Drahý Severusi Snape (Snarry CZ)

22.kapitola

Harry se vzbudil s velkou bolestí hlavy. Zaúpěl, protřel si oči a snažil si vzpomenout, co se v noci stalo. Zamrkal a pak se rozhlédl po pokoji.

Počkat.

Kde je?

A proč to tu tak hezky vonělo? Merline, povlečení vonělo jako sušené květiny, mentol a...

Harry sebou v posteli trhl, napůl předpokládal, že jeho bývalý profesor spí vedle něho. Když zjistil, že je postel prázdná, ulevilo se mu.

Nicméně po pár vteřinách začal znovu panikařit.

Proč přesně byl ve Snapeově posteli? Co se v noci stalo? Stalo se mezi nimi něco?

Počkat.

Proč by se mezi ním a Snapem mělo něco stát? Byl oblečený a Snape  by to s ním dělat nechtěl, že? Počkat! Proč řeší, co by Snape udělal? On by se Snapem nikdy nic nedělal. Ani se mu nelíbil! Kromě toho, i kdyby jo, jako že ne, Snape by o něj zájem neměl.

Úlevou si vydechl.

Nic se nestalo. Byl v pohodě.

Zaúpěl, zvedl se z postele a snažil se připravit na Snapeův hněv.

Převlékl se do čistého oblečení, vyčistil si zuby a nalil na sebe kolínskou. Došlo mu, že Snape bude míň naštvanej, když se dá dohromady a nebude cítit alkoholem.

To byla chvíle, kdy se Harry rozhodl, že sám sobě něco slíbí.

Už se nikdy neopije. Možná jen pár drinků na párty nebo v hospodě, ale nic víc. Nic dobrého z opilosti stejně nevzešlo, a jeho tepající hlava toho byla důkazem.

Po úpravě vlasů se Harry vydal do kuchyně. Snape seděl u kuchyňského stolu a četl si noviny. Když Harry vstoupil do místnosti, ani se na něj nepodíval.

Aniž by něco řekl, připravil Harry čaj a přidal do něj dvě lžičky cukru. Pak ho pomalu postavil před Snapea, který se na něj odmítal podívat.

Nastala trapná chvíle ticha, když se Harry opřel o kuchyňskou linku a pozoroval muže před sebou.

Snapea neuvěřitelně znervózňovalo, že na něj Harry zíral. Odhodil noviny na stůl, pak zvedl své naštvané, černé oči na Harryho klidné zelené.

"Co chcete, Pottere?" Odsekl. "Mluvte nebo odejděte. Mám na práci lepší věci, než tohle."

Harry nesklopil oči, i když se z nějakého důvodu cítil zklamaně.

"Jen jsem si říkal...No, říkal jsem si, jestli nemáte hlad..."

Snapeovo mračení zesílilo.

"Nemám."

"Pane..."

"Ne."

"Omlouvám se."

Snapeova hlava vystřelila nahoru, zíral na Harryho, nemohl tomu uvěřit. Měl pocit, že nikdy neslyšel Pottera se omlouvat.

"Pokračujte..." Zamumlal a díval se na Harryho s očekáváním.

"Omlouvám se za tu noc. Byl jsem opilý, ale to není omluva. Už se to nikdy nestane. Už se nikdy neopiju."

Snape na něj pohlédl se zamyšleným výrazem.

"Hm. Tomu uvěřím, až to uvidím." Řekl, protože Harrymu nevěřil.

Lidi se často nemění a Harry Potter by to měl vědět.

"Máme nějaký lektvar na kocovinu?" Zeptal se. "Moje hlava mě zabije."