Summer Love 2 [CZ - Luke Hemmings]

2) Why?

LUKE:

Probudila mě bolest na hrudi. Ano, je to vskutku úžasné probuzení! V ruce jsem měl kanylu, co mi pomalu začala odsávat krev. Trochu jsem se otřesl nad vzpomínkou, že jsem kašlal krev!

,,Pane Hemmingsi, vy jste nám teda dal!" uslyšel jsem hlas doktora. Překvapeně jsem se na něj podíval. ,,Měl jste probodnutou plíci. Měl jste tam malinkou dírku, kvůli tomu jste kašlal krev." vzdychl a sundal si brýle. ,,Proč jste nic neřekl?" sedl si na malý stoleček, co byl spolu s postelí a dalšími přístroji jediný kus nábytku v tomhle divném pokoji. ,,Musel jste mít šílené bolesti!" jeho hlas zněl hrozivě. Měl jsem z něj husí kůži!

Nevěděl jsem, co říct na svou obranu. ,,To měl." přiznal jsem nakonec. Usoudil jsem, že to nemá cenu.

Zamručel. ,,Tohle nikdy nepochopím!" rozhodil rukama. ,,Jak může zdravý, mladý kluk, co měl autonehodu, neříct lékaři o svých bolestech a pak se nám tady svalí v čekárně a zničí nám podlahu?" skoro křičel. V normální situaci bych se asi začal smát, ohledně té podlahy, ale teď jsem jenom duchapřítomně kývl ale debatovat jsem s ním nehodlal.

,,Příště nám to pověz hned, ano?" už zněl trochu klidněji. Asi mu došlo, že jestli bude mluvit tímhle tónem hlasu; který se mi mi´mochodem vůbec nelíbil; ještě dalších pár minut, budu brečet.

,,Ano." přikývl jsem a on natočil hlavu na znamení, abych mu vysvětlil proč. Došlo mi to, protože rty naznačil slova: PROČ JSI TO UDĚLAL.

,,Neřekl jsem vám o mých bolestech, protože jsem měl strach o Melindu. A chtěl jsem jí být oporou a ne tady ležet jako troska s propíchnutou plící!" začal jsem vyšilovat.

,,Dobře." přikývl. ,,To byla vaše slečna?" zeptal se.

Přestal jsem na chvíli dýchat a nemohl jsem se ani hnout. Když jsem se konečně odhodlal promluvit, skoro jsem ani nepostřehl jeho reakci, protože jsem měl hlavu v dlaních.  ,,Byla?"

,,Nebojte se. Neumřela. Ale podrobnosti vám říct nemůžu." omluvně se na mě podíval. Nemít tu kanylu v zápěstí a tak málo síly, přirazil bych ho ke zdi a začal po něm řvát!

,,Jak jako nemůžete? Je moje přítelkyně sakra! A kvůli mě je tady! Chci vědět jak na tom je!" snažil jsem se uklidnit, protože mě začínalo bolet v krku.

,,Nenamáhejte se. Potřebujete klid a hlavně nesmíte křičet! Mohlo by se vám udělat zle!" ignoroval moji otázku a hned mě začal kárat.

Na oplátku jsem já ignoroval jeho. ,,Chci vědět, jak na tom je!" zavrčel jsem.

,,Neměl bych vám to říkat." začal větu a já ho přerušil sarkastickým smíchem.

,,S těmahle kecama si můžete, víte co." zamračil jsem, založil si ruce na hrudi a dětisky dělal uraženého.

,,Nevím, jestli by to vzhledem k vašemu zdravotnímu i psychickému stavu moudré." přemýšlel nahlas.

Mám snad právo vědět, jak na tom je! Nemůžou mi tajit, co se jí stalo. Vím, že včera říkal něco o vnitřním krvácení. Takže toto. A pak ta její ruka, plná střepů!

,,Nedělejte, že vám to zajímá." utnul jsem jeho příšerné řeči a on se nadechl.

,,Melinda měla vnitřní krvácení. Na sále jsme ho zastavili. Po operaci bylo všechno v pořádku a pak.... Melinda padla do bezvědomí." informace, kterou mi sdělil mě pořádně zasáhla! Nevěděl jsem, co mu na to mám říct. ,,Chtěl jste vědět, jak na tom je." začínal se bránit, kdybych na něj náhodou začal křičet.

,,A bude v pořádku?" zašeptal jsem, protože jsem nemohl promluvit. Ztratil jsem hlas.

,,Ano, její stav se za noc zlepšil. Pane Hemmingsi, byl jste v kómatu celých patnáct hodin!" znova rozhodil rukama a mě začínalo tohle gesto docela štvát.

,,Uvidíme se zítra. Musíte odpočívat." přešel ke dveřím. A zhasl světlo. Teď jsem si uvědomil, že je nejspíš noc nebo večer, protože už byla tma. ,,A co se týče Melindy. Její stav není poměrně vážný, ale má větší šanci, že nebude nebojovat." sdělil mi a já vyvalil oči. ,,Chtěl jste pravdu." trochu se usmál, pak se soucitně podíval a vypadnul z mého pokoje.

Začal jsem brečet a zachumlal se do peřiny. Podíval jsem se na strop a myslel na Melindu.

,,Prosím neumírej."