Úhel pohledu (DNF)

33.

23/11/2022

George pov:

,,Georgi, můžeš na chvíli?" Zastavila mě učitelka výtvarky. ,,Musím se tě na něco zeptat."

,,Nechci na uměleckou školu." Viděl jsem Claye, jak u skříněk zírá do telefonu a upravuje si vlasy. V pondělí jsem se s ním domluvil, že pojedu k němu.

Učitelka mě z ničeho nic chytla za rukáv a odtáhla si mě do jedné učebny.

,,Co zase chcete?!" Vyjel jsem po ní.

,,Není důvod být na mě
nepříjemný," Ukázala na mé paže. ,,Sundej si tu mikinu."

,,Tak to ani omylem."

,,Zase je máš obvázané, že ano?"

,,Co je Vám do toho?!"

Hlasitě si povzdechla. ,,Jestli máš nějaké problémy, můžeš mi to říct. Pokud tě doma bijou-"

,,Nikdo mě nebije! Jsem jenom nešikovnej. Kolikrát Vám to budu ještě říkat?!" Vyšel jsem ven a práskl dveřmi. Měl jsem na celý svět vztek, a bál jsem se, že si ho teď vybiju i na Clayovi.

,,Čau."

Clay vzhlédl. ,,Ahoj," Víc si mě prohlédl. ,,Je ti něco?"

,,Ne." Překřížil jsem si ruce a podíval se na Jacka, který si teprve nazouval boty. Naše oči se setkaly a já ihned uhl pohledem zpět ke Clayovi.

,,Vypadáš naštvaně. A co ty dveře, kterými si prásknul?"

,,To nic. Jenom blbej den ve škole." Řekl jsem otráveně.

,,Tak to chápu. Cestou si o tom můžeme pokecat." Usmál se na mě a mne jeho úsměv donutil se usmát taky.

Cestou na autobusovou zastávku jsem mu říkal o dnešku.

,,Myslel jsem si, že to tím zkoušením z ájiny skončí, ale teď si mě ještě odtáhne Krejčovská a zase se mě ptá, co mám s rukama." Protočil jsem očima a kopl do hromady sněhu.

Clay na mě chvíli zíral. Věděl jsem, že se mi podíval na paže, i když jsem je měl zakryté bundou. ,,No a co s nima máš?"

,,Nic...jen trochu no...jak to říct," Snažil jsem se najít správné slovo. ,,Doničené?"

,,Doničené?!"

,,Jo..teda ne úplně tak. To bylo silné slovo."

Už na to nic neřekl. To mě trochu znervóznilo.

Clay pov:

Hledal jsem klíče v batohu a u toho se podíval na George. ,,Co je ti?"

,,J-jen mi je trochu blbě z autobusu."

,,To bych nečekal, že se ti za patnáct minut cesty udělá zle." Zasmál jsem se. Otevřel jsem dveře a Georgovi se otevřela pusa dokořán.

,,Páni." Vyhrkl.

,,Hezkej barák, co?"

,,Jo! Ty kráso," Sundal si bundu a conversky a běžel dovnitř na chodbu. Přimáčkl obličej na akvárko. ,,Raz, dva, tři..." Začal počítat.

,,Dvacet jedna ryb a ještě dva malí šneci." Pobaveně jsem koukal na George, který sledoval rybičky.

Někdo bouchl hlavními dveřmi. Podíval jsem se za sebe a uviděl ségru, která přišla z kroužku. ,,Ahoj." Pozdravil jsem.

,,No čau. Kdo to je?"

,,George."

,,Ahoj," Pozdravila ho a odběhla do pokoje. ,,Jo a Clayi?!"

,,Ano?!"

,,Mamka dneska bude déle v práci, takže si máme na večeři dát pizzu!"

,,Dobře!" Mňam pizza. ,,Zůstaneš na večeři?"

George odtrhl pohled od malých stvoření ve vodě. ,,No já nevím. Možná? Rodiče stejně budou pryč."

,,Proč?"

,,Mamka bude v práci. Má toho nějak moc, takže se vrací až někdy v devět večer. A táta furt chodí s kámošema na pivo."

,,Je to...alkoholik?"

Zamyslel se. ,,To asi ne, ale do hospody chodí často. Um m-měli bychom asi zajít do tvého pokoje."

,,Jo. Dobrý nápad. A není ti vedro?"

,,Ne, dobrý. Tu mikinu si nechám."

,,Jasně." Zajímá mě, co máš na těch rukou. Řekni mi to, prosím.

Hm co napsat? A ten Marco, až zjistí, že George byl u Claye 😏

580 slov