Úhel pohledu (DNF)

51.

13/09/2023

George pov:

Včerejší den se toho už moc nestalo. S Clayem jsem neprohodil ani slovo, i když se snažil ke mně přiblížit a promluvit na mě. Jenom jsem ho ignoroval a on to po několika pokusech vzdal.

Teďka jsem velice neochotně připravoval dort na oslavu. Kluci taky pomáhali, samozřejmě. Nick a Karl měli na starost výzdobu. Will vzal Claye někam do lesa, aby o oslavě nevěděl. Proč zrovna já musím dělat dort? Několikrát mi cinkal mobil, protože mi psal Jack. Po několika dalších vteřinách už jsem to nevydržel. Utřel jsem si ruce od mouky a vzal do ruky telefon.

Jenom jsem se nechutně zatvářil a dal si telefon do kapsy. Opřel jsem se zády o kuchyňskou linku a prsty si zarýval do boků. Měl jsem v sobě tolik vzteku, který jsem nemohl vypustit ven.

                                ***

Tak a teď byla řada na mně. Musel jsem jít Clayovi popřát všechno nejlepší. Natáhnul jsem pomalu ruku a lehce stiskl tu jeho. Nedíval jsem se mu ani do očí a jen jsem řekl: ,,Vše nej." a dal jsem mu malou krabičku.

Posadil jsem se na gauč k ostatním. Will s Nickem vypadali nervózně a Karl naštvaně. Řešit jsem to ale nehodlal. Chtěl jsem prostě jet už domů.

Clay otevřel malou červenou krabičku, kterou jsem mu dal já. Když uviděl, co je uvnitř, trošku se usmál. Vzal prstýnek a nasadil si ho na prostředníček. Tam mu byl ale příliš malý, tak si ho zkusil dát na prsteníček pravé ruky. Tam mu doslova seděl perfektně.

,,No, tak ode dneška jste novomanželé." nemohl si odpustit Nick a všichni se zasmáli. Až na mě. Překřížil jsem si ruce. Clay se na mě zvědavě podíval a úsměv mu ze rtů sklesl. Nic ale neřekl.

,,Tákžé? Jdeme nakrájet dort?" zeptal se Karl, ale aniž by čekal na odpovědět, vzal nůž a chystal se dort rozkrojit.

,,Ne, počkej! Ještě nesfoukl svíčky!" Zadržel Will Karla.

Clay se předklonil nad stůl, dal na dort svíčky jedničku a osmičku a zapálil je. Zavřel oči a usmál se.

Clay pov:

I přes to, že jsem měl zavřené oči, jsem stále viděl tu krásnou výzdobu. Balónky, stužky, sladkosti, barevné ubrousky a tácky...také jsem viděl, jak mě Will přivedl zpátky na chatu a kluci mě překvapili
s výkřikem: ,,VŠECHNO NEJLEPŠÍ!"

usmál jsem se ještě víc. A přání? Jaké bych si tak mohl přát? Otevřel jsem oči a přestal se usmívat.

,,Co je?" zeptal se Nick.

,,Já jen...nevím, co si mám přát." začal jsem se rozhlížet po místnosti, jako kdyby mi to mělo pomoci vymyslet přání na celý rok. Potom jsem očima sklouzl na George, který se na mě tázavě a upřeně díval.

,,Už asi vím.." řekl jsem potom. Zavřel jsem oči a sfouknul svíčky s přáním v hlavě.

,,Tak co sis přál?" zeptal se Karl.

,,Víš přece, že se to nesmí říkat," usmál jsem se. Ještě jednou jsem se podíval na George, ale neseděl tam. ,,Kam šel George?"

,,Tady," řekl neutrálně. Vzal mi mou pravou dlaň a zvedl ji tak, abych viděl prstýnek od George. Byl to tlustší stříbrný prsten. ,,Dávej na něho pozor..."

,,Jasně, budu.."

Věděl jsem, že on takový přesně nosil. A dal mi ho i přes to, co jsem mu řekl. Cítil jsem se ještě hůř, ale nechtěl jsem se tak cítit. Rozhodně ne na moje  narozeniny.

                                 ***

Přišla jedna hodina ráno. Za pár hodin už budeme muset být doma, ale nevypadalo to, že bychom se chystali spát. Karl s Nickem s alkoholem nešetřili a jak se dalo čekat, Nickovi bylo špatně. Karl byl veselejší více než obvykle bývá. Will zpočátku alkohol vůbec nedovolil, ale stejně si dal a potom znova a znova. Teďka spal na pohovce a klidně oddychoval.

Kouknul jsem na George, který teďka přikrýval Willa dekou. George se podíval na mě a uhnul pohledem. On byl jediný, který si nic nedal. Já měl pouze panáka vodky.

,,Georgi?"

,,Co?"

,,Pojďme si promluvit, prosím."

Nadechl se a řekl nejistě: ,,Fajn."

Otevřel jsem dveře od terasy, takže budeme vidět sklem na kluky, kdyby se něco stalo. Zavřel jsem dveře a otočil se k nim bokem tak, abych před sebou viděl George.

,,Um..já bych-" nestihl jsem ani doříct krátkou větu. George mě rychlostí blesku obejmul kolem zad a přitiskl jeho hlavu na mou hruď.

,,Um..." vydal jsem ze sebe. Je to naše první obejmutí?

,,Promiň...promiň za všechno."

,,Ne, ne, to já se ti chci omluvit za všechno. Neměl jsem bejt tak hnusnej...promiň." obejmul jsem ho nazpátek a pohladil po zádech.

,,Takže...už dobrý?"

,,Jo...zapomeňme na to."

,,Dobře."

Oddáhl jsem se od něho a koukali jsme si navzájem do očí.

,,No um, tak asi bychom měli jít zpátky." řekl jsem po nějaké době trapného ticha.

,,J-jo.." usmál se, ,,A Clayi?"

,,Jo?" sundal jsem si boty.

,,Já jen...um."

,,V pořádku, omluva se přijímá, jestli ti to nedošlo."

,,Jo to jo, ale já jen-"

,,Clayi, Gogy! Pojďte si dát soutěž v tom, k-kdo stihne nejrychleji sníst...jak se to jmenuje? Jo už vim! Banán!"

,,Cože?" uchechtl se Clay. ,,To není fér, ty máš zkušenosti s Karlem.

,,Vo to kurva lepší, protože vyhraju!" ukázal na mě provokativně prostředníček.

,,Fajn! Přijímám výzvu."

George pov:

Proč jsi to musel přerušit, Nicku? Chtěl jsem mu jenom říct, že už se nechci hádat.

               ____________________

Tak jste se dočkali :) Kdo si počká, ten se dočká.

Nechci se omlouvat za to, že jsem byla neaktivní, protože za to nemůžu. Mentální zdraví má přednost, a každý se s tím musí vyrovnat nějak jinak. Někdo je i přes to stále produktivní, ale někdo zase ne a ztratí veškerou motivaci k tomu něco dělat, i když by hrozně chtěl.

Příběh chci dokončit hrozně moc, ale není to lehké a to mě hrozně sere. Sere mě to, že si nemůžu v klidu sednout a začít psát pár slov.

Mám vás ráda <3
                                              Eleanor W.