Summer Love 2 [CZ - Luke Hemmings]

4) My angel

,,Slečno, kolikrát to vám mám říkat, že domů jít nemůžete!" začal se vztekat doktor, když jsem mu ani po sté nedala pokoj s tím, že chci domů.

,,Podepíšu cokoli, jenom mě nechte jít domů!" zažádala jsem naposledy. Nemám umyté vlasy asi týden nebo jak dlouho tady jsem! Jestli mě takhle Luke uvidí, určitě se mě lekne!

,,Nenechám vás." zavrtěl hlavou a promnul si spánky. Trošku jsem se zašklebila.

,,Fajn." vzdala jsem to. Nejspíš ho nedonutím, aby mě pustil domů. No, ale umýt si hlavu by mi dovolit mohl! Sice jsem sice byla v kómatu, ale to přece není důvod, abych vypadala jsem jako kdybych si vylila olej na vlasy!

,,Pochopte slečno. Byla jste týden v kómatu, měla jste vnitřní krvácení a vaše paže byla v hrozném stavu!" začal mě kárat a já protočila očima.

,,Jo, ale .. " začala jsem počítat na prstech ,, .. Už jsem vzhůru, cítím se skvěle, moje ruka je v pohodě a jediné, co mě štve je pobyt zde a zákaz návštěv!" štěkla jsem po něm. Vypadal vyděšeně, překvapeně a zároveň! Skoro jsem se mu začala smát, ale to by bylo až moc drzé na můj vkus.

,,Nemáte zákaz návštěv!" štěkl po mě. Zamračila jsem se. ,,Ode dneška." doplnil se.

,,Paráda." dělala jsem šťastnou. ,,Takže by jste určitě mohli zařídit, aby za mnou Lucas přišel." probodla jsem ho pohledem a on se usmál. ,,Co?" zašeptala jsem, jelikož jsem nepochopila proč se na mě tak culil.

,,Vám na něm opravdu záleží, viďte?" zeptal se. Považovala jsem to za řečnickou otázku, takže jsem se jenom usmála.

,,Je to můj blonďatý anděl." řekla jsem a on se uchichtnul.

,,S tím andělem bych si to raději rozmyslel." namítl ale pak sklapl a odešel.

Debil jeden!

***  LUKE:

Jemifajnmami. Odepsal jsem mamce SMS. Když se dozvěděla, že jsem v nemocnici; a že se to dozvěděla jako poslední; byla na mě naštvaná, co se týče Melindy. Nebyla mi moc velkou oporou jako třeba Cal, který tu byl snad každý den ného pobytu! Pak se to ale mezi námi uklidnilo, to je už prostě moje máma.

Ležel jsem v posteli a díval se na fotky. Různé selfies z koncertů a z naší dovolené na Itálii s Melin. Nad těma jsem se usmál, protože byla strašně roztomilá.

Pak jsem si četl naše SMS konverzace. Docela jsem se u nich nasmál.

Pak se ale ozvalo klepání, což mě docela vylekalo. Rychle jsem zamkl mobil a hodil ho pod peřinu a lehl si.

,,Pane Hemmingsi?" vešel do pokoje můj příšerně otravný doktor.

Protočil jsem očima a otočil se k němu zády. Chtěl jsem, abych měl jiného doktora, očividně mi nechali pořád toho samého.

,,Vím, že se mnou nejste jako s doktorem spokojený ...." začal větu ale já ho hned přerušil.

,,To jsem rád, že to víte." zavrčel jsem a on si povzdechl.

,,.... Ale jsem také Melindin ošetřující lékař. A chtěla by, aby jste jí navštívil, protože ona nemůže." uměl jsem si představit, jak dělá psí oči.

,,Jaké má číslo pokoje?" zeptal jsem se aniž bych se na něj podíval. Fakt jsem chtěl za ní jít, těšil jsem se jako malé dítě.

,,Zavedu vás tam." řekl a já jen zakýval hlavou na náznak nesouhlasu. ,,To nebyla žádost." řekl a já zamručel něco ve smyslu 'Fajn' .

Zvedl jsem se, zpravil si triko s nápisem NIRVANA a šedé tepláky. Dovolili mi nosit vlastní oblečení a ne to jejich nemocniční pyžamo, které bylo opravdu hrozné.

Trochu si procuchal vlasy, i když to bylo celkem na nic, jelikož tu není nikde zrcadlo.

Prošel jsem kolem doktora, čekal až zavře dveře a pak ho následoval. Šli jsme přes chodbu, kde byla 'recepce'. Prostě pult, kde byla sestra, které jste se mohli zeptat, kde leží ten a ten člověk. Celou dobou jsem se nenápadně usmíval, byl jsem tak natěšený a nervózní!

Obojí mě ale hned přešlo, jelikož se po celé chodbě rozeřvala nějaká holka ,,Mami, tam je Luke Hemmings!"

Doktor mě vzal kolem ramen, abych se mohl aspoň trochu schovat. To mi ještě scházelo!

,,Co to jako mělo být?" mluvil přidušeně, snažil se v sobě potlačit vztek. Bylo to na něm poznat.

,,Fanynka." řekl jsem prostě a uchichtnul se i když mi moc do smíchu nebylo. Snažil jsem se odlehčit situaci.

,,To mi asi nedošlo." pronesl sarkasticky. ,,Jak ví, že jste tady?" jeho hlas se mi vůbec nelíbil. Vím, že se snažil získat si u mě aspoň trochu respektu, ale tímhle mi akorát ukázal, jak nemožný je. Jinak řečeno, nepadl mi do oka.

Mykl jsem rameny, na což zavrčel. Potlačil jsem smích a pokračoval. ,,Nejspíš mě poznala." řekl jsem mu s tónem hlasu, kterým mluví dnešní kluci: Hej vole, tak jsem ji prostě vojel vole. Snad víte, co myslím.

Vzdychl. ,,Já na to nemám. Díky bohu, že zítra jdete domů." spojil ruce.

,,Uvidíte mě zde dost často, budu tu pořád." ukázal jsem na dveře pokoje, naznačoval jsem mu, že tu mám Melindu a že tady s ní budu každý den.

,,Tak tady je její pokoj." ukázal na dveře za sebou a já se rychlostí blesku otevřel. Naskytl se mi pohled na brunetku v černém tričku, ležící s kanylou v ruce, druhou ruku měla obvázanou obvazy a když mě uviděla, zazářila tím nejkrásnějším úsměvem.

,,Luku?" zašeptala a zanedlouho byla v mém objetí.

,,Je mi to líto." zašeptal jsem. ,,Odpusť mi." začaly mi téct slzy a mě stiskla ještě více.

,,Není co." cítil jsem, jak se mi zmáčí moje tričko. Taky brečela.