Úhel pohledu (DNF)

4.

21/07/2022

George pov:

,,Clay? To je ten kamarád, který má dneska přijet?"

,,Jo, ale má tady být až za hodinu, protože nestihl autobus." Marco došel otevřít dveře. Já jsem mezitím čekal u něho v pokoji.

Slyšel jsem, jak jde více nohou po schodech. Uvědomil jsem si, že vypadám tak, jak vypadám. Rychle jsem vběhl do koupelny, která byla před jeho pokojem.

Vypadám hrozně. Nechci říkat i tomu Clayovi, jaký mám vztah s Jackem. Co když mu to Marco vyžvaní?? Sakra, sakra, sakra...

,,Hej, Gogy, přijď pak do pokoje." zaklepal na dveře Marco.

,,Jo." podíval jsem se na sebe. Znovu jsem si umyl obličej. Chce to něco, čím bych mohl zamaskovat ty cucfleky. Otevřel jsem skříňku a uviděl košíček s make-upem. Našel jsem tam něco, co vypadalo jako rtěnka, ale béžová. Dal jsem si toho trochu na ruku a barva odstínu ladila barvě mé pokožky. Dal jsem si tu "rtěnku" na krk a rozmazal. Furt to šlo vidět. Dal jsem druhou a třetí vrstvu. Lepší, než nic. Ještě jsem si trochu upravil vlasy a vyšel jsem z koupelny.

Dveře od Marcova pokoje byly otevřené. Stál tam on a před ním nejspíš Clay. Stál zády ke mně, ale byl o dost vyšší, než my s Marcem.

,,Clayi, tady tohle je George. Chodí do vedlejší třídy. Určitě jsi ho už potkal."

Clay se na mě otočil. Páni, je krásný. Pomyslel jsem si. Nenech se zmást vzhledem, Georgi. Moc dobře víš, jak to dopadlo minule.

,,Copak, Gogy? Láska na první pohled?" zasmál se Marco.

,,Cože? Ne, proč?"

,,Protože se na mě tak díváš." usmál se Clay. Měl tmavě blonďaté vlasy a několik pih na obličeji, ale i na rukou.

,,Jo...um." Co mu mám říct?

,,Co se děje? Vypadáš nějak zvadle."

,,Vlastně se něco děje," začal Marco. ,,Ale to je fuk. Já to s ním vyřeším."

,,Chci pomoct." nabídl se.

,,Ne, to není nutné," vážil jsem si toho. Znám ho především z ruštiny. Málokdy jsme měli spojenou hodinu s ním a jeho třídou. To je vzácné, když jedna ze dvou učitelek na ruštinu onemocní. Stalo se to snad jenom dvakrát. Ale vypadá, že by Jackovi mohl dát přes hubu. ,,Znáš Jacka Schwilleho?" zeptal jsem se.

,,Jo. Je to můj nejlepší kámoš." usmál se Clay.

,,Nej kámoš? Vážně...?" řekl jsem zklamaně.

Marco se tvářil zmateně. ,,To jsem ani nevěděl."

,,Jsme kámoši už od dětství. O prázdninách jedeme do Londýna. Česko je na prd."

,,Fakt? A kdy to máte naplánované?" zeptal se Marco.

,,Někdy na začátku července. Už se těším. Třeba si tam najdu nějakou holku." mrkl na nás.

,,Jo...holku," snažil jsem se nahmatat kliku, ale dveře jsem nezavíral. ,,Ehm tak já už půjdu." řekl jsem a přestal hledat kliku. Otočil jsem se, ale Marco mě chytl za rukáv.

,,Snad už nejdeš?" zeptal se.

,,Už jsem ti řekl, co jsem potřeboval. Teď půjdu domů, ať se můžeš věnovat Clayovi."

,,Neblbni, Georgi. V tomhle stavu tě přece nemůžu nechat odejít," ohlédl se na Claye a ten na něho kývl. ,,Tak co kdyby jsi tady dneska zůstal? Kdyby jsi chtěl, mohl bys tady s námi přespat. Taková pánská jízda, co ty na to?"

,,No...já nevím."

,,Prosím, alespoň se víc poznáš s Clayem."

,,Fajn."

Napsal jsem mamce, že přijdu až zítra dopoledne. Souhlasila. ,,Nemám ale žádné pyžamo."

,,To nevadí, něco ti půjčím." Marco zamířil do skříně a vytáhl nějaké tričko a kraťasy.

,,Jo, to bude stačit. Takže co jste měli dneska v plánu?"

,,Chtěli jsme jít do mekáče na oběd a pak třeba hrát videohry." odpověděl mi Clay a přitom se na mě hezky usmíval.

,,Blíží se doba oběda, tak co kdybychom už jeli?" navrhl Marco.

Oba dva jsme souhlasili. Oblékli jsme se a vyrazili.

614 slov