Domů jsem přišla totálně vynervovaná a vystrašená. Pořád jsem měla pocit, že mě Patrick sleduje, že mi ublíží. Nebo hůř - když mi volal, říkal, že ublíží Lukovi ... NE! To neudělá! To mu nedovolím!
,,Zlato? Jsi doma?" zakřičela jsem. Nic se neozvalo. Povzdychla jsem si a lenivým krokem přešla do kuchyně. Sedla jsem si na linku a rozbrečela se. Všechno na mě spadlo.
Všechen strach, který z Patricka mám, byl zase zpátky. Všechny ty obavy, co mě děsily po měsíce byly zase tady! Proč; když si konečně najdu někoho, s kým chci strávit život; se tady musí ten idiot objevit? Proč mě už konečně nenechá na pokoji?
,,Melin?" ozvalo se z ložnice. Zase jsem spanikařila - Luke je doma. ,,Lásko!" vyjekl nadšeně. Rychle jsem seskočila z linky a otočila jsem se k němu zády. Stírala jsem si slzy z obličeje a pokusila jsem se v sobě zadusit vzlyky.
,,Co je ti?" zeptal se a objal mě zezadu kolem pasu. Klepala jsem se a bylo mi jasné, že on na to hned příjde! ,,Otoč se ke mně zlato." zašeptal a já se - i když nerada - otočila.
Jeho usměvavý obličej nahradil ten starostlivý. ,,Melin, co se stalo?" vzal můj obličej do dlaní a políbil mě na čelo. Objala jsem ho kolem pasu a čelo si opřela o to jeho. Musela jsem si kvůli to stoupnout na špičky.
,,Vzpomínáš si na tu noc v Londýně? Jak jsem ti vyprávěla o Patrickovi?" konečně jsem ze sebe vydala hlásku. Luke nic neřekl, jenom přikývl. ,,Dneska jsem ho potkala v nákupáku, pár minut na to, co jsem ti psala." přicházely další slzy a další vzlyky.
,,Ten hajzl není ve vězení?" řekl to s takovým hnusným tónem hlasu, skoro bych se ho bála, kdybych ho neznala. ,,Neříkala jsi, že dostal deset let natvrdo? Co tady vůbec dělá?" začal se vyptávat. Odtáhla jsem se od něj. Přikývla jsem, a pak mu odpověděla.
,,Myslela jsem si to, ale věř mi, byl to on." už jsem nebrečela, díky Bohu. ,,A vůbec netuším, co tady dělá." řekla jsem bezmocně. Luke si povzdychl a znova mě objal.
,,Takže zítra k Hoodovým nejdeme." rozhodl a já na něj vyvalila oči. ,,Ne, tam půjdeme." začala jsem protestovat. Hned začal argumentovat. ,,Stejně by jsme neměli na nic soukromí, to mi věř." mrkl a já si založila ruce na hrudi.
,,Hemmingsi." řekla jsem a on se začal chichotat. ,,Na co ty potřebuješ soukromí?" zvedla jsem obočí. Hnusná nálada byla pryč. Luke se na mě podíval pohled á la 'To jako vážně Shelfieldová?' a taky si založil ruce na hrudi.
,,No, na dětem nepřístupný věci." pokrčil rameny a já se začala smát. Luke se taky smál a pokusil se mě políbit, nebo mě prostě obejmout, ale já se mu vyhnula. ,,Jdi ode mě ty úchyláku!" vyjekla jsem a on se svalil smíchy na zem. Taky jsem se smála, ale ne kvůli toho, co řekl on, já se smála tomu, že se směje Luke.
,,Tak to ne!" vyjekl a znova se začal dusit smíchy. ,,Tak to jo!" odvětila jsem mu a utekla od něj kousek dál.
,,JDU SI DÁT SPRCHU!" zaječela jsem na něj, jakoby vůbec neležel přidušený na zemi. Zamkla jsem se v koupelně a sundala si tričko. Opravdu jsem měla v plánu si dát sprchu, přišlo mi to jako celá věčnost, co jsem ji měla naposledy!
,,DĚLÁŠ SI PRDEL SHELFIELDOVÁ?!" zařval a začal bušit na dveře. Doslova jsem z něj chcípala smíchy.
Napadla mě taková pitomost. Napustila jsem vanu a to triko si znova oblékla. Odemkla jsem a do koupelny vtrhl Luke. Ani se nerozhlédl, vrhnul se po mě a začal mě líbat. Tahala jsem ho nenápadně směrem k vaně, odtáhla se od něj a žduchla ho do ní.
Zase jsem se začala smát jako šílená. ,,Co to jako má být?" vyjekl Luke a prohrábl si svoje naprosto mokré vlasy. Vypadal tak roztomile a zároveň směšně, to ani nebylo možné!
,,No,.." než jsem stihla cokoliv říct, skončila jsem taky ve vaně. ,,Blbečku!" vyjekla jsem a začala jsem si ždímat svoje vlasy. Smál se, nečekaně! ,,Nenadávej mi!" řekl uraženě a šplouchl na mě vodu. Oplatila jsem mu to.
Naštval se, nebo to aspoň předstíral, a chytil moje ruce. Snažila jsem se mu vyvléknout, ale měl sílu. ,,Okamžitě mě pusť!" vyjekla jsem a on zakroutil hlavou. ,,Prosím." škemrala jsem.
Pustil mě a dělal uraženého. Lehl si a založil si ruce na hrudi. Protočila jsem očima. Urážlivec jeden! ,,No tak promiň." přitulila jsem se k němu. Ne, vůbec není divný, že se k sobě tulíme oblečení v napuštěné vaně!
,,Neprominu." zakroutil hlavou. Zavrčela jsem. ,,Tak dneska nic nebude." mykla jsem rameny a vylezla ven z vany. Nechápavě se na mě podíval. ,,Co myslíš tím 'nic'?" u slova nic udělal uvozovky do vzduchu. ,,Tím myslím nic, Lucasi." seblékla jsem si tričko a bylo mi jedno, že se na mě Luke kouká. No, on se nekoukal, on doslova zíral.
Stáhl mě zpátky do vany. Ječela jsem a bouchala ho, ať mě pustí. Neudělal to, naopak se ke mně ještě víc přitulil. Zase jsem škemrala; nic.
,,Tys to tak chtěla!" začal se znova smát. ,,Jasně." zavrčela jsem a byla z jedné třetiny naštvaná. ,,Dej mi pusu." zaškemral. Chvíli jsem váhala, ale pak jsem to udělala.
Bylo mi jasné, že Luke u jednoho polibku nezůstane. Ani já jsem nezůstala! Stejně to bylo divný - líbáme se ve vaně, já napůl nahá.
,,Přesunem se do postele, lásko?" navrhnula jsem a on mi znova dal pusu. ,,Já tě miluju." řekl a já se usmála.
Vylezli jsme a on vypadal natěšeně. Vzala jsem ručník a začala si sušit vlasy. ,,Ale nejdřív to vytři lásko." řekla jsem a se smíchem utekla do ložnice.
,,MELINDO!" zaječel a já se začala smát. ,,Ano lásko?" svalila jsem se na postel a znova se svíjela smíchem. ,,Nechápu tě." zakroutil hlavou Luke, když se objevil ve dveřích.
Já sebe taky ne, Luku, já taky ne.
ČTEŠ
Summer Love 2 [CZ - Luke Hemmings]
FanfictionVztah Luka a Melindy se začíná přesouvat na jiný level. ------ © Eeenniegirlwriter