Summer Love 2 [CZ - Luke Hemmings]

15) Two questions

Brečel jsem v koutě v zákulisí. Kolena jsem měl těsně u sebe a snažil se uklidnit. Vzlyky se draly na povrch a já nemohl přestat brečet. Bylo to stejné, jako tehdy v Londýně. Jenomže teď šlo o naše dítě, které je teď mrtvé!

Sice jsem se snažil vypadat, že mi je to líto, ale že se přesto dostanu, ale ono to nejde jenom tak - zapomenout na své dítě.

Pořád mě tížila ale myšlenka na to, že při mimoděložním těhotenství se může i umřít. To bych nepřišel jen o dítě, ale i o Melindu a to bych si asi sáhl na život. Bez Melindy si život nedokážu představit a nechápu, jak jsem tehdy mohl žít!

,,Luku?" uslyšel jsem hlas, poznal jsem, že Michaelův. ,,Luku, jsi tady?" ohlížel se všude možně, jenom ne tam, kde jsem v té situaci byl já. Bylo to docela k smíchu.

,,Tady jsi." řekl, když mě uviděl. Sklopil jsem pohled a opřel si čelo o svá kolena. 

,,Vím, že je to těžký, ale věř mi, bude líp." konějšil mě a ve mě narůstala zlost.  ,,Jo?" řekl jsem s naštvaným tónem a utřel si slzy z tváře. ,,To mi říká pan budoucí otec, sám osobně jo?" sám jsem nevěděl, proč po něm tak vyjíždím, když mi nic neudělal!

,,Kurva Luku." vstal ode mě a udělal pár kroků vzad.  ,,Nevylívej si vztek na mě, ani na nikoho jiného. Není to ničí chyba! Prostě se to stalo, tak to kurva zkousni, přestaň bulet a běž laskavě zpátky na to pódium, u kterého mimochodem teď všichni kvůli tobě brečí." mluvil naštvaně ale ke konci svého monologu se uchechtnul.  Pak zas nahodil kamennou tvář a běžel zpátky na pódium.

,,Má pravdu." řekl jsem v duchu a vstal. Lenivými kroky jsem přešel k umyvadlu a opláchl si obličej, protože mě děsně pálil.

Pak jsem se prohlídl v zrcadle. Měl jsem trochu zrudlé oči, ale už jsem neměl tak oteklou tvář, jak obvykle mívám, když brečím. 

Dřív, než jsem se odhodlal jít zpátky na pódium, zavolal jsem Mel.  Nedalo mi to, musel jsem slyšet její hlas.

,,U telefonu znuděná Melinda, co si přejete?" ozvalo se hned, co jsem jí zavolal.  Musel jsem se usmívat jako pako. Nechápu, co se mnou dělá. Jenom slyším její hlas a jsem v ráji!

,,Přeju si vám něco povědět slečno." řekl jsem jí se stejným tónem hlasu jako ona mi a při tom se nepřestával usmívat.  ,,Ano?" pokusila se o překvapivý tón. ,,A co to bude pane?" uměl jsem si představit její ďolíčky, což mě donutilo se usmívat ještě více. 

,,Možná jsem se tak trochu přeřekl a řekl jeem na interview, že jsem mohl být táta." zkousl jsem si ret a poznal jsem, že se naštvala.  ,,Tys to fakt řekl?" vyjekla a já přivřel oči. Cítil jsem se fakt hrozně! Vzdychla.  ,,Lucasi...." to bylo jediné co řekla.  ,,Promiň Mel. Jedna fanynka se mě na to zeptala a já jsem jí prostě tohle odpověděl." snažil jsem se ospravedlnit.

,,Jo? Fanynka se tě zeptala, jestli jsem potratila?" vyjekla naštvaně a já se v duchu proklínal.  ,,Ne zeptala se, proč jsem byl včera v nemocnici no a ...." poslední slova jsem ani nemusel říkat, jenom si povzdechl. ,,Promiň." doplnil jsem se dříve, než stihla něco říct.

Také si povzdechla. ,,Co ti mám na to říct, lásko?" zeptala se mě a já zakýval hlavou. Bylo mi jasné, že mě nevidí, ale stejně jsem to udělal.  ,,Nezlob se na mě prosím." pípnul jsem.

,,Nezlobím se na tebe." mluvila klidně, jako Mike na tom blbém pódiu.  ,,Fakt ne?" pocit úlevy byl nádherný! 

,,V kolik budeš tady lásko?" zeptala se a já zamručel něco ve smyslu 'nevím'.  ,,Napadá mě tolik věcí, co bychom spolu mohli dělat." řekla provokativně.  ,,Melin!" zasmál jsem se.  Ona taky.  ,,Aspoň máš důvod se vracet!" řekla na svou obranu a já přikývl. 

,,Fajn. Tak já teda jdu, ať jsem co nejdříve u tebe. Miluju tě." řekl jsem už těsně u dveří, takže mě pár fanynek vidělo a začalo se na mě dívat soucitnými pohledy. 

,,Těším se." ozval se krásný hlas mé přítelkyně v mobilu.  ,,Já taky lásko." řekl jsem a zavěsil.

Pak jsem vyběhl zpátky na pódium, za doprovodu pár křiků fanynek a křiku Ashtona.

,,Promiň Mikey." řekl jsem dříve, než mi Mike stačil něco říct, a objal ho.  Všichni se začali culit a Mike mě začal mlátit s větou: ,,Dusíš mě!"

,,Promiň." odtáhl jsem se od něj a sedl si zase na tu židličku, co na tom pódiu byla.

Všichni byli zticha a nikdo nic neříkal. Pak to ticho přerušil Ash, když zakřičel do publika fanynek, jestli ještě někdo nemá otázky. Všechny přestaly mlčet a začaly křičet své otázky. Nejvíce byly typu: "Jak se bude jmenovat tvoje dítě, Mikeu?"

MELINDA:

,,A cenu za největšího znuděného člověka na světě získává ... Melinda Shelfield!" zakřičela jsem do vzduchu. Byla jsem znuděná a snědla jsem všechny cereálie.

(promiňte, že píšu cereálie místo [:kornflejky:] ale jaksi jsem zapoměla, jak se to píše :D)

Měla jsem pocit, že prasknu. To jsem celá já! Když se nudím, tak jím. Divím se, že ještě nejsem tlustá!

Další půl hodinu jsem měla pocit, že se unudím k smrti! Naštvaně jsem vstala a šla vyhlížet z okna.

Když mi Luke řekl, co řekl té fanynce, znova jsem měla chuť brečet a měla jsem sto chutí ho za to seřvat, ale nemůžu mu to dávat za vinu! Není jeho vina, že jsem potratila. Doktor mi sice říkal, abych si to nedávala za vinu, ale já si to za vinu stejně dávám. A věřím, že i Luke mi to dává za vinu.

,,Zlato jsi doma?" ozvalo se ze zadních dveří chaty.  ,,Luku?" řekla jsem a běžela k němu.  ,,Ahoj." řekl nadšeně a chytil mě do náruče.  ,,Ahoj." zašeptala mu do krku.

Přestal mě objímat a políbil mě. U jednoho polibku jsme však nezůstali. Rukama mě vyzvedl do vzduchu a chytil pod zadkem, aniž by naše rty oddělil.

Přešel ke gauči a nechal si mě na klíně. Obmotala jsem ruce okolo jeho krku a přitiskla si ho blíže k sobě.  Musím uznat, že to bylo naše nejlepší přivítání!

,,Mel...." zamumlal do polibku a já se od něj odtrhla.  ,,No?" zkousla jsem si ret a prohrábla si vlasy.   ,,Mám na tebe jednu otázku." taky si zkousl ret a začal hledat něco v kapse své mikiny.  ,,Vlastně dvě." uchichtnul se a vyndal něco z kapsy.

Když jsem spatřila tmavě modrou krabičku, došlo mi, na co se hodlá zeptat. Oči se mi podlily slzami - slzami štěstí.

Když mě Luke uviděl, nádherně se usmál a pohladil mě po tváři. 

,,Melindo Shelfield..." začal, pak se zhluboka nadechl a pokračoval.  ,,Můžeš ze mě slézt, abych se tě mohl zeptat, jestli bys nechtěla být mou ženou?" zeptal se a zamával mi krabičkou před nosem.

,,Neslezu z tebe, mám pocit, že mě od tebe už nedostaneš." objala jsem tak těsně, jak jsem jen v dané situaci mohla.

,,Mel, vezmeš si mě?" zašeptal mi do ramene a já se usmála.  ,,Ano Luku." zašeptala jsem mu nazpátek a na chvíli ztratila dech, jelikož mě drtil v jeho obětí.  
Žádost u ruku level Luke Hemmings :D snad vám tato část líbí :)