Úhel pohledu (DNF)

24.

19/10/2022

Clay pov:

Uviděl jsem Jacka, jak se plazí po stěně a dívá se kolem sebe. I na strop, jako bych měl být Spiderman. ,,Georgi? Kdepak jsi?" Zeptal se.

George se snažil něco říct, ale nebylo mu rozumět. Musím rychle něco vymyslet.

Vběhl jsem i s Georgem zpět do pracovny, která byla vedle nás. Umm do skříně? Pod postel? Počkat proč mají postel v pracovně?

Byl jsem rád, že někdy umím rychle přemýšlet. Kdyby jsme se schovali pod postel, špatně by se mi George držel. Na druhou stranu ve skříni bych George mohl chytit tak, aby se nehýbal a taky bych mu lehce zacpal pusu.

Otevřel jsem skříň, která byla hned u dveří, a s Georgem jsem tam vlezl. Sedli jsme si, přitiskl jsem si ho na hruď a položil mu ruku na ústa. ,,Teďka ani necekneš."

Slyšel jsem, jak Jack chodí kolem. Otvírá různé dveře na chodbě. Ani ho nenapadlo jít do otevřených dveřích?

,,Haló?" Jop. Už ho to napadlo. Kdybych ty dveře zavřel, určitě by to slyšel. ,,Georgi? Clayi?" Vešel dovnitř. Škvírou jsem viděl, jak stojí před námi.

George se snažil vyprostit, ale pohl se sotva o centimetr. Nemohl vydat jediné slovo. Měl jsem trochu strach, že ho udusím.

Uvolnil se. Proč se tak uklidnil? Začal jsem se obávat, co během téhle vteřiny udělá.

,,Mhm!" Zasténal.

Ježiši to je kretén! To je takový kretén! Začal jsem mu nadávat v duchu. Tohle Jack musel slyšet.

,,Mámoo? To seš ty? Ty máš spát, jdi si lehnout!" Otočil se, odešel na chodbu a zavřel dveře. ,,Mámoo! Ty děvko! Jsi zase s Martinem?!"

Co to sakra mele? ,,To nemůžeš být alespoň dvacet vteřin v klidu?" Řekl jsem otráveně. ,,Vypadá, že Jack odešel do druhého patra."

Pomalu jsem otevřel skříň. ,,Pojďme." Musel jsem si dávat pozor. George sebou škubal, ale dalo se to zvládnout.

Došli jsme na konec chodby. Museli jsme se rychle obléknout, protože kdyby šel Jack dolů po schodech, viděl by nás.

George ale protestoval. Vzal jsem naše boty a jeho modrou bundu. Snad je to ona. Otevřel jsem vchodové dveře a přivolal výtah.

,,Už nemáš žádnou šanci se dostat zpátky," Výtah přijel a já s Georgem nastoupil. Rozjel se s námi dolů. ,,Nakonec to docela šlo. Na, obuj se," Sundal jsem mu ruku z úst. Měl jsem ji trochu oslintanou.

,,Nemohl jsem ani dýchat, ty zasraný pako! Co děláš?!"

,,Utírám do tebe tvoje sliny. A promiň. Nechtěl jsem, aby ti to bylo nepříjemné. Teďka si vem boty a bundu."

,,C... fajn!" Sedl si na zem a obul se. Vzal si na sebe bundu.

,,Neměl jsi mikinu?"

,,Neměl. Mám vše, co potřebuju. Telefon i klíče mám v kapse u kalhot." Zlostně se na mě díval.

,,Hele co tak čučíš? Budeš mi ještě děkovat."

,,Sklapni. Samozřejmě, že jsi to musel pokazit zrovna v tom nejlepším!"

,,Spíše v tom nejhorším," Opravil jsem ho. ,,A co to mělo znamenat v té pracovně?"

,,Co myslíš?"

,,Jak jsi na mě seděl a snažil se mě políbit."

,,Málem bych si i myslel, že mě nakonec necháš se s tebou vykousnout, ale udělal jsi to, co jsem měl v plánu. Odstrčil jsi mě a já mohl utéct. Ale posral jsem to a teď tady musím být s tebou!"

Otevřely se dveře. ,,Jdeme, Georgi. Georgi?"

,,Naser si!!" Rozeběhl se ke schodům.

Tak a dost! Během chvilky jsem ho doběhl. Dostal se na první podestu. Ruce jsem mu dal na ramena a zatlačil do země. Jemu se podlomily nohy a spadl na břicho. Já jsem si nad něho klekl a ruce mu dal za záda.

To nechcete mít George na starosti, když je na mol.

602 slov