Úhel pohledu (DNF)

3.

10/07/2022

George pov:

Probudil jsem se. Byla sobota a slunce mi svítilo do očí. Jack měl přez mne přehozenou ruku a spal. Usmíval se, na rozdíl ode mě.

Včerejší noc byla snad jedna z nejhorších, které jsem s Jackem kdy zažil. Proč ho nechávám? Hrozně bych si přál, abych od něho mohl pryč už navždy. Nechci s ním být. Mám ale strach. Nemám to komu říct. Možná Marcovi, kamarádovi z jiné třídy, se kterým se znám od školky. On by mi nejspíš mohl pomoct. Dlouho jsme se teď neviděli, jelikož byl nemocný.

Otočil jsem se na Jacka. ,,Vstávej." lehce s ním zatřásl.

,,Kurva to ale svítí," podíval se na mě. ,,Co kdybys mi šel udělat snídani do postele? Třeba takhle palačinky?"

Jo jasně. Jsem tvůj sluha, viď? Vstal jsem a zamířil první do koupelny, kde jsem si opláchl obličej studenou vodou. Podíval jsem se do zrcadla a uviděl, že mám na krku stále fialové fleky. I na hrudi a na nohou. V tomhle stavu přeci nemůžu jít domů. Co by mi na to řekli rodiče? Ti přeci neví, že mám kluka.

,,Na, tady máš ty svoje palačinky." donesl jsem mu talíř se snídaní do postele.

,,Dík," sedl si a pustil se do jídla. ,,Ty si nedáš?"

,,Nemám hlad."

Jack si ukousl kus palačinky a přitáhl si mě blíž k němu. Spojil naše rty a předal mi kousek palačinky z jeho úst do mých.

,,Hezky jez. Jo jinak sorry, že jsem to včera tak přehnal s tím líbáním na těle. Ale to zmizí." Vůbec to nezní omluvně. Určitě to udělal schválně.

,,To nevadí..." uhnul jsem pohledem. Nechtěl jsem se dívat na to jeho nahé tělo, které jsem tak nenáviděl, ale zároveň miloval.

,,Půjdu domů. Vzpomněl jsem si, že musím mamce jít pomoct do práce." zalhal jsem.

,,V sobotu?"

,,J-jo. Dneska výjimečně."

,,Fajn, no."

Oblékl jsem se a otevřel dveře, abych mohl už konečně vypadnout od toho úchyla.

,,Pusu na rozloučenou nedostanu?"

,,Jo, promiň." otočil jsem se a dal mu velkou pusu na tvář.

,,Budeš mi chybět, Georgi. V pondělí se uvidíme."

Nic jsem na to neřekl a odešel jsem.

Seběhl jsem schody a běžel pryč z bytu. Kupodivu jsem nepotkal ani jednoho jeho souseda, který by se na mě znechuceně díval.

Venku byla zima, jelikož byla půlka března. Měl jsem i šálu a tak jsem zakryl ty hnusný sračky, které mi udělal.

Odemkl jsem dveře od domu. ,,Čau, mami."

,,Ahojky. Tak co u Jacka?"

Vypadá to, že má dneska dobrou náladu. Mamka je totiž hrozně náladová. Jednou mě miluje, potom by mě nejraději nechala zemřít hlady.

,,Um, tak bylo to fajn. Hráli jsme videohry, dívali se na film a byli se projít venku."

,,Hlavně, že jsi se bavil. K obědu budou špagety. Měl jsi snídani?"

,,Ano, měl." falešně jsem se usmál. Bez dalšího slova jsem běžel do pokoje. Zavřel jsem dveře a začal brečet.

Po chvíli jsem vzal do ruky telefon a napsal Marcovi.
_______________________________________
Marc :⁠-⁠P
@.markie_marcoblack

         18.03.2022. sobota 11:43

                                   Ahoj...můžu k tobě
                                   zajít? Chtěl bych se
                                   ti s něčím svěřit

Ahojky. Přijď
teď, protože
pak nebudu
mít čas, oki?
                                   Už jsem na cestě.
                                   Proč nebudeš mít
                                   čas?

Přijede ke
mně spát
spolužák
_______________________________________

Marco byl už od mala můj nejlepší kamarád. Naši rodiče se také znali od dětství. S Marcem jsme spolu chodili do školky, přespávali u sebe klidně i tři dny v kuse.

Když jsme začali oba chodit do školy, on sice až o rok déle, každý jsme byli jinde. On dojížděl, protože podle jeho rodičů základní škola tady ve městě, kam jsem chodil já, nebyla dost dobrá, pro někoho, jako je on.

Byl vždycky ten nejchytřejší a později ho dali o třídu výš. To je také důvod, proč jsme spolu ve třetím ročníku na gymnáziu. Jsem za to rád, ale bych bych raději, kdyby byl můj spolužák.

Měl kratší černé vlasy, hnědé oči, které byly podobné těm vietnamským a lehce tmavší pleť. Výškově byl o kousek menší než já.

Za sedmnáct minut jsem zazvonil. Marco mi s úsměvem otevřel a obejmul mě. To jsem vážně teďka potřeboval. Usmál jsem se a obejmul jsem ho nazpátek.

,,Pojď do pokoje. Rodiče nejsou doma." Marco se zarazil se a otočil se na mě. Ušklíbl jsem se nad tím, jak moc divně to znělo.

Posadil jsem se na jeho židli ke stolu a on na postel. Seděli jsme naproti sobě.

,,Tak?" zeptal se Marco.

,,Musím se ti s něčím svěřit. Nevím, jestli to bude jednoduché říct, ale musím."

Marco se zatvářil ustaraně. ,,Povídej."

Začal jsem mu říkat o mém vztahu s Jackem. Jak se ke mně chová, a jak mě bije. Svěřil jsem se mu do nejmenších detailů. Málem jsem se tam rozbrečel a můj hlas se třásl jako mé nohy a ruce. Po dlouhém vyprávění jsem sklopil hlavu a čekal.

Marco vstal, zvedl mě ze židle a obejmul mě. ,,Georgi, to mě opravdu strašně mrzí. S tím něco uděláme."

,,Uděláme? Notak vrať se do reality."

,,Nějak to přeci půjde. Řekneme to řediteli, třeba."

,,Z toho bude průšvih. Celá škola o tom bude vědět. A Jackova parta si nás najde a zmlátí nás."

,,Tak ať si mě třeba zmlátí! Já tě v tom prostě nenechám."

Už jsem to nevydržel a začal jsem mu brečet do ramene. ,,Děkuju..."

,,Neděkuj mi. Pro kámoše všechno."

Zazvonil zvonek. Oddělili jsme se od sebe a Marco se tvářil zmateně. ,,Co? To už přijel Clay?"

898 slov