Úhel pohledu (DNF)

46.

26/03/2023

George pov:

,,Tak žádné tleskání, ju?" uchechtl se Nick a odešel do vedlejší místnosti, dívat se na televizi. Nechal otevřené dveře, pro jistotu.

,,To je...To je idiot.." řekl jsem a snažil se vyhnout Clayovýmu pohledu, aby neviděl mé červené tváře.

,,To my bychom mu tohle měli říkat. Ani bych se nedivil, kdyby tady Karl a Nick dělali to "tleskání"."

,,To snad ne, ne?"

Pokrčil rameny. ,,Kdo ví?" vytáhl misku z šuplíku. ,,Bude tohle stačit na palačinky?"

Zakroutil jsem hlavou.

,,Dobře.." vrátil ji zpátky. ,,A co tahle?" ukázal o něco větší mísu.

,,Ta by šla. Tak jo, budeme potřebovat hladkou mouku, mléko a sůl na začátek." vzal jsem mléko z kuchyňské linky, které tam Will před chvílí položil. Clay mezitím vzal mouku a sůl. ,,A ještě vajíčka." dodal jsem.

,,Kolik?"

,,No...dvě až tři."

,,Okej, beru dvě. Chytej!" hodil vajíčko skoro přes celou kuchyň a já ho jen tak tak chytil.

,,Co blbneš? Zrovna jsme to tady uklidili."

,,Prosím tě, však já bych si to po sobě uklidil." vzal odměrku, která už byla nachystaná na kuchyni a vylil tam 400ml mléka.

Já si chystal pánvičku s rozpáleným olejem. Clay po chvíli donesl misku a začal hledat naběračku. Když už ji našel, dal na pánvičku první várku.

Já bral pět talířů a postavil je vedle sporáku.

,,Něco zkusím." vzal pánvičku do ruky a vyhodil na ní palačinku do vzduchu. Ta se obrátila a spadla zpátky na pánev. ,,Tadá!"

,,Hustý!" řekl jsem nadšeně.

,,Abych byl upřímný, tohle se mi podařilo úplně poprvé. Většinou to skončilo někde na zemi, bodejť na stropě."

,,To fakt?"

,,No jo."

,,Tak, pánové a dámo," ušklíbl se Clay na Nicka, ,,zde máte své mistrovsky udělané palačinky s marmeládou, pro dámu, a nutellou pro pány." každému položil talíř na stůl.

Všichni poděkovali a pustili se s chutí do jídla.

V televizi nedávali nic zajímavého. Po hodině Will usnul na křesle a Karl s Nickem spali na gauči. Karl spal na Nickové hrudi a já se pousmál. Alespoň někdo má ve vztahu štěstí. Pomyslel jsem si a vzpomněl si na Jacka. Poslední dobou s ním tolik času netrávím a je to skvělý pocit. Na druhou stranu mám strach, co bude dál. Přeci jenom mu to musím vynahradit. Když jsem očima zaostřil před sebe, Clay na mě koukal.

,,Copak?" zeptal se mě mile.

,,Um...Nic. Jsem v pohodě."

,,Hm." vzal tři deky. Jednou přikryl Willa, druhou ty zamilované hrdličky a třetí mě.

,,Děkuju."

,,Půjdu umýt nádobí."

,,Co se děje?" zeptal jsem se ho tentokrát já.

,,Nic se neděje. Jenom mi přijde, že jsi...No smutný."

,,Ne. Vážně nejsem. To nic není. Jsem jenom unavený..." nevypadalo to ale, že bych ho přesvědčil.