Summer Love 2 [CZ - Luke Hemmings]

9)

,,To myslíš vážně?" vykoktala jsem po chvilce, jelikož mě touto otázkou velmi zaskočil. Nemohla jsem uvěřit, že tohle opravdu řekl! Vždyť nám je teprve osmnáct, na takové věci máme ještě dost času! Já tedy nevím, jak on, když se takhle vyptává, ale já žádný dítě nechci.

,,No, třeba...někdy." začal si hrát s mými vlasy. Ignorovala jsem to. On by se mnou chtěl mít rodinu?

,,Ne." řekla jsem a on pozvedl obočí. Sedl si blíže ke mně, přestože jsem si myslela, že to už nejde a nahnul se k mému uchu.

,,Ty nechceš dítě?" zašeptal mi a zněl hrozně zklamaně. Tak smutně, že mě to nutilo k pláči.

,,Nechci." odvětila jsem a zhnusila se nad tou představou, že to vě mě roste a roste, pak budu vypadat jako míč, pak budou ty příšerné bolesti a nakonec třešnička na dortu - každou noc se probouzení kvůli brekotu mimina, kterému není nikdy nic dobrý. A vděku se nedočkáš. Pak tomu budou růst zoubky a to bude ještě horší a pak pořád dokola, až si uvědomíte, že jste celý život promrhali s nevděčníkem. Ne, to opravdu nechcu.

,,Ne. Neumím si sebe v roli matky představit." řekla jsem mu na oplátku a on se s mručením odtáhl. Zasyčel něco jako 'fajn' a začal  popíjet své zatím nedotknuté pivo. Skoro celou sklenici vypil před mýma očima na pár loků. Poznala jsem, že je naštvaný.

,,Páni Luku, ty dneska válíš'" řekl mu podnapitý Ash a svou skleničkou drknul do té jeho. Luke se jen usmál, ale nebylo poznat, že je to jeho upřímný úsměv.

,,Brzdi prosím tě." řekla Kate, když do sebe Luke kopl další skleničku alkoholu. Na odpověď jenom něco zavrčel a kopnul do sebe další dvě.

,,Tak to ne." zamumlala jsem a vstala. Obešla jsem ho a chtěla odejít, ale Ash měl rychlou reakci.

,,Hej Melindo! Kam jdeš?" zařval po skoro celé restauraci. Díky Bohu, že tu nikdo nebyl! Jinak by je asi už dávno vyhodili!

,,Domů." řekla jsem s docela naštvaným tónem hlasu. Luke se uchechtnul, což mě naštvalo ještě víc, než to, že se na protest začal ožírat. Nevěřícně jsem se na něj podívala a zakroutila hlavou. Tohle jsem si o něm nikdy nemyslela, ani když mě podvedl, ale je to bastard.

,,Tak si běž. Já zůstávám." odvětil mi Luke a moje oči se naplnily slzami. Kate se na mě s Mikeym podívali s lítostným pohledem a Calum a Ash nechápali.

Nechtěla jsem před nima brečet, tak jsem se otočila a odešla. Když jsem vyšla ven, začala jsem brečet úplně. Mrzelo mě to. Mrzelo mě, co jsem mu řekla. Mrzelo mě, že jsem ho zklamala, ale já nechci dítě. Nikdy jsem nechtěla a nikdy nebudu.

                                                                                                        ****
Byla skoro jedna hodina ráno a Luke pořád nebyl doma. Nemohla jsem spát. Celou tu dobu, čili asi čtyři hodiny přemýšlím o té naší 'hádce'. Nechci to nazývat hádkou, protože jsme se vlastně vůbec nepohádali. Jenom jsem si uvědomila, že je to vlastně bastard. Bastard, kterého miluju. A nebo ne? Nejsem si jistá.

Trochu jsem vyjekla, když v zámku zachrastěly klíče. Luke je doma.

Vešel dovnitř. Do čeho mohl, do toho narazil. Prakticky jsem slyšela každý jeho krok. Musel být zlitý jako doga, jelikož takhle by určitě za střízliva nešel.

,,Ty ses uráčil příjít domů?" řekla jsem a on trochu vyjekl. Jindy by mi tahle situace připadala docela i roztomilá, ale teď mi tak nepřipadala ani náhodou.

,,Nechovej se jako manželka." odvětil mi a já se na něj podívala s nechápavým výrazem.

,,Sorry, že se ptám." řekla jsem podrážděně a on si hodně silně zkousl ret.

,,Ne, ty promiň. Neměl jsem tě do ničeho nutit a to s tím děckem jsem přehnal." začal se omlouvat a já ho hned zarazila.

,,No to teda jo. Jsi normální, Lucasi? Je nám teprve osmnáct, máš před sebou celou kariéru, vaše skupina je čím dál víc populárnější! Ty to všechno chceš zahodit kvůli nějakýmu děcku?" vyjekla jsem na něj a tentokrát se on podíval nevěřícně na mě.

,,Naše dítě je pro tebe překážka pro lepší život?" složit mu srozumitelnou větu mu trvalo hrozně dlouho ale nakonec se vymáčkl. Celou dobu se na mě nevěřícně a možná i naštvaně díval.

,,Ne jenom pro mě." řekla jsem naprosto bez emocí.

,,Ty mi tedy naznačuješ, že tys nikdy nechtěla mít dítě?" zeptal se a tentokrát už zněl uklidněně, a už mi nepřipadalo, že se chce hádat.

,,Ne." řekla jsem opět naprosto bez emocí. ,,Nikdy žádný dítě mít nebudu a ani nechci."

,,Nevěřím, že jsi to řekla." zakroutil hlavou a lehl si vedle mě zády.

'Taky ti přeju dobrou noc, lásko.' pomyslela jsem si a zhasnula jsem.

LUKE:

Mel zhnasnula a já začal brečet. Bylo mi prostě líto, že nikdy nejspíš nebudu mít syna, tatínkova tučňáčka, ketrého bych rozmazloval a brával na fotbal. Nebo dceru, se kterou bych zpíval. Nebudu mít dítě, které mi bude říkat 'Tati' a bude mě mít rádo. Nebudu ho mít, kvůli té Melindině tvrdohlavosti! Miluju jí, ale její tvrdohlavost je to jediné, co na ní nesnáším!

Otočil jsem se k ní, a objal jí kolem pasu, ležela ke mně zády jako já k ní. Nesouhlasně zamručela ale já své ruce nechal tam, kde byly.  ,,Omlouvám se." zašeptal jsem jí a ona se v mém obětí zavrtěla. ,,Miluju tě."

,,Já tebe víc. Promiň mi to, zítra si o tom promluvíme ano?" zašeptala mi nazpátek a já měl co dělat, abych ji při nátlaku všech těch emocí nerozmačkal.

Možná si to rozmyslí.

Prosíííííím komentujte :)) :(((( chci vědět, co si o tom myslíte :'( :)