Po pár dnech mě konečně pustili z té nemocnice! Nedalo se to už nadále vydržet, tak jsem nadále přemlouvala primáře, aby mě pustili. Po pár vizitách to nevydržel a dovolil mi jet domů. Byla jsem šťastná jako malé dítě, když jsem to volala Lukovi, tak taky zněl šťastně.
,,Lásko." dveře mého pokoje se rozletěly a zpoza nich se objevil Luke, který bylo za chvilku blízko mě a mačkal mě v jeho medvědím obětí. Pusinkoval mi celou tvář a já se smála jako střelená. Dneska máme výročí!
,,Ani netušíš, co jsme na dnešek připravil." zašeptal mi natěšeně a už aktivně mi bral tašku z postele. ,,Děsíš mě." řekla jsem, když za pět sekund stál u dveří, s neustálým úsměvem, co měl, když sem přicházel.
,,Budeš nadšená." řekl si spíše pro sebe, než pro mě. Uchichtnula jsem se. ,,V to doufám." založila jsem si ruce na hrudi a pohodila vlasama. ,,Ale nebudeme tady jen tak postávat, nebo tam nedojedeme v čas." vzal mě za ruku a tahal přes chodbu směrem k výtahu.
Když jsem se přestala smát, vyvalila jsem na něj oči. ,,Kde nedojedeme v čas?" vyjekla jsem a pak si zacpala pusu, jelikož se na nás pár lidí otočilo. Luke jim všem věnoval omluvný pohled a pár lidí jenom kývlo na souhlas a zase se věnovalo svýmu. Pár holek se začalo chichotat a co nejvíc nenápadně dávaly svoje mobily do výše nosu - chtěly si Lukea vyfotit.
,,Máte dobrý výhled?" otočil se na patě a já chytla výbuch smíchu. Nevím proč, připadalo mi to prostě směšné!
Holky svůj mobil daly zpátky na svůj klín a Luke se na mě vítězoslavně usmál. ,,Bylo to zapotřebí?" zašeptala jsem mu a on přikývl a vtáhl svůj piercing mezi zuby. Vzal mě za ruku a šli jsme do auta.
,,Tak řekneš mi, kam to vlastně jedeme?" vyjekla jsem po chvíli přemýšlení. Nějak jsem přemýšlela o tom všem a najednou jsem si vzpoměla, že mi neřekl, kam se mě chystá vzít. Když jsem to řekla, jenom se uculil a nepřestával se věnovat řízení.
,,Řekl jsem ti, že moje rodina má chatu pár mil od Sydney?" ignoroval moji otázku a vyptával se na to svoje. Vzdychla jsem a zamumlala 'Ne'. Znova se uculil. ,,Tak tam jedeme." mrkl ale neustále se věnoval řízení. Opřela jsem se čelem o okýnko auta, abych se trochu schladila.
,,Uděláme si pěkný večer." odtrhl jednu ruku od volantu a položil mi ji na stehno. ,,Hele raději se věnuj řízení, ať tam vůbec dojedeme." rýpla jsem si a ušklíbla se na něj. Povzdechl si a dal svou ruku pryč.
Po nějaké té dlouhé chvíli jsme se dostali k domu u jezera. Tedy vlastně chaty. Málem mi vypadli oči. Jestli strávíme naše první výročí v této chatě, bude to to nejlepší výročí na světě!
,,Líbí?" naklonil se ke mně, aby se mohl taky podívat. Jeho oči se trošičku zaleskly a já si přitiskla rty na jeho tvář. ,,Moc." zašeptala jsem mu a on mě pohladil po tváři. ,,To jsem rád." vylezl z auta. Na nic jsem nečekala a rychle vystoupila, abych ho dohnala.
,,Tady jsem nebyl asi 10 let." uchichtnul se Luke. ,,Naposledy jsme se zde nechali docela bordel. Snad jsme to tam uklidili." vyprávěl dál a já si ho představovala jako osmi letého kluka, co blbne se svýma sourozencema v této úžasné chatě. Začala jsem se culit, protože musel být roztomilý.
,,Pane Bože." vydechla jsem, když jsem se prosoukala přes něj jako první. Byla jsem zvědavá jako myška a on nejspíš taky. Prohlížela jsem si všechno, co tam bylo. A všechno bylo to dokonalé. Všechno!
,,Wow. Ono je tu uklizeno!" vydechl Luke a já ho praštila do ramene. ,,Ty teda umíš zkazit pěknou chvíli." řekla jsem mu vyčítavě a on se začal smát. ,,Už jsem prostě takový." zvedl ruce do ochranného gesta a zkřivil obličej.
ČTEŠ
Summer Love 2 [CZ - Luke Hemmings]
FanfictionVztah Luka a Melindy se začíná přesouvat na jiný level. ------ © Eeenniegirlwriter