Summer Love 2 [CZ - Luke Hemmings]

51) Lost friend

LUKE:

Hned, co jsem ukončil hovor, běžel jsem za Johnem a Mattem.  Vyrušil jsem Ashe z nahrávání bubnování pro Andyho, ale teď mi to bylo fakt jedno.

,,Luku, teď se to fakt nehodí!" řekl naštvaně John a stopl Ashe v nahrávání. Ten jen něco hlasitě zařval, ale moc jsem mu nerozuměl. Andy seděl vedle Johna a měl ruce v klíně.

,,Johne, sorry, ale já musím odjet." řekl jsem bez dalších zbytečných řečí.  ,,Je to otázka života a smrti. Fakt musím." dodal jsem, abych dodal na vážnosti situace.

,,Luku-" povzdechl si Matt. Hned byl ale přerušen Johnem.

,,Já tě nemůžu jen tak nechat odejít. Musíš tady teď nahrávat!" řekl John a povzdechl si.  ,,Promiň, ale nejde to."

Vybuchl jsem. Začal jsem na něj řvát, že je moje matka v nemocnici a já nehodlám být tady, když mám být u ní. John povolil a nakonec mě pustil.

Vím, že nebylo hezký využít mé matky, ale vím, že John by mě jindy nepustil.

,,Luku?" ozvalo se za mnou, když jsem si balil do batohu potřebný věci. Byl to Andy.

,,Co?" podíval jsem se na něj.  Nic neříkal.  ,,Andy, já spěchám. Jestli máš něco na srdci, zrychli to." řekl jsem a hodil si batoh na záda. Andy si odkašlal.

,,Já jen, jestli je to pravda. To s tou tvou matkou?" zvedl obočí a založil si ruce na hrudi.

,,Proč si myslíš, že by to nebyla pravda?" nechápal jsem. Posunul jsem si batoh kousek dál, protože mi padal.

,,Já jen tak. Chováš se jako já, když chci být s Juliet a musím být ve studiu." propaloval mě těma jeho modrýma očima a šklebil se na mě.

,,Fajn, dostal jsi mě. Neříkej to Johnovi." vzdal jsem to a vyšpulil jsem na něj ret. Začal se smát.

,,Neboj, nejsem práskač." ujistil mě.

,,To doufám." usmál jsem se.

,,Ta holka-" začal. ,,Jak, že se to jmenuje?" zeptal se.

,,Mel." řekl jsem. ,,Melinda." opravil jsem se. 'Mel' ji můžu říkat jenom já!

,,Aha. Tak ji pozdravuj. Přeju vám to, aniž bych vás někdy viděl spolu." zasmál se. Poděkoval jsem mu a pak hned vyrazil ze studia.

Chytil jsem si taxík a jel směrem rovnou letiště.

Melindo, za pár hodin se uvidíme.

MELINDA:

Čekala jsem přes pět hodin, než se Luke konečně ozval. Stihla jsem zkouknout tři filmy a u toho sníst všechnu tu čokoládu. Připadala jsem si jako balón.

Ležela jsem na gauči a hladila si své ploché, ale naprosto přecpané břicho.

,,Ahoj broučku." špitla jsem. ,,Tady maminka." pokračovala jsem. ,,Ne, aby tě napadlo udělat to samé, co tvůj sourozenec, ano? Ty vyrosteš a pak mi budeš drásat nervy, rozumíme si, že?"