Úhel pohledu (DNF)

41.

George pov:

Šup....tak mu už zavolej. Přemlouval jsem sám sebe a chodil po pokoji sem a tam. Už stačilo zmáčknout "zavolat" a bylo by to.

Zastavil jsem se na místě. Prstem jsem už skoro ukazováčkem smáčkl ono tlačítko. Dělej... Hlasitě jsem si povzdychl. Nedokážu to.

,,Georgi, večeře!" zavolal na mne táta.

,,Jo!" zrcadlo po mé pravé straně mi ukazovalo mou nehezkou postavu. Nadzvedl jsem si triko a otočil se bokem. To břicho? Zakroutil jsem nespokojeně hlavou, dal si tričko zpátky a šel dolů na večeři. Už po cestě mi jídlo nevonělo a napadlo mě, co by to mohlo být.

Usedl jsem ke stolu. ,,Mami...proč zase tohle?"

,,Nebrblej. Děti v Africe nic nemají. Buď rád za to, že máme výtečné karbanátky s brambory."

,,Bezva," ironický tón jsem si neodpustil a vidličkou dál píchal do brambor, ,,Nechci to jíst."

,,Georgi," zvýšila máma hlas. ,,Nehneš se odtud, dokud to nesníš celé! Bože nebuď jako malý."

,,Ale mně to nechutná! Co na tom nechápeš?"

,,Takhle se svojí mamkou mluvit nebudeš." okřikl mě táta.

Pevně jsem zmáčkl své tepláky. ,,Budu mluvit jak chci."

,,Tak a dost!" práskl do stolu, ,,Pokud se k nám budeš takhle chovat, můžeš se s tou chatou v srpnu rozloučit!"

,,Ne! Já tam musím jet."

,,A proč přesně?!" zeptala se máma a vztyčila hlavu.

,,Protože...p-protože..."

,,Určitě tam budete chlastat," řekla, jako kdyby to sama ve svých sedmnácti nepila, ,,Nechoď pak za námi, až tam nějaká holka s tebou otěhotní."

,,Nebudou tam holky."

,,Že by byl náš syn teplej?"

,,Tati...nejsem na kluky."

,,Nevím tedy o tom, že bys nám někdy představil svou holku." Zamyslel se.

,,Můžeme se přestat bavit o tomhle? L-líbí se mi holky...dobře?"

,,Jez už."

,,Ale já to vážně jíst nechci."

,,Nedělej ze mě hloupou slepici. Jako malej jsi to jedl denně. Tak neofrňuj!" Probodávala mě pohledem a já měl sto chutí odejít zpátky do pokoje, zavřít se a zavolat Clayovi.

,,Chutě se holt mění, mamko."

,,Šmarija, tak to nejez. A už tě dneska vidět nechci."

Vyskočil jsem a šel k ledničce.

,,Co jako děláš?" naklonila se máma na židli.

,,Chci něco sníst."

,,Máš tady teplé a chutné jídlo na stole a ty si ještě jdeš do lednice sakra vybírat něco jiného?!" táta se zvedl a já lednici rychle zavřel, ,,Ty spratku jeden. Jsi tak nevděčnej a vůbec se nechováš na svůj věk!"

Mlčel jsem. ,,Můžu tedy jít ohladu do svého pokoje?"

,,Padej!"

Chtěl jsem prásknout dveřmi od pokoje, ale kdybych to udělal, rodiče by rádi nebyli. Tyhle prázdniny jsou zatím ty nejhorší. Marco je s rodinou na dovolené v Itálii. Děsně mu to závidím. A Clay se dneska vrátil z Londýna. Zajímalo by mě, jak se tam měl, ale nemůžu mu prostě zavolat. Tak jednoduchý úkol a já se k tomu nedonutím. Bylo by jednoduší mu napsat, ale neměl jsem na to sílu. Raději bych jen ležel a poslouchal jeho hlas.