Úhel pohledu (DNF)

27.

30/10/2022

Clay pov:

,,Dětičky, vstáváme," Přišel jsem do pokoje a zamířil k Marcovi a Lucce. Ti už byli vzhůru. ,,Koukám, že se dvě hrdličky probudili. Jak se vám spalo?"

,,Dobře." Řekla sladce Lucy.

,,A Marco promiň, že jste pro nás museli jet. Nevěděl jsem, že to takhle dopadne."

,,To je dobrý. Jsem rád, že jsi v tom Gogyho nenechal," Vstal a Lucka s ním. ,,Kámoši?" Zeptal se s úsměvem.

,,Kámoši," Řekl jsem. Marco mě obejmul a Lucka se usmívala od ucha k uchu. ,,Máte jít na snídani, dobře? Já George vzbudím."

Oba dva odešli a já se podíval na George. Určitě bude ještě unavený, ale nemůže tady spát do Bůh ví kdy.

,,Georgi? Žiješ ještě?" Lehce jsem s ním zatřásl. Nic. Nehýbal se, jenom v klidu oddychoval. Zatřásl jsem s ním znovu, ale trochu víc. Zase nic. Protočil jsem nad ním očima.

Venku sněžilo. Ještě furt sněží? Však je skoro konec března. Pokročil jsem nad tím rameny. Dostal jsem dobrý, ale také špatný nápad.

Otevřel jsem okno, a ucítíl ten chlad, který najednou pronikl do pokoje. George se trochu zachvěl, ale chrněl dál.

Natáhl jsem se pro sníh a vzal ho do dlaně. Otočil jsem se a šel zpět k posteli. Musel jsem si zacpat pusu, abych se nesmál.

Sněhem jsem mu přejel po zátylku a George ihned seděl na posteli. ,,Do prdele co děláš, ty kreténe?!"

,,Woah, taky ti přeji dobré ráno." Zbytek sněhu jsem šel vyhodit zpátky ven. Opřel jsem se o zeď a okno jsem nechal schválně otevřené. Taky mi byla zima, protože jsem neměl tričko, ale trochu toho čerstvého vzduchu bylo potřeba.

,,Zavři to okno, prosím," Sedl si a byl zachumlaný v huňaté dece. ,,Nemám triko a nerad bych nastydl."

,,Vypadáš roztomile."

Jenom na mě udiveně hleděl.

,,Nebudu to okno zavírat." Řekl jsem pak.

,,Proč ne?"

Povytáhl jsem jedno obočí nahoru a usmál se. Chci, aby se omluvil za včerejšek. ,,Pamatuješ si něco ze včerejší noci?"

Oči se mu rozšířily. ,,Cože? Jak to myslíš?"

,,Však víš, co mám na mysli, ne?"

,,Um," Vypadal dost zaraženě. ,,My jsme snad spolu....spali?"

,,Jo. Spali, no." Musel jsem se snažit, abych se nezačal smát. To by mě prozradilo. Držel jsem kamený výraz.

,,Ale to....jak k tomu došlo?"

,,Začal sis. Já už se potom neudržel."

,,T-tak to je zlé," Díval se do země. ,,Až se to dozví Jack..."

,,Tomu nic říkat nebudeme. Teďka chodíš se mnou."

,,COŽE?"

Já už to nevydržím. Vybouchl jsem smíchy.

,,Co se směješ?! Já jsem ti přece neřekl, že s tebou budu chodit!"

,,A já ti zase neřekl, aby jsi mi vykouřil." Snažil jsem se zase mít seriózní výraz, ale musel jsem mít pořád rty do úšklebku.

Vyděšeně na mě koukal. Říkal jsem si, jestli bych už toho měl nechat, ale začlo mě to bavit.

,,Proč bych zrovna s tebou chtěl chodit?" Zeptal se.

,,Protože-" To by snad měl vědět on. ,,Prostě jsem nejlepší," Šel jsem k němu. Stál jsem před ním a díval se dolů na něho. ,,Pamatuješ si něco ze včerejší noci?" Zeptal jsem se znovu.

,,N-ne. Možná jen nějaké opravdu krátké okamžiky, ale jsou rozmazané..."

,,Chápu. Tak já ti jeden z těch zažítků rád připomenu," Sehnul jsem se k němu a chytl ho za bradu. Přibližoval jsem se k jeho rtům. On nic nedělal, jenom zavřel oči. Už stačil jenom kousek. ,,Georgi?"

Otevřel oči. ,,Co?" Zašeptal.

,,Skočil jsi mi na to."

,,Na tvoje pé-?"

,,COŽE?!"

Tohle je moje fav. kapitola ever! Ty vole ten konec, já jsem fakt debil. LMAOOO 💀

582 slov