Summer Love 2 [CZ - Luke Hemmings]

39) Livin' in Clifford's house

MELINDA:

Od té doby, co jsem se 'rozešla' s Lucasem oběhly dva týdny. Bydlela jsem u Kate a Michaela, který byl stále v Japonsku, stejně jako Luke, a to mi vyhovovalo. Pomáhala jsem Kate s malou Mirandou a nehorázně mě to bavilo. Občas jsem si vzpomněla, že jsem mohla mít taky dítě a kvůli tomu jsem probrečela celou noc. Ale jinak to bylo celkem fajn.

Chodila jsem skoro každý den nakupovat a celý den jsem hlídala Mirandu, protože Kate si konečně našla práci a věčně kvůli tomu nebyla doma a potřebovala hlídání. U mě měla jistý, že to bude zadarmo.

Stýskalo se mi po Lukovi, ale zároveň jsem ho už nikdy v životě nechtěla vidět. Nenáviděla jsem ho, ale i tak mi chyběl. Moje city k němu se ve mně míchaly jako míchačce.

V televizi o nás často mluvili, stejně jako psali v časopisech. Nechápali, jak jsme se my dva mohli rozejít, když jsme byli zasnoubení.  Já zas nechápala, proč to tak moc reší.  Fotografové si mě občas vyfotili, když jsem byla s Mirandou v obchoďáku a nebo ve Starbucks a proto jsem tam už tak moc nechodila.  Mojí denní dávku karamelového frappuccina mi nosila Kate domů a místo velkého obchodu jsem jídlo chodila nakupovat do malé sámošky za rohem. Tam mě nenašli.

Na twitteru jsem dostávala jak pozitivní zprávy tak i spoutu hate-ů, hlavně od fanynek té zrzavé krávy.  Ta sama se k tomu nijak nevyjádřila, což mě moc nepřekvapilo. A Luke se k tomu taky nevyjádřil, takže to asi znamenalo definitivní konec.  Nechtěla jsem kvůli němu brečet, brečela jsem kvůli němu tolikrát, že si to ani nepamatuju.

Procházela jsem se s Mirandou v kočárku parkem a prohlížela si ty stromy, co byly kolem nás. Ten klid, co tu byl, mě z nějakého důvodu uklidňoval.

Sedla jsem si na lavičku a pár minut na to se z kočárku ozval pláč dítěte. Kdysi by mi to vadilo, teď mi to tak hrozné nepřišlo.  Naklonila jsem se ke kočárku a vytáhla jí z něj. Uvelebila jsem si ji v náručí a konějšila jí, dokud nepřestala plakat. Pak se z roha ulice ozvaly sirény policejního auta a Miranda se zase rozplakala. Musela jsem ji konějšit zase.

,,Shhh, zlatíčko. To nic. Neplakej. Shhh." opakovala jsem pořád dokola, až se mi ozvěna mého hlasu začala ozývat v hlavě. 

Jednou rukou jsem vzala kočár a ve druhé jsem držela Mirandu a neustále na ní mluvila, aby věděla, že je v pořádku.  Nebudu lhát, bylo celkem obtížné tahat jednou rukou kočár - s nákupními taškami - a ve druhé držet dítě.

Po chvíli jsem dala Mir zpátky do kočárku a zabalila ji do dečky, protože byla celkem zima a já nechtěla riskovat, že nastydne.  A pak rychle šla domů - tedy, do bytu Kate a Michaela.

Hned, co jsem vešla dovnitř mě vylekala naprosto vysmátá Kate.

,,Ahoj, holky moje!" vyjekla a rozevřela náruč.  ,,Shhh." řekla jsem, ale bylo příliš pozdě. Dítě v kočárku se rozplakalo.  Kate se hned k němu vrhla a vzala si Mir do náruče. Ve chvilce utichla.

,,Ahoj mamino." usoudila jsem, že teď už je za vhodné ji pozdravit. Kate se na mě usmála a dala Mir pusu na její hlavičku.  ,,Co tady děláš tak brzy?" zeptala jsem se šeptem a sundávala si u toho kabát, který jsem hned pověsila na věšák u dveří. 

,,Dostala jsem v práci volno. A nemohla jsem se dočkat svojí malé holčičky. Vždyť já už ji skoro vůbec nevídám." odpověděla mi a seblékla Mirandě její bundičku. Pak ji převlíkla do jiného oblečení a uložila do postýlky.  Já si mezi tím sedla na barovou židličku a vzala si džus z ledničky.

,,Volal Michael, že se dnes vracejí domů." řekla Kate, když přišla do kuchyně. Lokty se opřela o linku naproti mě a pousmála se.  ,,Nemůžu se dočkat, až přijede!" dodala šťastně.