Úhel pohledu (DNF)

39.

Clay pov:

,,Tak si to tam užij. Žádné kraviny, jasný?" Mamka mi podala velkou tašku a tvářila se trochu ustaraně.

,,Budu v poho, díky. Tak se měj." V Londýně si to určitě užiju. Měl jsem dobrou náladu, a tak jsem jak idiot, v šest ráno, bežel na autobusovou zastávku, abych dojel za Jackem domů.

George pov:

Otevřel jsem oči a podíval se na hodiny. Bylo devět ráno a já měl pocit, jako kdybych vůbec nenaspal jedenáct hodin. Oči mě začaly nepříjemně pálit. Napadlo mě, že bych si je mohl jít opláchnout vodou a potom si jít zpátky lehnout, ale nešlo mi vstát. Nejspíš jsem byl ještě unavený. Neřešil jsem to tedy a bolest začal ignorovat.

,,Georgi? Tak vstávej už." Mamka se mnou třásla.

,,Co? Kolik je?"

,,Skoro jedna odpoledne. To jsi celou noc ponocoval?" Odprskla.

,,N-ne. Šel jsem spát brzo."

,,Začni něco dělat! Máš tady bordel jak v tanku. A na jídlo přijdeš, až si uklidíš," Otočila se a došla ke dveřím. ,,Je ti sedmnáct a ani pokoj si neumíš udržet čistý. Co kdyby přišla nějaká návštěva?"

Jen jsem dál ležel v posteli, přikrytý dekou.

,,Georgi! Mluvím s tebou sakra."

,,Já nevím. Prostě bych jim řekl, že jsem něco hledal a nestihl to potom uklidit."

,,Lhát se nemá!" Práskla dveřmi.

Co jsem měl teda říct? Poslední dobou má vážně špatnou náladu. Všechno, co řeknu, nebo udělám, je špatně. Už nevím, jestli dělám dobrá rozhodnutí nebo ne.

Dostal jsem žízeň. Na stolku vedle mě byla sklenička. Nebyla daleko, ale ani blízko. Tak na co čekáš? Vem si ji prostě. Trochu se zvedni. Dál jsem civěl na tu špinavou nádobu plné vody. Zavřel jsem znovu oči. Vůbec jsem neměl energii
vstát. ,,Sakra..." Pomalu jsem se zvedl a seděl. Koukal jsem po pokoji a přál si, aby byla noc a já mohl spát. Vstal jsem a lehce se mi zamotala hlava. ,,Sakra." Zanadával jsem znovu. Otevřel jsem okno a shlédl dolů na ulici. Pár lidí tam chodilo.

Vzal jsem oblečení poházené na zemi do rukou a šel ho hodit do koše na prádlo v koupelně. Mám si vyčistit zuby? No výjimka nevadí. Vyčistím si je večer před spaním. Vrátil jsem se zpátky do pokoje a uvědomil si, že je tady vážně bordel. Špinavé nádobí, učebnice a různé papíry na zemi, ale i na stole. Prach, poházené tužky. Také byl plný koš, který skoro přetékal odpadky. Jak jsem tady mohl takhle být? Však je to otřesné.

Během toho, co jsem sbíral učebnice jsem se často zastavoval nad tím, abych si je prohlédl. ,,Ten vypadá docela divně," Prohlížel jsem si portrét nějakého panovníka v dějepisu. Vzal jsem knížku matematiky a otevřel ji. ,,Tohle jsme se učili?"

,,Georgi! Uklízíš?!" Zavolala mamka zezdola.

,,Jo!" Narovnal jsem učebnice na sebe a položil je na volné místo na stole. ,,Měl bych asi první něco udělat se stolem."

,,Tak co? Máš tam hezky uklizeno? Já si to zkontroluji."

,,Ještě ne. Jen pár mi toho zbývá." Nabral jsem si rýži a dal si na ni omáčku.

,,Jak jako, že ti toho ještě pár zbývá? Říkala jsem, že se půjdeš najíst až teprve, když budeš mít pokoj jako nový!"

Nechtěl jsem se na ni otočit. Stál jsem u kuchyňské linky a koukal na talíř plný teplého jídla. Položil jsem ho. ,,To se nemůžu ani najíst?"

,,To máš takový hlad? Včera na večeři jsi toho snědl dost."

,,No a?"

,,Nebuď drzej!"

Zamířil jsem si to ke schodům.

,,Víš jak to je," Řekla ještě a já se zarazil. ,,Bez práce nejsou koláče."

Zavřel jsem se v pokoji a sedl si na židli. Civěl jsem do okna na nějaké budovy. Slyšel jsem, jak se nějaká skupinka dětí směje. Mezitím, co oni se baví, já tady musím uklízet, abych dostal jako otrok najíst. Měl jsem si prostě sednou a jíst. Máma bude mít přeci jenom kecy pořád. Stěží jsem vstal a vzal mokrý hadr.

641 slov