Úhel pohledu (DNF)

42.

Jack pov:

,,Moment moment," zadržel jsem George při jeho, v uvozovkách, skvělé výmluvě, ,,ty jedeš na celej týden pryč? A ani jsi mi to neřekl?!"

,,Jo...promiň...já...myslel jsem si, že jsem t-ti to už řekl," vykoktal se sebe a díval se do země.

,,Pane Bože. Co jsem já kdy komu udělal?" dal jsem si ruce do kapes a chvíli tak dále stál před Georgovým domem, ,,Takže se mnou prázdniny trávit nechceš. Chápu to."

,,Ne já...já bych s tebou byl rád, ale tady na tohle se těším celý srpen," otočil se za sebe a potom na mě, ,,Budu muset jít...a-ale jsem rád, že jsi se stavil."

,,To určitě. Takže se vracíte v sobotu?"

,,Jo," vypadal nervózně, ,,Um budu ti klidně každý den psát."

,,To není třeba," nasedl jsem zpátky na kolo, ,,však si to tam musíš užít. Beze mě. Chceš ode mě pokoj. Já tomu rozumím," probodl jsem ho pohledem. Děsně mě štve. Neustále se mi vyhýbá. Co bude příště? Půjde na pohřeb jeho sourozence, kterého ani nemá? ,,Pokud se ale dozvím, že jsi tam dělal něco za mými zády, máš to u mě spočítaný."

,,Neboj! Nic neudělám..."

,,To bys neměl."

George pov:

Zabouchl jsem dveře a zády se o ně opřel. Už zase....už zase z něho máš strach. UŽ ZASE!

,,Co ti je?" máma znovu přišla do chodby, ,,Proč tady zase byl ten černovlasý klučina? Co s ním máš?"

,,Je to...kamarád. Spolužák."

,,Co tu sakra chtěl? Byl tady už potřetí tenhle měsíc. A to je teprve desátého."

Přihlouplě jsem se zasmál. ,,N-no jo...asi," co na to říct? ,,nemám na něho čas."

,,To je od tebe hnusný."

,,Nemůžu za to."

,,Jistě, že můžeš. Chovej se normálně už. Akorát tomu chudáčkovi
ubližuješ."

Já? Já mu ubližuji? 

,,Řekneš už něco?"

,,Nemám ti na to co říct, mami."

,,Jak myslíš. Až se vrátíš, půjdeš s ním ven."

,,Co? Proč?"

,,Nebuď debil. Prostě to udělej. Možná bych mohla poznat jeho mamku a mít další kamarádku."

,,Cože? O tohle ti jde?"

,,Ženský věci. To bys nepochopil."

,,Jasný..."

,,Co ten Black? Marco? Kde je?"

,,Pořád někde cestuje s rodinou. Teď by měl být ve Švýcarsku."

,,C...tak nefér."

Kdyby jsi místo chlastání chodila do práce, možná bychom také mohli jet na dovolenou.

Máma si mě víc prohlédla, ,,Co tak čučíš? Běž někam jinam."

,,Však je to můj dům..."

,,Nebuď takový! Sakra už! Jdi do pokoje! A tam budeš do večeře."

Nabíječka, sprcháč, trička, kalhoty, dvě mikiny...dvě? Jenom dvě? Přestal jsem koukat, co všechno už mám sbaleno a zamířil si to rychle ke skříni. Popadl jsem ještě jednu mikinu a složil ji do kufru. Takže tři mikiny...,

Po balení jsem si lehl na postel a civěl do stropu. Mám všechno zabalený? Nechybí mi něco? Kufr ležel na zemi. Tma už zaplavila celý můj pokoj a byl čas spát. Zítra budu vstávat dřív, abych se ještě stihl nachystat. Měli by ke mně přijet Clayovi kamarádi. Jsem z toho nervózní a břicho mne bolelo stresem. Snažil jsem se usnout, ale nešlo to.

Hned, jak jsem uslyšel budík, jsem vyskočil na nohy a běžel do koupelny. Vyčistil jsem si zuby a kartáček potom dal do kufru. Všechno bych už tam měl mít.

Snídani jsem rychle snědl a kufr dostal dolů na chodbu. Když jsem kouknul na hodiny, bylo teprve půl osmé. Vstal jsem brzo. Hodně brzo.

Sedl jsem si na gauč a přepínal kanály na televizi. Nic zajímavého tam nedávali. Chtělo se mi spát, ale kdybych usnul, mohl bych risknout to, že zaspím a třeba bych vůbec neslyšel zvonek. I tak se mi víčka zavírala. Neusínej...nespi. Tma.

Vánoční dáreček. Ještě jednou vám přeji krásné moc krásné Vánoce. Děkuju těm, kteří mi už popřáli v minulé kapitole. Mám vás moc ráda a děkuju za všechno! Miluju vás!

Nevím jestli další kapitola vyjde ve středu. Budu na chatě a nejsem si jistá, zda je tam wifina.

Ou sh*t a jděte se ihned podívat na streamy od George ( dělali tam ty perníkové chaloupky ), na stream Dreama ( tam rozbalovali dárečky ) a ke Sapnapovi ( dělali tam perníčky )

🎄🎁🎉❤️

🎄🎁🎉❤️

🎄🎁🎉❤️

681 slov