Úhel pohledu (DNF)

10.

Tak teda měla jsem velice kvalitní sluchátka. Za deset dní přestaly fungovat. 300 korun v prdeli.

15/08/2022

Clay pov:

Stáli jsme teď oba venku. Bylo zataženo. George se na mě díval...
jak to popsat? jako kdyby měl strach. ,,Neboj se. Jen mi prosím popravdě odpověz."

,,Fajn." Řekl tiše.

,,Víš, jak jsem včera řekl, že je Jack můj nejlepší kámoš?"

,,Jo."

,,Tak dneska ráno mi napsal. Ptal se, od kdy se my dva bavíme, a co jsi dělal se mnou u Marca."

Najednou zbystřil. ,,Jack? Co jsi mu napsal?"

,,Jen, že jsi včera přišel a byl jsi nějaký nesvůj. Nic víc."

,,Jak jako nesvůj?"

,,No, myslel jsem, že ty a Jack se kamarádíte, ale to si už nemyslím. Myslím, že jste-"

,,Něco víc?!"

,,Cože? Ne. To určitě ne. I když řekl mi, že má..."

,,Co má?"

,,Ale nic." Kluka. ,,Vy dva jste se pohádali?"

,,Um..." Zastrčil si ruce do kapes a shlédl dolů.

,,Je ti zima?" Zeptal jsem se.

,,Jo...už půjdu domů."

,,Ty mi neodpovíš?"

,,Sakra co je ti po tom, jak vycházím s Jackem?!" Vyjel na mě.

,,Hele klid. Nechtěl jsem tě urazit, nebo tak. Jen mi prosím odpověz."

Díval se mi nenávistně do očí. Co jsem udělal?

,,V životě jsem nepotkal tak otravného člověka, jako jsi ty. Kdyby si lidi k tobě chodili povídat o svých problémech, slyšeli by víc otázek, než rad!"

,,Možná bych ti mohl dát radu, kdyby jsi mi sakra řekl, co ti přelítlo přes nos! Jestli jste se Jack a ty pohádali, tak to chápu."

George pov:

Sakra, sakra, hlavně nebreč. Nehádej se s ním. Neříkej mu pravdu. Vymysli něco... DĚLEJ!!

,,Tak jo fajn!" Hlasitě jsem si povzdechl a uklidnil se. ,,Já jsem s Jackem kamarád a vlastně jsme se pohádali kvůli kravině." Lháři.

,,No vidíš to. Nebylo to tak těžké, že?"

,,Takže? Nějaká rada?" Překřížil jsem si ruce.

,,Čí je to chyba?"

,,Je to moje chyba. Udělal jsem něco, co jsem neměl. Neptej se ale, co jsem udělal špatně."

,,Nebudu se tě dál ptát. Měl by jsi za Jackem zajít. Nejlépe dneska. Klidně tě dopovodim."

,,Jo...dobře." sakra....do prdele.

,,Byl jsem u něho v bytě párkrát. Teďka ale nevím kudy."

,,T-tudy."

Já a Clay jsme šli vedle sebe. Celou cestu jsme nic neřekli. Litoval jsem svého rozhodnutí. Mohl jsem Clayovi říct, že za Jackem zajdu později. A teď tam jde se mnou i on.

,,Clayi počkej."

,,Hm?"

,,Já... nemůžu... tam jít..."

,,Co? Proč ne? Už tam skoro jsme. Tady to poznávám."

,,Prostě nemůžu. Já nevím, co mu mám říct."

,,Ahaa. Prostě se mu omluv. Jestli jsi jeho kámoš, tak to bude v pohodě."

,,I přes to, že se hádáme chvíli?"

,,Jak dlouho?"

,,Týden? Možná víc. Nevím."

,,To dáš. Tak pojď. Už jsme tady."

Georgi, ty idiote blbej!!

,,Tak zazvoň."

Ruce se mi klepaly. Zazvonil jsem na Jacka.

,,Ano?" Zeptal se Jack.

,,To jsem...tady George. Můžeme si p-promluvit?"

,,Aleeee, Georgi~ Jasně. Doufám, že máš ty šaty."

,,Jaké šaty?" Zeptal se Clay.

,,To je Clay? Čau, kámo heh... ale to máš jedno. Jen taková sranda. Pojď dál, Georgi."

,,Tak zas někdy. Ahoj." Clay mi s úsměvem zamával a odešel. Vůbec nic netuší...neví, co mi teď udělal.

Otevřel jsem dveře do chodby. Vyšel schody do nejvyššího patra a uviděl svého kluka stát ve dveřích.

Jop, určitě mě teď máte všichni moooc rádi. Nečekali jste snad, že Clay pozve George k sobě domů a tam se dají dohromady??? Jen tak mimochodem, ani jeden ještě k tomu druhému nic necítí. Ouuu mě tak bolí tohle psát....

587 slov