Summer Love 2 [CZ - Luke Hemmings]

34) Trouble called Nia and trouble called cancer

LUKE:

Nějak jsem si nevyčítal, že jsem ji rozbrečel. Neřekl jsem nic jiného, než pravdu. Ona je ještě dítě a já bych si s ní nic nezačal.

MELINDA:

,,Jak se to stalo, že jsi ..." odmlčela jsem se a polkla knedlík v krku. ,,V tomto stavu?" doplnila jsem se. Bylo hrozně divné, říkat mu, že má rakovinu. Posunul se ke mně blíž a já se zas trochu oddálila. Už tak seděl docela blízko mě a to se mi nelíbilo.

,,Nejspíš karma." zasmál se. Nechápala jsem, co mu na tom přijde vtipný! ,,Ale asi je to z těch cigaret." dodal zamyšleně. ,,Může to být geneticky dáno, že..." začala jsem přemýšlet nahlas. ,,Ne." skočil mi do řeči. ,,To určitě ne." zakroutil hlavou. Nebylo mi jasné, jestli to myslí vážně, nebo jen nechce riskovat jeden z mých záchvatů hysterie. Kdyby to bylo dáno geneticky, mohla bych ji mít i já!

,,Jsi si jistý?" zeptala jsem se nejistě. ,,V poslední době si nejsem jistý vůbec ničím Melindo." zachraptěl. ,,Ale jedním jo." odkašlal si, než pokračoval. ,,Že udělám všechno proto, abych umřel s tvým odpuštěním." jeho ruka se jemně dotkla té mé.

Snažila jsem se zadržet slzy. I přes to, že mě kdysi opustil, je to stále můj táta. A je to jediný rodič, který mi zůstal a i ten mi umírá. Proč je svět tak strašně nespravedlivý?!

,,Dopřeješ mi to?" pousmál se. Cítila jsem něco mokrého na mé tváři. Jasně Melindo, rozbreč se tu! ,,Je to tvé poslední přání, to by se mělo plnit." řekla jsem a taky se trochu pousmála. Bylo mi ho líto.

,,Děkuju ti." špitl. Taky brečel. Nic neudělal, ani se nepohl. S poloúsměvem jsem se otočila tím směrem, kde se díval on. Mojí hlavou začaly probíhat představy, jaké by to bylo, kdyby tu byla máma a on by neměl rakovinu. Všechny ty dětské sny, co se mi nikdy nesplnily, mi bloudily hlavou a vytvářely nové a nové slzy, co mi stékaly po tváři.

Objala jsem ho a hystericky se robrečela. ,,Ty nesmíš umřít. Jsi jediný rodič, co mi zbyl. Už nemám nikoho!" zavzlykala jsem mu do ramene. Hladil mě po zádech. ,,To bude dobrý, zlato. Všechno to bude dobrý." konějšil mě. ,,Nebude." začala jsem kroutit hlavou. ,,Podívej se na mě." vzal mě za ramena a snažil se mi podívat do očí. ,,Jsem na tebe strašně hrdý. Jsi ta nejskvělejší dcera, jakou bych si kdy mohl přát. Já jsem v životě zažil až dost a teď je řada i na tobě. Nebreč kvůli mě, protože to stejně nijak nepomůže, Mel." mluvil chraplavě a tiše, jako kdyby šeptal. Byl to hlasitý šepot.

,,Já ti chci pomoct." šeptla jsem beznadějně. ,,Nechci o tebe přijít." dodala jsem a snažila se uklidnit svůj hrozně rychlý dech. ,,Nepříjdeš." pousmál se. Probodla jsem ho pohledem a on se nadechl. ,,Budu navždy s tebou." pohladil mě po tváři, pak vstal a odešel.

Chvíli jsem civěla do zdi, než mnou opět projela vlna pocitů, kvůli kterých jsem se opět rozbrečela. Svalila jsem se na postel a znova se rozbrečela. Tentokrát ještě více hystericky.

Po nějaké té době, kdy už jsem nebrečela, jenom mi tekly slzy, za mnou přišla babička.

,,Zlatíčko, jsi v pohodě?" zeptala se. Debilní otázka babi. ,,Jasně." utřela jsem si slzy a pokusila se usmát. ,,Je ti ho líto?" zeptala se znovu. Vyskočila jsem z postele. ,,Jasně, že je mi ho líto, babi. Je to přece můj táta!" rozhodila jsem rukama a doslova to zařvala.

,,On tě má rád Melin." řekla a sedla si na moji postel. ,,Já ho přece taky." vydechla jsem. ,,I přes to, že se mě vzdal." řekla jsem a z nějakého důvodu jsem se tomu zasmála. ,,Pamatuješ na to, jak ..." začala vyprávět babi. Povyprávěla mi všechny trapné dětské historky, nešlo se nesmát.

,,Jak se má Luke?" zeptala se po asi třicáté historce. Ležely jsme obě na posteli,obě dvě si podpíraly hlavy rukama a dívaly se na sebe. Pousmála jsem se nad její otázkou. ,,Určitě skvěle." řekla jsem. ,,Odjel s klukama do Japonska, kde mají měsíční turné." oznámila jsem jí a ona se usmála.

,,A klape vám to?" zeptala se. Zvedla jsem svou levou ruku a ukázala jí prsteníček. ,,Jsme zasnoubení. Jasně, že nám to klape." řekla jsem pobaveně. ,,Jsem ráda, že máš někoho, jako je on." usmála se. ,,Jo, to já taky."

LUKE:

,,Kluci, koukejte tam!" vyjekl Calum a ukázal na nějakou budovu s japonským textem. Hned vytáhl mobil a začal to fotit. Měli jsme dnes volno a tak jsme se šli projít po Tokyu.

Bylo neuvěřitelný! U každé kraviny, co jsme našli, jsme se vyfotili. No jo, Australáni poprvé v Japonsku. Typičtí turisti!

,,Hej kluci, ta holka se s náma chce vyfotit." řekl jsem těm blbcům, co zrovna házeli selfíčka. ,,Jasně." přiletěl za mnou Michael a pak jsme se s tou malinkou japonkou vyfotili. Mohla mít tak metr-padesát nebo šedesát a oproti nás vypadala jako tříleté dítě. Podle Mikeyho byla roztomilá.

,,Čau lidi!" vyjekl najednou Ashton a můj i ostatní pohled kluků spadl na něho. ,,Casey a holky jsou tady." řekl Ash s úsměvem. Cal se začal culit jako sluníčko a mi s Michaelem jsme se jenom trochu pousmáli. Proč tady jsou taky?!

,,Ahoj kluci." přiběhla k nám Rena a za ní Nia. ,,Čau." pozdravili jsme. ,,Taky vám to tady připadá tak neuvěřitelný?!" vyjekla Rena a začala se smát. ,,Jo, to připadá." kývl jsem.

,,Mikeu? Vyfotíš se se mnou." Rena udělala na Mikea psí oči a ten se zasmál a pak šli o kousek dál a začali se spolu fotit. Pak zavolali i Caluma a tak jsem tam zůstal s Niou sám.

,,Ahoj." špitla. ,,Ahoj." řekl jsem s mírným odporem. Nehodlám se jí omlouvat. ,,Vyfotíš se se mnou?" zeptala se opatrně. Jemně jsem kývl.

Přistoupila ke mně blíž. Stoupla si na špičky a namířila na nás svůj mobil. Pak mi dala pusu na tvář. Nějak jsem se zaksichtil do kamery a ona to pak vyfotila. Pak mi dala pusu na tvář.

,,Můžu tě poprosit?" poukázala prstem na svoji tvář. ,,Jasně." mykl jsem rameny a nahnul se, abych jí mohl dát pusu na tvář. Ona se však otočila a moje rty skončily na těch jejích. Pak jsem slyšel zvuk jejího foťáku.

Muhahahaaaa 😈👿 Mě tak baví psát drama 😈👿 ... Jinak: už mám snapchat (nesmějte se jménu, nemám fantazii a nechtěla jsem dávat stejné, jako mám tady takže😬). Je to: IHOODTAKEN 😶 tak přidávejte 😂👍 (zatím tam nic nemám, ale budu přidávat) xx❤️