Dveře po útoku smrtijedů už nikdy nebudou jako předtím.

Plahočil se k obývacímu pokoji, kde věděl, že Snape bude, nepříjemný pocit v břiše.

Když dorazil do obýváku podíval se na Snapea. Starší čaroděj stál strnule, tělo obrácené k oknu. Bledé prsty svíraly malý kousek záclony, když vyhlížel z okna. Harry si nebyl jistý na co se dívá.

Snape se neotočil, když Harry vstoupil do místnosti, ale byl si jeho přítomnosti vědom. 

Delší dobu bylo ticho. Snape stál pevně a nehnutě, zatímco Harry se začal cítit čím dál více bezmocněji. 

Nenáviděl to.

"Pottere." Zamumlal konečně Snape, přerušil tím ticho.

Harry na té situaci nenáviděl úplně všechno. Nenáviděl to napjaté ticho, skutečnost, že Snape odejde a ten způsob, jakým ho oslovil.

"Vymazal jste mu paměť?" Zeptal se Snape, aniž by se otočil.

"Víte, že ne." Odpověděl Harry trpce.

"Samozřejmě. Byl bych blázen myslet si něco jiného." Reagoval Snape chladně.

Prsty nepatrně zavadil o závěs a Harry chtěl zakřičet.

Podívejte se na mě! Přikazoval hlas v jeho hlavě. Opovažte se odejít! Ne teď!

Ale neřekl nic z toho.

"Jste sobecký." Řekl místo toho.

Snape se prudce otočil a černé oči mu zářily. I přes to, že vypadal naštvaně, Harry si nemohl pomoct a cítil se spokojeně. Aspoň se na něj Snape dívá.

"Poučte mě, Pottere." Odplivl Snape. "Protože jak to vidím já, jednám ve jménu zachování sebe sama."

"To není sebeobrana!" Explodoval Harry. "Kdybyste šel na ministerstvo, já bych vás ochránil! Byl byste v bezpečí! Ale místo toho jste se rozhodl skrývat před světem a nezáleží vám na tom, že tím ubližujete ostatním lidem!"

"A komu tím ubližuju, hm? Dělám, co je pro mě nejlepší."

Mně! Chtěl Harry zakřičet. Ubližujete mně!

"A co vaše matka? Nebo Minerva nebo lidé, kteří se o vás zajímají? Myslí si, že jste mrtvý! To pro vás nic neznamenají? A co já? To pro vás... to pro vás nic neznamenám?" Jeho hlas se ke konci zachvěl, ale ignoroval to a pokračoval. 

"S matkou jsem nemluvil celá léta. Pochybuju, že jí chybí moje společnost. A Minerva nebyla ničím víc, než kolegyní. A vy... Myslel jsem, že jsem se dnes ráno vyjádřil jasně."

"Blbost!" Vyplivl Harry. "Říkáte, že všechny ty noci, kdy jsme si povídali, ty odpoledne, kdy jsme spolu vařili lektvary, pro vás nic neznamenaly? Vždycky jsem věřil, že mi budete říkat pravdu, i kdyby bolela a vy jste to tak dělal. Tak s těma kravinama teď nezačínejte!"