Summer Love 2 [CZ - Luke Hemmings]

43) KFC dinner

Dělá si snad ze mě prdel? Jak si sakra může myslet, že s ním budu spát?! Je snad úplně blbý?!

Založila jsem si ruce na hrudi a hodila po něm nechápavý a zároveň naštvaný pohled.   ,,No?" zvedl obočí.

,,To myslíš vážně?" zvedla jsem obočí. Přikývl a jeho výraz naznačoval, že to myslí smrtelně vážně.

,,Ne." řekla jsem jasně.  ,,Nebudu. S. Tebou. Spát." řekla jsem a dala na každé slovo důraz. Jeho obličej se změnil v úšklebek.  ,,Ani v posteli, ani nikde jinde." dodala jsem.

Zatvářil se smutně.  ,,Upřímně? Čekal jsem to." řekl po chvíli už normálně. Pak nastartoval a vyjel z parkoviště.

Zadívala jsem se z okna, jelikož to bylo mnohem, opakuji: mnohem zajímavější než se dívat na Luka, co mě sledoval ve zpětném zrcátku.

Cestou jsme míjeli auta, světla, obchody a fast-foody. Luke k jednomu z nich zabočil, myslím, že to bylo KFC.

,,Nemáš hlad?" zeptal se. Kývla jsem. Naznačil mi, abych vylezla a šla za ním. S myšlenkou, že mi jídlo nic neudělá, jsem vstoupila a šla za ním.

,,Co si dáš?" zeptal se, když jsme došli k pultu. Zadívala jsem se na ty cedule, co označovaly různé druhy jídel a menu. ,,Platím já." dodal vážně. Kývla jsem. Bylo mi to celkem fuk.

,,Dám si Qurrito menu." řekla jsem spíš směrem k té paní, co byla u kasy, než k Lukovi.

,,Dáme si to napůl?" zeptal se. Zamračila jsem se. ,,Nehodlám se s tebou dělit o jídlo." řekla jsem vážně. Zatvářil se ublíženě, ale objednal to.

,,Běž si sednout, já ti to přinesu." uculil se Luke. Tak jsem si tedy šla sednout.

To jídlo, co jsem si objednala, bylo jedno z nejdražších jídel co tam měli - takže to byl jeden z důvodů, proč jsem si ho objednala.

Luke mi po chvíli to jídlo donesl. Neptala jsem se ho, jestli si dá se mnou, i když mě o to prosil pohledem, a začala jsem pomalu v klídku jíst.

,,Hej, to je moje!" vyjekla jsem s plnou pusou, když mi sebral moje hranolky.

,,Stejně to nesníš." vyplázl jazyk a pak začal jíst.  Zamračila jsem se.  ,,Jsi šmejd." řekla jsem trochu hnusněji, než jsem chtěla.

Mohla jsem zřetelně vidět, jak se ho to dotklo. Někde v hloubi duše jsem se možná cítila trochu provinile, ale omlouvat jsem se nehodlala.

,,Sorry." řekl falešně, ale ty hranolky už mi nevrátil. Zašklebila jsem se a dojedla zbytek své tortily.

,,Půjdeme?" zeptala jsem se, když dojedl hranolky. Moje hranolky.  ,,Jo." kývl. Vzala jsem zbytek svých tortil zabalených v tašce a šla za ním.

Když jsem nasedla do auta, uvědomila jsem si, že sedím na místě spolujezdce.

,,A hele." uculil se na mě Luke.  ,,Už chceš sedět tady?" zněl pobaveně. Možná se i zasmál. Protočila jsem očima a zamručela jsem. Pak jsem chtěla vystoupit, ale Luke mě zastavil.

,,No tak promiň." řekl. Ani jsem se na něj nepodívala. 

Pak jsme se rozjeli. Můj žaludek byl přecpaný a jízda mu moc dobře nedělala. 

,,Jsme tady." řekl konečně Luke, když jsme dojeli. Měla jsem pocit, že budu zvracet. ,,Mám to vzít ten batoh?" jenom jsem kývla, začalo mi být opravdu zle.

,,Jsi nějaká zelená..." okomentoval mě pobaveně. Vylezli jsme z auta a Luke mi vzal batoh. Nic jsem nenamítala. Cítila jsem, jak budu zvracet.

Snažila jsem se to vydržet, dokud jsme nedošli domů.

Hned, co Luke odemkl, letěla jsem směrem koupelna a zavřela za sebou dveře. Přešla jsem k záchodové míse a začala zvracet.

Inu, tohle není normální...

LUKE:

Hned potom, co jsme přijeli, se Mel vydala do koupelny a zavřela za sebou dveře. Celou cestu domů byla zelená, bál jsem se o ni.

Hodil jsem její batoh na gauč a šel ke koupelně.

,,Melindo?" zabouchal jsem na dveře. Z druhé strany se ozvaly dávivé zvuky. Zvracela.

,,Nechoď." řekla přidušeně a pak se ozvaly další dávivé zvuky. ,,Prosím." dodala. Bylo mi jí líto.

Po nějaké té době vylezla. Vlasy měla v copku a v obličeji byla zelená. Bylo jí zle. Když zjistila. že se na ní dívám, trochu se zamračila a potom se její obličej změnil na neutrální.

,,Luku,," vydechla. ,,Omlouvám se. Tohle jsem fakt nechtěla." omlouvala se. Zatvářil jsem se nechápavě. ,,Proč se omlouváš? Vždyť se nic nestalo." řekl jsem jakoby nic.

,,No, ale i tak.." vydechla znova. ,,Je to trapný." trochu se zasmála. Usmál jsem se. Konečně se směje. ,,Co je?" podívala se na mě. ,,Nic." musel jsem se culit jako kokot. Bylo mi to celkem jedno.

,,Jsem unavená a je pozdě." řekla po chvíli. Pořád stála na chodbě.

Vadila mi ta vzdálenost mezi námi. Vadilo mi, že si ani ke mně ani nepřisedla na gauč. Nevím, jestli se dokážu ovládat, protože já ji mám u sebe tak blízko, ale zároveň tak daleko. So close but so far away...

MELINDA:

Hned potom, co jsem to dořekla, Luke vstal z gauče, na kterém celou dobu seděl, a přešel blíž ke mně. ,,Kde chceš spát?" zeptal se a trochu mě zaskočil. S tebou ne...

,,Na gauči." řekla jsem rozhodně. ,,Nechci ti pozvracet postel." dodala jsem a trochu se zasmála. Uchechtl se. ,,Nemůžu tě nechat spát na gauči. To není slušný." zakýval hlavou.

,,Je to blíž koupelně..." mykla jsem rameny. ,,Aspoň se moc nenaběhám."

,,Pořád ti je špatně?" zeptal se. ,,Jo." kývla jsem. Přistoupil ještě blíž. Snažila jsem se vyhnout očnímu kontaktu. Jeho oči by mě dokázali obměkčit, a to nechci.

Ucítila jsem, jak mi prsty podepřel bradu. Doufala jsem, že není takové prase, aby se líbal s holkou, co před chvílí zvracela. ,,Dobře se vyspi." zašeptal. ,,Miluju tě." hodně riskoval, když mi to řekl. Jenom jsem se pousmála. Nedokázala jsem mu to opětovat. Pak mě políbil na čelo.

Když zmizel v ložnici, převlíkla jsem se do pyžama. Pak jsem si lehla na gauč.

Moje břicho bolelo jako prase a bylo mi zle. Bylo mi jasné, že to střevní chřipka, nebo nevolnost z auta to asi nebyly. Pohladila jsem si břicho a pár slz mi steklo po obličeji. Pomalu ale jistě jsem začala vyšilovat.

Jsem asi těhotná....

HELLO! Po dlouhé době další díl :) fakt se omlouvám, že mi to tak dlouho trvalo, ale mám teď docela problémy, protože škola... Zase to začíná:( Dále: U minulého dílu mi z nějakého důvodu nejde odpovídat na komentáře:(

NEBERTE TO TAK, ŽE SI VÁS NEVÁŽÍM, NEBO ŽE MĚ VAŠE KOMENTY NEZAJÍMAJÍ. JÁ SI TOHO STRAŠNĚ MOC VÁŽÍM, STRAŠNĚ MOC SI VÁŽÍM TOHO, ŽE TO ČTETE, STRAŠNĚ MOC SI VÁŽÍM VÁS:) JSEM VÁM HROZNĚ VDĚČNÁ, DĚKUJU:-* DĚKUJU FAKT MOC:-*