Drahý Severusi Snape (Snarry CZ)

47.kapitola

Harry tu noc šel do postele s hroznou náladou. Nechápal, co se mezi ním a Snapem stalo. Druhý muž mu polibek vrátil, dokonce ho po Harrym chtěl. Ale potom odešel.

Nechápal to. Vážně Snapea zajímalo, co na ně řekne společnost nebo to byla jen výmluva? Už měl dávno vědět, že Harryho nezajímalo, co se o něm píše v novinách.

Jeho myšlenky byly přerušeny, když zaslechl zvláštní zvuk. Znělo to skoro jako.. pláč? Ne, to se mu muselo něco zdát. Přetočil se a zavřel oči, jen aby ho probral hlasitý vzlyk.

Sedl si, promnul si unavené oči a potom si vzal hůlku. Odkryl se a nohy stáhl na kraji postele. Když se jeho bosé nohy dotkly studené podlahy, otřásl se.

Vzlyky byly čím dál hlasitější a Harry byl stále znepokojenější. Nemohl to být Snape, nebo ano? Ale kdo jiný by to byl?

Prošel spoře osvětlenou chodbou a zastavil se u Snapeovo dveří. Teď už si byl jistý, odkud ty zvuky přicházely.

Zhluboka se nadechl a otevřel dveře. Pochyboval, že ho teď chce Snape vidět, ale Harry ho odmítal v tomhle stavu nechávat samotného.

Pomalu došel ke kraji Snapeovi postele. Snape sebou házel a otáčel se, jeho dech byl drsný. Slzy mu stékaly po bledých tvářích a příležitostně něco zamumlal.

"Severusi..." Zašeptal Harry, nechtěl druhého kouzelníka vystrašit.

Snape zasténal, a začal s sebou házet ještě víc.

"Severusi!" Řekl Harry ostře, opatrně zatřásl jeho rameny. "Vzbuď se, prosím."

Snape vystřelil do sedu, těžce lapal po dechu.

"Harry...co-"

"Ššš... To je dobré. Byl to jen sen."

Snape shodil přikrývku z postele, z jeho těla sálalo teplo. Harry se zamračil a položil studenou ruku na jeho čelo.

"Hoříš..." Zamumlal Harry. "Budeš v pořádku, když na chvíli odejdu?"

Snape přikývl, hrudník se mu pořád ztěžka zvedal. Harryho obava vzrostla, když Snape začal hyperventilovat, dech měl zkrácený, sípal.

Harry doběhl do sklepení a vzal pár lektvarů. Pak se znovu zjevil ve Snapeově ložnici, těžce oddechoval, potom mu podal uklidňující lektvar.

Snape ho vypil na jeden lok, pak se začal pomalu uklidňovat. Harrry si úlevou oddechl, pak položil na Snapeovo čelo studený obklad.

"To není nutné." Řekl Snape, pořád měl trochu problémy s dýcháním.

Harry si povzdechl a sedl si ke Snapeovi na postel. Odhrnul Snapeovy dlouhé vlasy z očí a jemně se usmál.

"No, znáš mě. To ten můj hrdinský komplex."

Snape si odfrkl a trochu se uvolnil. Lehl zpět na svůj polštář a dech mu konečně vrátil do normálu.

"Nevěděl jsem, že máš taky noční můry..." Začal Harry, úsměv mu z tváře zmizel.

"Já... obvykle ne. Dneska v noci jsem nechal nitrobranu dole. Myslel jsem na něco...jiného."

Harry pocítil bodnutí viny, když mu došlo, že to kvůli němu měl Snape mysl nechráněnou.

"O čem byl?" Zeptal se. "Ten sen, myslím."

Snape na chvíli zavře oči, jako by tu noční můru znovu prožíval.

"Azkaban." Odpověděl, jeho hlas sotva přehlušil šepot.

Harryho dech se lehce zadrhl.

"Je mi to líto..." Odpověděl Harry tiše.