Úhel pohledu (DNF)

49.

27/05/2023

Clay pov:

,,Koukej!" Ukázal mi Karl před obličejem žížalu. ,,Určitě jich bude mnohem víc!"

,,To je nechutný." řekl Nick, ale i tak se usmíval a hledal v trávě žížaly.

,,Tak tady jste."

,,Ahoj, Wille." pozdravili jsme ho všichni tři naráz.

Já se otočil za sebe a uviděl vedle Williama stát George. Koukal mi do očí, ale jakmile jsem s ním navázal oční kontakt, uhnul pohledem jinam.

Will, Karl a Nick na nás mlčky hleděli. Nick už o naší hádce musí vědět. Jsem si jistý, že mu to Karl řekl.

,,Um, přidáte se?" prolomil Karl trapné ticho.

,,Toto dělají malé děti, ale proč ne?" Will si dřepnul vedle mě.

,,Já se...půjdu se nasnídat." George se otočil a šel rychle zpátky domů.

,,Chudák..."

,,Není žádnej chudák, Nicku." řekl jsem ostřeji. Mám na George pořád vztek.

,,Není? Však ty jsi nám říkal, že na něho máme být něžní, protože má nějakej problém."

,,Já vím, ale...kurva jak se prostě včera choval, to nemělo žádný...sakra." Měl důvod, ale zase to nemusel tak přehánět!

,,Promluv si s ním." přikázal mi Will.

,,Teď fakt ne." odsunul jsem se o několik metrů dál od kamarádů a hledal žížaly.

Když jsem tak prohrabával trávu, něco mě seklo do prstu. Začala mi trochu téct krev. ,,Au." vzal jsem tu věc a uvědomil si, že je to část ořezávátka. Co tady tohle dělá?

,,Wille?" zeptal jsem se ho.

,,Ano?" Podíval se na mne.

Chvíli jsem přemýšlel, jestli mu to mám ukázat. ,,Ale nic," zvedl jsem se. ,,Budu hnedka zpátky."

Otevřel jsem další dveře a tentokrát tam George byl. Neslyšel mě přicházet. Byl schovaný v dílně, opřen rukama o dřevěný stůl a koukal ven z okna na velkou zahradu plnou květin.

Přišel jsem vedle něho, položil na stůl část z ořezávátka a zeptal se ho: ,,Co je tohle?"

Podíval se na to a oči se mu rozšířily. ,,Kdes to našel?!"

,,Venku. Je to tvoje?"

,,Ne! Tohle není moje!"

,,Tak proč tak vyvádíš?"

,,Mám nějaký důvod se takhle chovat!" otočil se a dal se na odchod.

Já promnul oči v sloup. Chytil jsem ho za zápěstí, přitáhl k sobě a následně jsem mu zápěstí pustil.

,,Nechci tvoji pomoc." zamumlal.

,,Víš moc dobře, že ji potřebuješ."

,,Ne. Pomoc potřebuju jedině od Marca."

,,No, jak myslíš."

Díval se na mě. ,,To je všechno?"

,,Co?"

,,Ty mi na to nic neřekneš?"

,,Jestli nechceš moji pomoc, nebudu o ni prosit."

,,Aha...tak no...jo..fajn. Já jen, že jsem tohle nečekal."

,,Hm." odcházel jsem z místnosti.

,,Počkej, Clayi! Zlobíš se na mě..?"

,,Jo. Myslím, žes neměl tak vyvádět."

,,Ale!" začal. ,,To je jedno...promiň.." zašeptal

,,Promiň, nerozuměl jsem ti."

,,Říkal jsem promiň.."

,,Za co přesně?"

,,Včera jsem na tebe neměl být takovej..."

,,To neměl no."

,,Kámoši...?"

Nech ho ještě. Karl to tak říkal ať mu neodpouštím. ,,Ne. Ještě ne. Tvoje slova mě ranila."

,,Tvoje taky.."

Už jsem na to nic neřekl. Prošel jsem kolem George a otevíral dveře. ,,Jo a ještě věc. Té věci, co leží na stole, by ses měl zbavit."

,,Když ono...to docela pomáhá na psychiku.." řekl tiše.

,,Ubližovat si?"

,,Jo.." chytil se za rukáv mikiny.

,,Jestli ti pomáhá na psychiku to, že tě něco bolí, tak nevidím důvod, proč bys měl od Jacka odejít, když tě bije." A potom jsem si uvědomil, co jsem to řekl...

551 slov