Summer Love 2 [CZ - Luke Hemmings]

44) False alarm

Ráno jsem se vzbudila a Lucas nebyl doma. V noci jsem musela asi pětkrát na záchod kvůli zvracení a tak jsem se moc nevyspala.

V kuchyni jsem našla snídani - obyčejný rohlík a čaj. Díky Luku, to ti muselo dát práce.

Neměla jsem na to vůbec chuť. Párkrát jsem si kousla do rohlíku a napila se čaje, aby Lucas neřekl, že nejím. Stejně to zase vyzvracím.

Na lince byl taky vzkaz. 'Musel jsem na interview, odpoledne jsem zpátky. Miluju tě -L' stálo v něm. Protočila jsem očima nad těma dvěma slůvkama. Už zase to udělal...

Vstala jsem a s úmyslem, že si pustím telku, jsem šla ke gauči. Můj žaludek ale začal protestovat a já málem nestihla doběhnout do koupelny. Vyzvracela jsem i ten debilní čaj.

Když se mi udělalo líp, oblékla jsem se do normálního oblečení, co jsem s sebou měla.

Mezitím mi začal zvonit telefon. Lekla jsem se a trochu vyjekla. Byl to Luke, kdo mě tak vyděsil.

,,Ano?" přijala jsem hovor. Z druhé strany se ozval hlas Kate, což mě překvapilo.

,,Melindo? Kdy jste se sakra stihli s Lukem včera vypařit?! Ani jsme si nevšimli, že jste pryč!" zaječela.

Trochu se jsem se zasmála a u toho protočila očima. ,,No, tohle byla jeho podmínka." řekla jsem.

,,Jaká podmínka?" nechápala. ,,No.." vydechla jsem. ,,Chce to mezi námi napravit. A podmínka byla, abych se k němu přestěhovala." vydechla jsem.

,,Takže jste zase spolu?" vyjekla nadšeně. ,,Ne!" řekla jsem rázně. ,,Ale alespoň nejsem na obtíž u vás ne?" dodala jsem.

,,Melindo." zavrčela. Uměla jsem si představit, jak protočila očima.  Zachichotala jsem se, abych odlehčila situaci.

,,Proč vlastně máš mobil od Lucase?" zeptala jsem se, když neustále nic neříkala.  ,,No, kluci teď mají interview, tak si ho tu nechal." řekla.

,,Aha." vydechla jsem.  ,,Moment! On si ten mobil nechal u tebe doma?" nechápala jsem.  ,,Ne, ve studiu, víš co myslím, takový ten vysoký mrakodrap, kde kluci nahrávají..." zasmála se.  ,,Jasně." vydechla jsem.

,,Už musím, tak ahoj." zavěsila. ,,Čau." řekla jsem, ale to už byl hovor ukončen. 

***

Pořád jsem chodila dokola bytu a zase začala úplně vyšilovat. Co když jsem fakt těhotná? Co budu dělat? Co když už je moc pozdě na to, abych šla na potrat?

Vzala jsem si kabelku a klíče ze stolku. U vchodu jsem si oblékla kabát a obula boty. Zamkla jsem za sebou a zavolala si taxi.

,,Kam to bude?" zeptala se mě otráveně taxikářka. ,,Do lékárny." řekla jsem. Lékárna byla asi dva kilometry od bytu, ale já byla moc unavená a oslabená, než abych tam šla pěšky.

,,Jsme tady." řekla taxikářka. Podala jsem jí částku, kterou po mně požadovala a pak vystoupila z auta. Zabouchla jsem za sebou dveře a taxík se rozjel.

Vstoupila jsem do lékárny. Docela jsem se styděla. Při představě obličeje lékarnice, když si to budu objednávat, se mi dělalo špatně.