Drahý Severusi Snape (Snarry CZ)

61.kapitola

"Miluju tě."

"Cože?"

Snape zbledl, černé kruhy pod očima se ještě zvýraznily. Udělal několik kroků, jako by chtěl uprchnout, ale pak se zastavil. Harry o něm už řekl, že je pitomec. Nechce to slyšet znovu.

Harrymu zablýsklo v očích odhodláním, a i když se mu ruce třásly, hlas se mu nezachvěl.

"Slyšel jsi mě." Oznámil, jeho výraz se nezměnil.

Snape na chvíli zavřel oči, potom si rukou protřel obličej.

"Ano." Zamumlal. "Slyšel jsem tě. To jen... Byl bych radši, kdyby to tak nebylo."

Harry k němu o krok přistoupil.

"Byl bys radši kdybych co?" Zeptal se s výzvou v hlase.

Snape vydechl a potlačil nutkání otočit se a utéct pryč.

"Ty víš co, Harry. Nehraj hlupáka."

"Nebuď takovej." Zašeptal Harry a udělal další krok dopředu. "Prostě to zkus. Vím, že to chceš."

Snapeovy oči se zavřely, když se Harry dotkl jeho paže. Ach ano, chtěl to, vážně moc. Ale věděl, že když to zkusí a něco si s Harrym začne, nebude schopný přestat.

"Nemůžeme." Protestoval.

Snapeův hlas se na konci věty lehce zlomil a Harryho úšklebek se rozšířil, jako by cítil, že jeho vůle ubývá.

"Proč ne?" Zašeptal. "Vím, že mě miluješ. Nemusíš to říkat nahlas, abych to zjistil."

Snapeova hlava se natočila na stranu, zatímco mu Harry sázel polibky na čelist.

"Je spoustu důvodů, proč nemůžeme..." Vydechl, hlas měl syrový.

Ale z nějakého důvodu, nebyl schopný na žádný důvod přijít. Jeho mozek byl očividně zamlžený, všechny jeho smysly planuly.

"Zapomeň na důvody." Vydechl Harry. "Jen pro dnešek..."

No, kdo byl, aby řekl ne? Vypadalo nemožné Harryho odmítnout. A Harry, ten malý spratek, vypadal, že skrz jejich pouto rozumí každé myšlence. Bez zeptání začal rozepínat knoflíky na Severusově tmavém hábitu.

Snape se několikrát zhluboka nadechl, zoufale se snažil dostat pod kontrolu. Harry tohle nechtěl. Říkal, že není připravený-

"Hmm, Seve, tak moc tě chci..."

Do háje se vším, měl to vědět. Harry byl Nebelvír. Byl spontánní, neměl rád čekání.

Hrudník mu ztěžknul, jak se snažil neztratit kontrolu. Nemohl se na Harryho jen tak vrhnout. To by bylo špatné. Ale Merline, jak moc to chtěl.

"Ty... tohle nechceš-"

"Chci." Reagoval Harry, jeho ruce se netrpělivě držely těsně nad Snapovým opaskem.

"Víš to jistě?"

"Severusi!" Harry prakticky zakňučel. "Dotkni se mě."

"Ložnice." Přikázal Snape přes zaťaté zuby. "Hned."

Harryho oči nesmírně potemněly a jeho zorničky vyplnily zelený prostor jeho očí. Dychtivě se opřel Snapeovi o hruď, klopýtali dozadu a cestou nahoru odhazovali na podlahu oblečení.

Zuby o sebe zacinkaly, jak bojovali o dominanci. Bylo to chaotické a uchvátané a nejspíš trochu trapné, ale přesto vášnivé.

V době kdy dorazili do ložnice už po oblečení nebylo ani památky, a poprvé po dlouhé době Snape začal přemýšlet, jak je to dlouho, co něco takového dělal. Doby, kdy to dělal se tomuhle nemohly vyrovnat. Nebylo v tom žádné spojení, žádná vášeň ani láska. Stalo se to jen kvůli fyzické přitažlivosti, nic víc v tom nebylo. Ale teď, když strčil Harryho do postele si uvědomil, že by se ke starým časům nechtěl nikdy vrátit.