Úhel pohledu (DNF)

52.

5/11/2023

Clay pov:

,,Au...moje hlava.." dal jsem si ruku na čelo a pomalu se posadil. Rozhlédl jsem se po místnosti. Něco ale nesedělo. Hodiny, které z nějakého důvodu svítily, ukazovaly 13:04, ale byla tma.

Zvedl jsem se z gauče a protáhl se. ,,Kluci?" nic. Šel jsem se podívat do kuchyně, koupelny, pokoje...ale nikde nikdo. Otevřel jsem dveře ven a venku svítil kulatý měsíc. Stále jsem nikoho neviděl. Ale potom jsem zaslechl hlas..ten hlas. Její hlas.

,,Clayi?"

A je to tady...zase tahle noční můra. Otočil jsem se a ve dveřích uviděl Ashley.

Už jsem věděl, jak se tenhle sen bude vyvíjet. Věděl jsem, co se stane, co Ashley řekne.

,,Myslela jsem, že jsi mě měl rád..."

Už jsem ani neodpovídal. Bylo jedno, co jsem řekl. Vždycky se stalo to samé.
Ozval se zvuk sirén a viděl jsem jenom modrou a červenou barvu. Potom jsem stál před jejím domem a viděl její rodiče plakat. Nemohl jsem se hýbat. Zavřel jsem oči a snažil se probudit.

,,Clayi?" řekl někdo.

Tak moment...tohle je nové.

Otočil jsem se. Nikdo tam nebyl. Ten hlas se ozval znovu a já poznal, že patří Georgovi. Šel jsem podle jeho hlasu, až jsem došel k velkému jezeru. Pak už jsem slyšel jenom vítr. Stál jsem tam a čekal. Začal jsem být nervózní, protože tahle část nikdy nebyla v této noční můře. Koukal jsem sem a tam, ale nic jsem neviděl. Měsíc byl za mraky a nastala úplná tma. A potom něco cinklo. Jako zvonkohra.

Uviděl jsem stůl, na který svítilo jakési neviditelné světlo. Přišel jsem ke stolu a všiml si dvou fotografií, zarámovaných v hnědých rámečcích. Vzal jsem tu vlevo do rukou. Na fotce bylo pět lidí bez obličejů. Nepoznával jsem je. Byla tam žena s hnědými vlasy a muž s tmavě blond. Dále tam byly tři děti: dvě dívky a malý chlapec. Vypadaly jako rodina. Fotku jsem položil a vzal tu napravo.

Všiml jsem si prstenu na své ruce. Usmál jsem se podíval se na fotografii. Obličeje byly opět rozmazané. Uviděl jsem tam dva muže. Asi dva kamarádi? Ale potom jsem si všiml, že se drží za ruce. Chvíli jsem ještě na fotografii zíral a snažil se pochopit, co to znamená. Fotku jsem položil a čekal, co dál.

Snažil jsem se probudit, ale nešlo to. Věděl jsem, že jsem ve snu. Vždycky jsem se probudil, když vynesli tělo Ashley z jejího domu. Ale teď? Jak se mám vzbudit?

George pov:

,,Už je vzhůru?" Zeptal se Will, který držel koště v ruce.

,,Nejde ho vzbudit." řekl jsem.

,,Zkoušej to dál, za chvíli už musíme jet."

                               ***

,,Už jsem si vážně myslel, že jsi umřel, kámo." řekl Nick Clayovi, když jsme jeli v autě domů.

,,No jo..heh.." řekl Clay nervózně.

Už jsme dovezli domů Karla a teď vysedal Nick. ,,Hej tak se mějte. Bylo to super!"

Potom jsme hodili domů Claye a potom přišla řada na mě.

,,Um..Wille? H-hodil bys mě prosím k zelené školce?"

,,Proč? Vždyť tam nebydlíš."

,,Prosím.."

,,Dobře. Žádný problém."

Za chvíli jsme byli na místě. Otevřel jsem dveře, vzal si tašku z kufru a zamával Willovi. Ten ale otevřel okénko a řekl mi: ,,Měj se hezky." usmál se a odjel pryč.

Mně úsměv hned spadl, když jsem se podíval na panelák. Už zase? Už jsem zase u něho?

Zazvonil jsem na dveře a otevřel mi Jack. Jeho černé vlasy byly mokré a měl rudé oči.

,,Co se děje?" vyhrknul jsem.

,,Pojď prosím dovnitř." uhnul a podržel mi dveře. Potom je za mnou zavřel a já jenom čekal, až mě přitiskne na zeď a začne na mě křičet a u toho mi projíždět rukama po těle. Ale to se nestalo.

,,Zuj si body. Tu tašku si můžeš nechat tady na chodbě."

Tohle vůbec není on. Proč mluví tak opatrně, smutně? Co se to s ním stalo?

,,Musíme si o něčem promluvit." řekl něžně.
_______________________________________

649 slov

Guyss I'm back. Už tuto ff chci mít dopsanou a proto se budu snažit vydávat alespoň jednu kapitolu týdně...možná dvě, uvidím.