Úhel pohledu (DNF)

47.

Clay pov:

Snažil jsem se ještě udržet. Ale bylo to sakra těžký! ,,Já že nemám problémy?"

,,Samozřejmě, že nemáš!"

,,A to víš jak?"

,,Prostě to vím!"

,,Prostě to víš? Jak myslíš," zvedl jsem se na nohy. ,,Doopravdy si myslíš, že se celý svět točí jenom kolem tebe?! Nejsi jedinej, kterej má problémy! To ty jsi tady ten sobecký," pomalu jsem se k němu přibližoval, on couval, a já mluvil. ,,Nemyslíš na ostatní. Vůbec na nikoho. A vlastně možná ani na sebe ne. Protože kdybys myslel na sebe, tak už jsi od Jacka dávno pryč!"

Nastala krátká pauza. Mezitím George došel ke dveřím a zády do nich lehce narazil.

,,Jsi hrozně slabý, Georgi. Nechápeš pocity ostatních a ani ty své." řekl jsem studeným tónem.

,,Clayi, už..."

,,Co?"

,,Chtěl jsem říct, že...No..."

,,Že?!"

,,Už dost." řekl rychle, zíral do země a v té tmě se chvěl.

,,Dost? Co dost?! Ty bys se tady měl začít ovládat!" přiblížil jsem se k němu. Levým předloktím jsem se opřel nad jeho hlavu. Druhou rukou jsem ho chytl za pas. Byl úzký, skoro jako ženský.

,,Ne..." zašeptal.

,,Nelíbí se ti to?" z jeho pasu jsem mu rukou pomalu přejel po hrudi až k jeho krku. Ten jsem pevněji uchopil a zatlačil na něj, takže Georgova hlava byla teď přilepena na dveře.

,,Co děláš..?"

Rukou jsem ho chytl za bradu.

,,Co chceš dělat?" zeptal se mě.

Už nevypadal naštvaně. Spíše vystrašeně, i když jsem to z jeho obličeje říci nemohl. Podle hlasu se to ale posoudit dalo.

,,Co myslíš, že bych s tebou chtěl dělat? Je tak krásná noc. Možná bude ještě krásnější."

,,Nech mě..."

,,Nenechám."

,,C-co je to s tebou?"

,,Co by?"

Neříkal už nic.

,,Jestli se ti to nelíbí, proč se nepohneš?" zeptal jsem se ho.

,,Nejde to.."

,,Takže takhle je to i s Jackem. Zažene tě do rohu a ty se neumíš bránit." poodstoupil jsem od něho o něco dál a sledoval ho.

,,Asi..."

,,Pane Bože," řekl jsem otráveně. ,,Proč jsi mě ani neodstrčil?"

,,Drž hubu...Přestaň se už vyptávat!" vyjel na mě. Sklouznl dolů a tvář si skryl do kolenou. ,,Proč mi to děláš?"

,,Abych zjistil, proč jsi pořád s ním. Uhni, bráníš mi k odchodu."

Ani se nehnul.

,,Georgi."

,,Nech mě..."

,,Tak se kurva posuň."

Nic.

,,Neubližuj mi..." řekl prosebně.

,,Takže tě Jack furt bije."

,,O co ti kurva jde?!" zvedl hlavu. ,,Dál ze mě akorát zkoušíš dostat informace!"

,,Neřvi na mě!"

,,Promiň, promiň..."

,,Uhni už!"

George se konečně odsunul od dveří a já mohl jít ven na chodbu.

,,Clayi?"

Zastavil jsem se ve dveřích.

,,Proč se tohle stalo?" zeptal se mě.

,,Můžeš za to ty." obvinil jsem ho.

,,Já?"

,,Nedělej, že si toho nejsi vědom!"

Začal brečet.

Já už zavřel dveře a odešel pryč. Šel jsem do obýváku za klukama.

,,Co to bylo tam nahoře?" zeptal se Will, který stál ve dveřích.

,,Nic," Nick a Karl spali, takže nic slyšet nemohli. ,,Neříkej jim o tom. Nikomu."

,,Co se stalo?"

,,Nech. To. Bejt." zdůrazňoval jsem.

,,Jasně...Dobře. Máte jen nějaký problém."

,,Každý má."

,,To ano. Samozřejmě."

,,Alespoň ty to chápeš."

,,Um...Chceš deku?"

,,Ne. Díky." lehl jsem si na gauč a snažil se ovládat jak to jen šlo.

Will byl naštěstí rozumný člověk, takže se už dál neptal a šel si zase lehnout.

Měl jsem stále vztek. Lítost jsem žádnou necítil. Žádné výčitky svědomí, i když bych měl. Měl bych jít za Georgem, ale vzhledem k tomu, jak se ke mně bezdůvodně choval, si zaslouží neútěchu. Zavřel jsem oči a usnul do pár minut.

George pov:

Co jsem udělal? Co jsem...Co se to stalo? Proč mě nemá rád...Já jsem přece...On...Ne...

Seděl jsem u zdi a déšť sílil. Místnost byla ponořená ve tmě. Chci domů. Ne. Tam ne. Opřel jsem si hlavu o žlutou zeď a civěl na strop. Máma by mě zase seřvala za ty nejmenší maličkosti Marco, vrať se už domů, prosím. Tuhle větu bych mu měl napsat. Ne...Byl bych otravný. Ach Bože! Co se to děje? Mám zase tolik myšlenek! Neumím je zastavit...

Vstal jsem a v tašce vzal ostrou věcičku z ořezávátka. Doopravdy? Nech toho. Nebudeš hledat pozornost...Tohle ti nepomůže.

Věcičku jsem vyhodil z okna na trávník. Šel jsem si lehnout zpět do postele. Vidíš, Clayi? Dokážu říct ne. I když ne v každém případě.

Fláknul jsem pěstí do polštáře hned třikrát a začal tiše brečet, až se mi špatně dýchalo. Začaly se mi před očima objevovat vzpomínky...Ty špatné. Jak mě Jack zneužívá. Jak jsem si musel na sebe dát ty otřesné šaty! SAKRA! PROČ SI TOHLE DĚLÁM?!

,,Jsi tak slabý, Georgi." , ,,Nechápeš pocity ostatních a ani ty své." ,, Je to tvoje vina." Opakoval jsem si Clayovy slova.

U srdce mě děsně zabolelo. Proč láska tak bolí?

Čauky! Chci vám říct, že kapitoly nebudou vydávány pravidelně, jelikož ztrácím motivaci na všechno a tudíž i na toto.

Kdyby další díl nevyšel už měsíc, informuji vás do zpráv ohledně situace. Keep swimming ❤️

824 slov