Drahý Severusi Snape (Snarry CZ)

Kapitola třináctá

Harry jen zíral na balíček ležící před ním, otrávený z toho, co asi leželo uvnitř.

Po pár minutách zírání, sebral odvahu a balíček otevřel. Uvnitř byla Snapeova hůlka, dopis a lahvička s průsvitným obsahem.

Milý pane Pottere,

Tady je vámi tolik vyžadovaná pravda. Doufám, že je to vše, co jste si přál. Nemůžu používat svou starou hůlku, jinak by si toho ministerstvo všimlo. Přes černý trh jsem si pořídil náhradní hůlku. Nelze jej vystopovat nebo najít. A k té lahvičce, věřím, že víte co s ní máte dělat.

S úctou,

Severus Snape.

No, to aspoň vysvětluje tu hůlku. Hůlka jako taková nebyla důkazem, někdo mu ji mohl po smrti vzít. Harry mohl jen hádat, že v lahvičce s průhledným obsahem byly vzpomínky.

Naštěstí Harry v domě na Grimmauldově náměstí myslánku má. Po válce si vyžádal tu z Brumbálovo kanceláře, a McGonagallová s tím souhlasila. Harry si v ní často prohlížel Snapeovy vzpomínky, i když mu přišlo trapné to přiznat. Něco na těch vzpomínkách bylo návykové. Vidět svou matku, a Snapea, který dává najevo emoce.

S třesoucíma rukama vytáhl lahvičku z balíčku. Potom se vydal do sklepení, kde měl svou myslánku.

Světla blikala a bzučela, to jeho obavám moc nepomáhalo. Prošel zaneřáděnou laboratoří k tmavému rohu, kde myslánka stála.

Zhluboka se nadechl a otevřel lahvičku, díval se, jak z ní kape obsah. Zaváhal jen na chvilku, než se do ní ponořil.

Padal pomalu, skoro jako by se potápěl do vody. Najednou přistál na neznámé, kamenné podlaze, svět se s ním zatočil. Zaúpěl a pomalu otevřel oči.

Voldemort stál hned u Snapea, úsměv široký, bezzubý.

"Severusssi, můj věrný sloužící. Jsi připravený dokázat mi svou loajalitu?" 

 Snape byl připoután k židli, kožené popruhy ho držely dole, bledé předloktí obnažené. Zíral nahoru na Voldemorta, obličej zbaven emocí.

"Ano, můj pane."

Voldemort se kdákavě zasmál.

"Velmi dobře. Musíš projít posledním testem, než tě odměním."

Snape se díval na Voldemorta, černé oči přivřené, ale nemrkající.

"O co jde, můj pane?"

Voldemort si olízl rty, zvedl svou hůlku a zašeptal,

"O tohle..."

Na chvíli bylo ticho, než Voldemort seslal kouzlo,

"Crucio."

Snape klesl zpátky do židle, čelist zaťatou. Ani jednou nezavřel oči, nikdy nezaváhal pod Voldemortovým chladným pohledem. Jeho ruce se začaly třást, a on nevědomky začal bojovat proti poutům.

Harry, který to s hrůzou sledoval, se k němu přiblížil, aby mu pomohl, ale brzy mu došlo, že toho nebyl schopný. Byl jako duch.

Po Snapeově bradě stekla krev. Tak moc si kousal rty, až z nich začal krvácet. Snape věděl, co Temný pán chce, ale nebyl ochotný mu to dát.

Ještě ne.

"Severusssi, musíš mi dokázat svojí loajalitu. A u tebe to znamená, vzdát se své kontroly."