Úhel pohledu (DNF)

23.

Clay pov:

,,Marco už pro nás jede," Seděl jsem zády namáčklý na dveřích. George se snažil dosáhnout na kliku, ale já ho za boky stáhl na zem před sebe. ,,Nikam nejdeš."

,,Koukej mě pustit, ty úchyle!" Snažil se mi sundat ruce z jeho boků, ale já je stiskl ještě pevněji, aby se mu to nepovedlo. ,,Já nechci nikam jet! Kreténe! Nenávidím tě! Dej ty svoje zasraný hnáty z mého těla!"

Nic jsem mu neříkal. Jen jsem na něho zíral, docela naštvaně.

On mi ten pohled opětoval. Nenávistně se mi podíval do očí. ,,Do prdele já tě zabiju."

Trochu jsem se zarazil. Vzhledem k tomu, jak hluboko se mi díval do očí, to vypadalo dost děsivě. Jak může být někdo jako on děsivý? Měl jsem pocit, jako kdyby mi zíral přímo do duše. Jako kdyby viděl moji auru hluboko v mém těle místo kolem mě. Z jeho očí jsem mohl vyčíst vztek a nenávist. Z jeho těla zase nervozitu.

,,Clayiii?" Usmál se najednou.

,,Co je?"

,,Co musím udělat, abys mě nechal jít do obýváku?" Položil ruku do mých zlatých vlasů a začal si s nimi hrát.

,,Žádnej obývák, idiote." Nechám ho, ať si mi hraje ve vlasech. Alespoň je teď v klidu.

,,Debile. Já chci do obýváku!"

Hm tak není no.

,,Dokud se nehodíš do klidu, budeme tady."

,,To se tu unudím k smrti!" Položil mi ruce na ramena a vyhoupl se na můj klín.

,,Co jako děláš?" Řekl jsem znuděně. Ten je fakt na mol.

,,Noo ty tvoje ruce na mých bocích si o to doslova říkají...a ten tvůj výraz taky."

,,A proč mi jako sedíš na klíně?"

,,Jsi roztomilý. Vidím, jak se červenáš."

,,Je tady tma, génie."

,,Ale vidím to přes skleněné dveře. Na chodbě se totiž svítí."

,,Toho bych si fakt nevšiml. Dík," Řekl jsem otráveně. ,,Slez ze mě."

,,Hmm....ne." Vzal mi ruce, které jsem, nevím proč, uvolnil a dal mi je na jeho pas. Já ho chytl. Díval jsem se mu do očí a on mě. Nevěděl jsem, co bych měl udělat.

Sehnul se pomalu k mému krku. Dotkl se ho rty a začal mě na krku něžně líbat.

,,Hele...to stačí, Georgi." Nelíbilo se mi to.

,,Uvolni se trochu." Podíval se mi na rty. Začal jsem trochu znervózňovat.

Pomalu se přibližoval.

,,To stačí!" Odstrčil jsem ho dřív, než mě stihl políbit.

George spadl na záda, ale ušklíbl se. ,,Ty jsi vážně hloupý," Rychle se zvedl, odstrčil mě a otevřel dveře. ,,Hej! Pomocte mi! Jacku, Clay mě chce unést!!"

,,Zavři pusu. Sakra drž hubu," Během vteřiny jsem byl na nohách a na chodbě jsem mu zacpal pusu rukou. Tou druhou jsem ho chytil za břicho a přimáčkl k sobě. ,,Jestli nás někdo slyšel, jsme v kaši." Zašeptal jsem. A taky, že nás někdo uslyšel. Uviděl jsem koutkem oka Jacka. No a je to v prdeli.

Přemýšlím o tom, že by kapitoly mohly být častěji. Idk třeba dvakrát až třikrát týdně?? Vaše modlitby byly vyslyšeny. Hehe ale tohle může být třeba jen do konce října xd. Každopádně další vyjde ve středu a další v sobotu.

Hezkej den zítra ve škole. Fakt se "těším."

519 slov