Úhel pohledu (DNF)

45

26/02/2023

George pov:

,,Koukáš na hvězdičky?" Clay mě vyrušil z myšlenek.

Seděl jsem na otevřeném okně a teplý vítr mi cuchal vlasy. Tady nebyla žádná světla, a hvězdy šly proto krásně vidět. Vždycky jsem byl tak trochu naštvaný na pouliční světla, protože tak moc svítila, že na noční obloze nešlo nic vidět.

,,Jo...Koukám na ně. Tady jdou krásně vidět."

Clay ke mně přišel a posadil se vedle mě. ,,To máš pravdu," řekl. ,,Tady jsou mnohem lépe vidět."

Mlčky jsme tam seděli. Kluci dole něco tropili v kuchyni, až šlo slyšet padání nádobí.

,,Co tam dělaj?" zeptal jsem se.

On se zasmál a odpověděl: ,,No, snaží se udělat takovou druhou večeři. Kája dostal hroznou chuť na palačinky a oni jsou tak tupí, že prostě neumí udělat těsto."

,,To si děláš srandu?" pochechtl jsem se. ,,Doopravdy?"

,,Jop."

,,Neměli bychom jim pomoct?" po další ráně spadlé misky jsem už začal váhat. ,,Will přeci říkal, že se nic nesmí rozbít."

,,Můžeme...Ale můžeme být i tady, jestli chceš?"

Udiveně jsem na něho zamrkal. Jak já bych rád...

,,Budeš na mě ještě dlouho koukat?" pobaveně mi luskl prsty před obličejem.

,,Ou, promiň. Jenom jsem se zamyslel, no...um...asi potřebují pomoc, nemyslíš?"

,,Asi jo."

Oba dva jsme se zvedli a šli po starých schodech dolů. Když jsme po dlouhé chodbě došli do kuchyně, vypadalo to tam jako kdyby tam někdo hodil granát.

,,Co si děláte prdel?" Clay se začal pobaveně smát a koukal sem a tam.

Kluci měli na sobě spoustu mouky a úsměvy měli od ucha k uchu. Jen se tak nevinně pohupovali.

,,Pomůžete nám to uklidit?" zeptal se Karl.

,,Asi budeme muset," řekl jsem a vzal plastovou misku ze země. ,,Budeme muset ale pohnout. Will se může každou chvíli vrátit z nákupu."

Natáhl jsem se pro další misku na zemi, ale Clay udělal to samé. Dotkli jsme se omylem rukama a já hnedka uhl. ,,Promiň..." omluvil jsem se rychle.

,,V pohodě. Nic se nestalo."

,,Jsem zpátky!" Will nesl tašku jídla a postavil ji na stůl v kuchyni. Rozhlédl se po čisté místnosti. ,,Hm? Neměly být hotové palačinky?"

,,Em...Zjistili jsme, že nemáme
mléko." zalhal Nick.

,,Ach tak. Tak tady jedno je." vytáhl jedno z tašky a podal mu to.

,,Dík..."

,,Já to klidně udělám." nabídl jsem se.

Karl a Nick si oddychli a usmáli se.

,,Já ti pomůžu." řekl Clay a mně začal čím dál tím víc přitahovat.

Po dlouhé době. Je to krátká kapitola, ale alespoň něco :)

410 slov