Drahý Severusi Snape (Snarry CZ)

46.kapitola

Harry a Snape byli ve sklepení, oba pracovali na lektvarech. I přesto, že byl Dracův obchod pořád zavřený, Harry se rozhodl, že uvaří pár hojivých lektvarů. Severus, samozřejmě pracoval na jednom ze svých experimentů. Vypadalo to, že ty ho nikdy neomrzí.

Harry do lektvaru nasypal trochu levandule, poté o krok ustoupil. V instrukcích se psalo, že se má lektvar nechat odstát 10 minut, ale Snape mu řekl, že stačí osm. A protože Snapeovi věřil, nastavil si na hůlce časovač na osm minut, posadil se a čekal.

Pár minut zvědavě pozoroval Snapea. Čelo staršího muže bylo nakrčené, jak se soustředil, vlasy měl sepnuté dozadu. Severus nikdy neměl vlasy sepnuté, když připravoval lektvary před studenty v Bradavicích, a Harry si přál, kdyby to udělal. Jistě by si uvědomil, jak moc je ten muž atraktivní.

"Proč jsi nikdy neměl brýle při vaření v Bradavicích?" Zeptal se Harry a ukázal na brýle, které ležely na stole vedle něho.

Snape na něj vzhlédl.

"Brýle se nikdy nehodily k mému postavení. Jako by šly proti mé reputaci."

Harry se zasmál.

"Brýle by zničily tvou reputaci? Reputaci hrozného mistra lektvarů, který nemá žádné slabosti?"

Snape si odfrkl a otočil pozornost zpět ke svému lektvaru.

"Částečně ano. Není moudré ukazovat svoje slabosti, obzvlášť, když pracuješ pro Temného pána. Bál jsem se, že by špatný zrak použili proti mně při útocích."

Harry pokrčil rameny.

"Nikdy proti mě nikdy nepoužil můj špatný zrak."

Snape protočil očima.

"To protože máš očividně i jiné slabiny. Já ty svoje skrýval a pořád skrývám."

Harry si povzdechl.

"Už nemusíš. Nebo aspoň ne přede mnou."

Snape povytáhl černé obočí, vypadal neohroženě.

"Nosím před tebou brýle, nebo ne?"

Harry se zakřenil, nemohl si pomoct, ale v hrudníku pocítil příjemné teplo.

Otočil pozornost zpět k lektvaru, když jeho hůlka začala vibrovat. Vážně už to bylo osm minut?

Pokračoval ve vaření a přitom mluvil na Snapea.

"Měl bys je nosit častěji." Oznámil nevzrušeně. "Sluší ti. Zvýrazňují ti oči. Když máš brýle, vidím v tvých očích skvrnky. Jsou krásné. Připomínají mi galaxii."

Snapeova hlava vystřelila vzhůru, ale Harry si toho nevšiml.

"Já... budu si to pamatovat." Reagoval Snape tiše, byl zmatený.

Harry spokojeně přikývl. Pokračoval v krájení ingrediencí a tiše si při tom broukal.

"Lituješ, že ses vrátil?" Zeptal se najednou. "Myslím, sem."

Snape se zhluboka nadechl a odložil nůž na stůl.

"Ne." Odpověděl. "Já... Vnímám tohle místo jako... domov. I když jsem se moc snažil, aby tomu tak nebylo."

Harry se zamračil, přemýšlel.

"Myslím, že už chápu, proč jsi byl naštvaný kvůli těm vzpomínkám." Řekl Harry. "Je to jako s těmi brýlemi, nebo ne? Ty vzpomínky jsi považoval za svou slabost a teď je všichni viděli."

Snape přikývl.

"Ano."

"Proč ti to přede mnou nevadí?" Zašeptal Harry. "V čem jsem jiný?"