Summer Love 2 [CZ - Luke Hemmings]

36) ,,Už zase?"

MELINDA:

,,Kam to jedeme?" zeptala jsem se asi už po sté, co jsme jeli po prázdné silnici. Byla jsem natěšená jako malá holka, i když jsem si od toho moc neslibovala. ,,Řeknu ti to, ale až tam budeme." zasmál se táta a nepřestával se věnovat řízení.

,,Proč mi to neřekneš teď?" nepřestávala jsem ho provokovat. ,,Hm?" bylo mi jasné, že můj nechápavý obličej neuvidí, protože řidí, ale i tak jsem to udělala. ,,Protože to je překvapení." řekl se záhadným hlasem. Zamručela jsem a uraženě se začala dívat z okna. Táta se jen zasmál. ,,Neboj, za chvíli jsme tam." uklidňoval mě.

***

,,Bowling?!" vyjekla jsem nadšeně, když jsme přijeli k nějaké benzínce a u toho stála budova s nápisem 'BOWLING' a s obrovskou bowlingovou koulí a kuželkou. ,,Ano, bowling." přitakal.

,,Já bowling hrát neumím." zkousla jsem si nervózně ret. ,,A myslíš, že já jo?!" rozhodil rukama. ,,Já jsem mistr světa v bowlingu!" dodal sarkasticky. Zasmála jsem se tomu.

,,Fajn. Bude sranda." řekla jsem. ,,To si piš, že bude!" řekl s nadšením. Byl z toho stejně tak nadšený, jako já. ,,Pojď. Máme tam být za dvě minuty, jinak tu dráhu dají někomu jinému." řekl a tahal mě směrem ke vchodu.

Bylo mi jasné, že žádnou rezervaci nemáme. Otec se určitě jenom chtěl vyhnout další konverzaci.

***

,,A...OPĚT ŽÁDNÁ SHOZENÁ KUŽELKA! Sakra!" vyjekla jsem, když jsem se už asi po dvacáté strefila vedle. Za tu dobu, co jsme tady s otcem byli, ani jednou jsem nestrefila kuželku. ,,JÁ SE NA TO VYKAŠLU!" řekla jsem už naštvaně a snažila jsem se v sobě zadusit sprostá slova, co jsem tak strašně chtěla říct!

,,Prosím tě, uklidni se." zasmál se táta. ,,To přeci není konec světa." dodal s neustálým úsměvem. Nechápala jsem, jak může být tak v klidu, když sám netrefil skoro žádnou kuželku. ,,Ale je to dost velký trapas." řekla jsem a sedla si na sedačku, co tam byla.

,,Snad to nevzdáš...?" řekl nevěřícně. ,,Vzdám." řekla jsem mu. ,,Jsme tu sotva dvacet minut,..." zasmál se.

,,To byl blbej nápad." dodal. ,,Vzal jsem nás na sport, který stejně ani jednomu z nás nejde..." znova se zasmál. Taky jsem se zasmála. ,,Příště se určitě polepšíš." řekla jsem nadějně a poukázala na něj.

,,Jestli nějaké příště bude." vydechl vážně. Můj úsměv mi zmizel z tváře. ,,Tati..To neříkej. Nechtěj, abych tady brečela!" řekla jsem posmutněle a zvedla se ze sedačky. Přešla jsem k němu a objala ho.

,,Pojedeme domů." řekl. ,,Už? Jsme tu sotva dvacet minut..." zopakovala jsem jeho větu se smíchem. ,,Třeba nám něco babi uvaří.." řekl zamyšleně. ,,Třeba boloňské špagety." plácla jsem.

,,Třeba jo. Měli bychom jet, aby nám to nevychladlo." řekl a šel pomalým krokem směrem k východu. ,,To by babi nepřipustila." mrkla jsem na něj a šla za ním.

Celou cestu zpátky jsme zpívali hity z rádia. Protože jsme oba dva zpívali strašně falešně, byla to opravdu legrace! Asi deset kilometrů před naší vesnicí jsem zavolala z tátova telefonu babi, s otázkou co bude k večeři. Odpověděla, že těstoviny. Jaká dobrá náhoda!

,,Jsme zpátky." zakřičela jsem, když jsme dorazili domů a vešli dovnitř. Do nosu mě udeřila nádherná vůně. ,,Jé, tady to ale voní!" moje kroky směřovaly směr kuchyně, odkud ta vůně přicházela. Za plotnou stála babi a něco kuchtila.

,,Ahoj babi." přistoupila jsem k ní a dala jsem jí pusu na tvář. ,,Ahoj beruško." pozdravila mě. ,,Babí, prosím tě, neříkej mi tak. Už nejsem malá." řekla jsem pobaveně.

,,Budu ti říkat, jak já chci a ty mi v tom nezabráníš." odfrkla si babi. ,,A prostři stůl, za chvíli to bude hotové." dodala. ,,Rozkaz!" řekla jsem se smíchem a udělala to, co po mně chtěla.

LUKE:

Hned, co jsme dorazili zpět do hotelu, jsem šel směrem pokoj Nii. Kdyby nebyla holka, asi bych ji i rozbil držku.

Docela dost silně jsem bušil na dveře. ,,Jo už jdu. Moment." ozvalo se otráveně. Zuřivost ve mě začala narůstat.

,,Luku?" zněla docela vyděšeně. ,,Co tady..." nedořekla to, protože jsem ji odstrčil, abych mohl jít dovnitř. ,,Děláš." dořekla to.

,,Můžeš mi to vysvětlit?" vyjekl jsem naštvaně. ,,Myslíš tu pusu. To byla chyba,... jsem blbá,.. já vím... omlouvám se." začala se hned omlouvat.

,,Myslím tu fotku, cos dala na twitter." zavrčel jsem. ,,Řeklas mi, žes ji vymazala!" už jsem doslova řval. Můj hlas už zněl dost naštvaně.

,,Já na twitter nic nedávala." řekla nechápavě. ,,Ne, hlavně že už to sdílelo tisíc lidí a tím pádem to viděla i Mel!" rozhodil jsem rukama. Měl jsem chuť něco rozbít.

,,Kdo je Mel?" zeptala se nechápavě znova. ,,Moje snoubenka." řekl jsem, sedl si na její postel a hlavu si dal do dlaní. Hrozně jsem se bál, že si to Mel přebere nějak špatně a nechá mě.

,,Takže tím pádem to viděl i Brenna." vydechla a sedla si vedle mě. ,,Kdo je Brenna?" nechápavě jsem se na ní podíval.

,,Můj přítel."

MELINDA:

Po tom skvělém jídle jsem šla nahoru do svého pokoje. Byla jsem unavená a taky už dost mrzutá. A přecpaná. Neměla bych tolik jíst.

Vzala jsem svůj mobil; který jsem celý den měla doma; z nočního stolku, abych se podívala, co je nového. Docela mě překvapilo, že jsem měla kolem stodvaceti upozornění na Twitteru.

"@5sos_updates: @Luke5sos @Nialovelis CO TO MÁ ZNAMENAT?!! @melindashelfield přítel je jako utržený ze řetězu!"

Tenhle tweet na mě vyskočil jako první. Byly u toho tři přílohy: tweet od nějaké té Nii, pak další tweet od ní a nakonec fotka.

Vyjeveně jsem zírala na obrazovku a snažila se zjistit, jestli ta fotka je pravá, nebo fotomontáž. Nakonec jsem usoudila, že nejspíš bude pravá.

,,Už zase?" špitla jsem a moje oči se naplnily slzami.

Už mi zase zahýbá. Jenomže tentokrát o tom ví celý twitter!

Mobil jsem dala zpátky na stolek, svalila se do postele, hlavu zabořila do polštářů a rozbrečela se úplně.

Snap: ihoodtaken 👽 komentujte, hvězdičkujte, followujte 😘 ily 💘